Máme tu další část příběhu z pohledu Bera. Dostala jsem se přes bitvu u Rómenu. Jak to bude pokračovat? To nechám na Berovi. Právě od toho tu je, aby to vyprávěl sám.
Přeji příjemné čtení.
Vaše Vanimaré
Den na to se Ari učila znovu šermovat. Potřebovala se trochu procvičit. Prvně se proti Ari postavil Velin.
"Dneska to budeš mít lehké." řekla mu.
"Budu mírnej, neboj se." odpověděl jí. Ari se v souboji držela dobře. Při určitém pohybu se vždy na chvíli zarazila. Zřejmě pocítila bolest. Za chvíli byla bez meče. Na dní stál Velin a usmíval se. Po chvíli ji pomohl na nohy.
"To jsem ani nečekal, že tě dostanu tak lehce." řekl jí Velin.
"Já tě varovala, že to budeš mít jednoduché."
"Ale netušil jsem, že tak…"
"Tak s tím příště počítej."
"Tak si chvíli odpočiňte a budeme pokračovat."
"A kdo se mi postaví teď?" byla zvědavá Ari.
"To se ještě uvidí." odpověděl jí Fron. Seděli jsme v parku pod stromy. Ari odpočívala. Pak Fron zavelel, že budeme pokračovat.
"Tak budeme pokračovat?"
"Jsem pro." souhlasila Ari, "Koho mi vybereš na souboj?"
"Co třeba…" zamyslel se Fron na chvíli, "Ber. Souhlasíš?"
"Mě dneska dostane každý, takže je mi jedno, koho proti mně postavíš."
"Takže je rozhodnuto." řekl Fron a do souboje už nemluvil. Tasil jsem meč a postavil se proti Ari. Nechal jsem ji, aby se začala soustředit. Nečekaně zaútočila. Uhnul jsem. Nenechala mě oddechnout. Dorážela, snažila se. Pak se to zlomilo. Přešel jsem do útoku. Vydržela to chvíli. Pak jsem ji odzbrojil a dostal na záda. S mečem u krku jsem se na ni usmíval.
"S takovouhle Hwestu nezabiješ." řekl jsem a pomohl ji vstát.
"Na to, že jsem měla být pod drnem?" podívala se na mě.
"Jak to myslíš?" zeptal se Fron.
"Tak jak to říkám…" vrátila meč do pochvy a během krátké procházky nám všechno řekla. Nevynechala nic.
"Tohle ti řekl?" trochu nelogicky se zeptal Jek.
"Jo." odpověděla mu Ari potichu, "Dokonce počítám s nějakým dopisem, zase."
"Šanci mu nedáme. Zítra se vracíme do Modrého Města. Tohle nebude čekat." rozhodl Fron. Pak jsme se rozešli do pokojů. S Fronem jsme šli za Izupou.
"Herunya, rádi bychom zítra odjeli domů." oslovil Fron Izupu.
"Nemám s tím problém. Pošlu s vámi dvacet vojáků."
"Myslím si, že je to zbytečné…" odporoval mu Fron.
"Frone, přiměřená ochrana není zbytečná." usmál se Izupa.
"Vždyť pojedu já, Jek a Ber. Myslím, že dvacet je moc. Navíc potřebujeme odjet v utajení." namítal Fron. Izupa se na chvíli zamyslel.
"No dobře. Samotné vás určitě nepustím. Aspoň deset vojáků s vámi pošlu."
"Hanta rimbevë. Odjedeme zítra ráno." poděkoval Fron. Nevím, jestli za ozbrojený doprovod nebo za to, že snížil počet vojáků. Odešli jsme. Do večeře jsem byl nachystaný na odjezd.
Po večeři jsem hned zalehl, abych brzy vstal.
Ráno všechno proběhlo hladce. Nebyl žádný problém s odjezdem. Překvapilo mě, že se s námi vracel i Velin. Čekal jsem, že ve svém rodném městě zůstane.
Večer jsme se utábořili v polovině cesty. Ari se opět učila šermovat. Prvně proti ní postavil Fron Velina. Držela se dost dobře, ale i přesto ji Velin porazil. Pak se proti ní postavil Jek. Měl s ní co dělat, ale nedal se. Rozdělily se hlídky a šlo se spát. Prospal jsem v klidu celou noc.
Se svítáním jsme byli opět na cestě. Fron po poledni vyslal rychlého posla, abychom nemuseli po příjezdu k městu spát venku.
Brzy se okolo nás setmělo, ale pokračovali jsme v cestě.
"Zkusíme neosvědčenou metodu?" zeptal se Fron.
"Proč neosvědčenou?" odpověděla mu Ari otázkou. "Když jsem tehdy jela do města pro Izupu, tak nám otevřeli."
"Tak to zkusíme." řekl Jek a zabušil na bránu. Chvíli se nic nedělo. Pak se z nejnižšího okýnka ozval hlas.
"Co chcete?"
"Chceme do města." odpověděl Fron.
"Tak si počkejte do rána."
"Vyslali jsme posla, že ještě dnes přijedeme. Nedorazil snad?"
"Jo, to jste vy? Hned jsem dole." zmizel z okna a slyšeli jsme ho běžet ze schodů. Za chvíli jsme procházeli bočními dveřmi východní brány.
"A teď, kde přespíme?" zeptala se Ari.
"Přespat můžete tady." řekl strážce brány.
"Zítra pokračujeme. Mára lómë." a víc se s námi Fron nebavil. Všichni jsme rozprostřeli na zem ke stěně přikrývky a usnuli jsme.
Probudil jsem se v noci. Strážný s někým mluvil. Pak zavřel okno a šel si sednout ke svému kolegovi. Následně jsem usnul.
Vzbudil nás strážce. Sbalili jsme si své věci a vyrazili do města. Ari mluvila s Fronem. Dopoledne jsem se staral o svého koně. S Fronem jsem se sešel v poradní místnosti.
"Co bude teď?" zeptal jsem se.
"Teď se Ari naučí znovu bojovat a pak se uvidí." usmál se Fron. Pak do místnosti vběhla Ari.
"Co se stalo?" zeptal se Fron.
"Naše prázdniny končí." odpověděla mu. Fron se nechápavě podíval na Jeka. Ari mu zamávala něčím v ruce. Fron ji chytil
"Kdes to vzala?" zeptal se.
"Noční návštěvník. Byl to Hwesta." řekla Ari naléhavě. Pochopil jsem ji. Vždyť i mě to vzbudilo.
"Tak si to přečteme. Ne?"
"A kdo čte dnes?"
"Jek ještě nečetl." řekl jsem.
"Tak bude číst."
"Vy myslíte, že to ještě umím?"
"Budeš muset." pousmál se Fron.
"Tak jo."
Sedli jsme si do kroužku. Jek rozbalil dopis, podíval se po nás a začal číst.
Milá Ari,
Jak vidím, zraněním jsi nepodlehla. To znamená, že se ještě setkáme. Musíš uznat, že jsem měl pravdu, když jsem říkal, že Tě porazím. Myslel jsem si ale, že vydržíš víc, než jen pár povrchních ran. Mrzí mě, že jsem nenašel toho Tvého ochránce, ani Tvé bratry. Však já si je najdu, na to se spolehni. Dávám Ti ještě několik dní na rozmyšlenou a doufám, že zvážíš všechna pro a proti. Na odpověď čekám do úplňku. A ta schůzka u Vašeho domu byla plánovaná.
Tvůj milovaný Hwesta
P. S.: Opravdu budu čekat jen do úplňku, Miláčku.
Chvíli bylo ticho.
"Zase naráží na to, co jsi nám řekla." našel řeč Fron.
"U něj je to přece normální." řekla Ari.
"Kdy je další úplněk?" zeptal se Jek.
"Za tři dny."
"To nemáme moc času."
"A na co? Já si to stejně nerozmyslím."
"Ten den si tě budeme muset víc hlídat."
"A proč?"
"Protože se většinou objevuje, když jsi sama." řekl Fron.
"Tak v tomhle máš pravdu." prohlásil Jek. Ari obracela oči vzhůru. Nikdo jiný to nezaregistroval. Usmál jsem se. Pak jsme vyrazili na oběd. Fron s Jekem a Ari šli složitou dlouhou cestou. Já jsem si vyhledal tu nejkratší cestu a u jídelny jsem byl první. Fron celou dobu oběda nahlas přemýšlel, jak to udělat, abychom se zbavili Hwesty a Ari nebyla v ohrožení. Na nic jsme společnými silami nepřišli.
Ari po obědě zmizela. Odpoledne nahnal Fron Ari do cvičení. Prvně jsme vybrali nějakého vojáka. Ari se viditelně zlepšila, protože vojáka porazila. Následoval souboj s Velinem, který taktéž skončil pro Ari vítězně. Pak se proti ní postavil Fron.
"Soustřeď se." oslovil ji Fron
"Snažím se." odpověděla mu Ari. Bez varování na ni zaútočil. Fron nepolevoval a dorážel. Ari se jen bránila. Pak přešla do útoku. Dlouho to však nevydržela. Fron ji porazil.
"Co se stalo?" zeptal se jí Fron.
"Musíš uznat, že já bojuju po třetí a ty poprvé." namítla mu Ari.
"Snad tě nezmohla únava?"
"Bohužel je to tak. A navíc ten bok při určitém pohybu bolí. Není vyléčený."
"A proč jsi to neřekla dřív?"
"Proč?"
"Abychom tě tolik nezatěžovali." řekl vážně a podíval se na Jeka. Při tom rozhovoru mi pomalu začaly cukat koutky, ale nesmál jsem se. Jakmile se Fron otočil jinam, tak Ariiny oči letěly vzhůru.
"Frone, já vím, co si můžu dovolit." uklidňovala ho. Pomohl jí na nohy.
"Tohle mi nedělej." řekl.
"Ty mi taky děláš věci, které se mi nelíbí." odvětila mu.To už jsem nevydržel a rozesmál se nahlas.
"Měli bychom skončit." naznal Jek.
"Však už končíme. Jde se na večeři. Už mám hlad." řekl Fron a vrátil meč do pochvy.
Spokojeně jsme se navečeřeli. Odešel jsem do stáje ke svému koni. Vyčistil jsem mu srst a chvíli jsem se mu věnoval. Co se dělo jinde, jsem nevěděl. Pak jsem jen slyšel křik. Zaposlouchal jsem se. - To je Hwesta. Ale kde se tu vzal? - blesklo mi hlavou. Vyběhl jsem ze stáje směrem ke dvoru. V ohradě jsem viděl Frona s Ari a kousek od nich Hwestu. Vedle mě se objevil Jek. Hwesta si nás všiml a dal se na útěk. Byli jsme na něj při nejhorším tři.
Fron s Ari došli k nám.
"Tohle doufám nemíníte opakovat?" zeptal se Jek.
"Taky by se mi to moc nelíbilo. Tu zběsilou jízdu si opravdu nechci zopakovat." odpověděla mu Ari.
Podlezli hrazení a zamířili k domu. Já se vrátil do stáje. Naposledy jsem pohladil svého Brana a šel do pokoje. Na dvoře se začala stavět hranice. Za dva dny je slavnost úplňku. Ulehl jsem do postele a přemýšlel, jak ochránit Ari před Hwestou. Usnul jsem ani jsem nevěděl jak.
Vzbudil jsem se brzy. Venku byla ještě skoro tma. Na snídani jsem potkal Frona a Jeka.
"Mára arin." pozdravil jsem je.
"Mára arin. Jdeme dneska pomáhat stavět hranici. Přidáš se?" zeptal se mě Jek.
"Samozřejmě." odpověděl jsem mu s úsměvem. Fron mlčel.
"Vymyslel jsi nějaký plán, jak uchránit Ari?"
"Zatím ne. Ari ale nesmí v žádném případě zůstat sama nebo odejít sama, byť jen do domu." odpověděl mi Fron. Došli jsme k jejímu pokoji. Fron zaklepal. Po chvíli se otevřely dveře a Ari vykoukla. Společně s Ari jsme šli pomáhat.
Takhle jsme strávili dopoledne. Po obědě jsme si vyjeli na západ. Zastavili jsem skoro na dohled města. Usadili jsme se pod strom a nechali koně pást se.
Žádné komentáře:
Okomentovat