Opět neděle a dost zvláštní. Vlastně už pondělí. Jelikož jsem to v neděli nějak nestíhala napsat a vydat. A co se dělo tento týden?
V pondělí práce a pak nákupy a odpočinek. Balila jsem posledních pár věcí na cestu do Chorvatska. Ano, nezbláznila jsem se. Jedu znovu do Chorvatska. Ale o tom později.
V úterý jsem opět pracovala. Odpoledne jsem kreslila. Nakreslila jsem si ve vzteku tři ilustrace. A všechny se mi líbí. Stále jsem se ale nerozhodla, zda mám zveřejnit novější a opravenější verzi příběhu o Ari. Uvidím, jak se nakonec rozhodnu. Zbytek dne jsem odpočívala, dala si kávičku s mamkou a přemýšlela, co mi v kufru ještě chybí.
Ve středu práce. Už jsem se spíš viděla v autobuse na cestě. Odpoledne krátké a krásné posezení s kolegyní na kávičce. Ukázala jsem jí všechny svoje kresby. Některé byly trochu trapné. Ale kolegyňce se líbily.
Pak jsem byla chvli doma, stále přemýšlela, co mi chybí v kufru. Večer jsem šla na mši svatou.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Opět šel Druhý vatikánský koncil do kytiček. Nepřijímaly se hostie konsekrované při mši svaté, ale ze Svatostánku.
LP.: Poslední dobou se také zaměřuji na Amen po velké doxologii. Občas mu není rozumět. Přitom tohle Amen by mělo být asi nejvýraznější.
Po mši jsem se snažila něco sníst. Pak jsem si dala koupel, abych se před cestou trochu uklidnila. Pořádně nevím, kdo všechno jede. Po pravdě ani mě to moc netrápí. Jedu hlavně kvůli sobě.
Cesta proběhla v pohodě. Bylo mi je. Jednou špatně.
Kolem půl desáté jsme zastavili u Plitvických jezer. Těšila jsem se jako malé dítě. Konečně jsem spatřila Velký vodopád říčky Plitvice. Pak následovala cesta kolem jeskyně, kde byl uložen poklad. Bohužel jsme neměli čas se tam jít podívat. Směřovalo jsme dál kolem jednotlivých jezer k jezeru Kozjak. Tam byla pauzička na svačinu a kávičku. Mě stačila jen ta svačina. Pak jsme lodí zamířili přes jezero. Obešli jsme kratší trasu a znovu nastoupili na lodičku a nechali se převést na druhou stranu jezera. Pak už jen vyšlapat kopeček k vláčku a nechat se svézt na bližší stanici. Pak opět pěšky.
A cesta pokračovala po okreskách dál k ostrovu Krk. Přejeli jsme most a už jsme byli na ostrově.
Do Punatu, naší cílové stanice jsme dojeli kolem páté hodiny. Na koupání už to nebylo. Vybalila jsem si věci, následně zjistila, že mám na stropě plíseň, vyrazila na večeři a pak do města.
V pátek jsem vyrazila na obhlídku města. Za dvě hodiny jsem je prošla celé. Tak tedy kolem poledne jsem dojídala zbytky z cesty a vyrazila k moři. Překvapivě jsem se i vykoupala.
Odpoledne jsem vyrazila směr město Vrbnik. Je to velmi pěkné a kopcovité město. Prošla jsem si všlechty památky, které jsem našla. Hlavně. Nejužší uličku na světě a nejnižší uličku. Do obou jsem se vešla. Pak jsem si nakoupila pohlednici a magnetku a mohla jsem se spokojeně vrátit do Punatu. Zapomněla jsem dodat, že jsem také navštívila vinařství a koupila víno.
V sobotu jsem dopoledne vyrazila do dalšího historického města na ostrově. Přesněji řečeno do hlavního města ostrova. Do Krku. Tam je biskupství a mají krásnou baziliku Panny Marie. Prošla jsem si město, navštívila ještě další kostely a klášterní kostel. Také jsem neodolala a navštívila zdejší hrad z 12. století. Pak jsem si zašla na kávičku a zákusek. Dala jsem si moc moc moc dobrý kokosový dort... Dala bych si ještě.
Kolem poledne jsem byla zpět na hotelu a chystala se k moři. Musela jsem si ale ještě předtím nakoupit pečivo na cestu.
Do moře jsem vlezla a na druhý pokus. Ale vlezla jsem tam. Třetí pokus se také nezdařil, tak jsem to vzdala. Místo toho jsem chytla papír a tužku a kreslila jsem pohled na vzdálené ostrovy.
Pak už jsem to zabalila a šla do hotelu. Umyla jsem si vlasy a vyrazila ještě na procházku před večeří. A musela jsem začít balit. Ačkoli se mi vůbec, ale vůbec nechce.
Po večeři byla ještě jedna velmi krátká procházka. Udělala jsem ještě pár fotek a šla dobalit a hurá do postele.
V neděli jsem vstávala v šest, abych se stihla nachystat. Stihla jsem všechno. Pak jsem odnesla kufr do autobusu a hurá na snídani. Překvapivě jsem i jedla.
Pak nastal čas odjezdu. Sedla jsem spolu s ostaními cestujícími a vyrazili směr most na pevninu. Směřovali jsem do Slovinska do jeskyně Postojna. Tam jsme dorazili kolem desáté. Mě bylo náležitě špatně z těch zatáček, ale autobus jsem zasavovat nemusela.
Jeskyně byla moc pěkná. Pokud pojedete do Slovinska tak se tam určitě stavte. Na začátku prohlídky jedete několik minut vláčkem, pak asi hodinu pěšky a pak zase vláčkem. Nezapomeňte se teple obléci.
Po prohlídce jeskyně jsem si ještě něco málo nakoupila a pak jsme vyrazili domů.
Cesta probíhala celkem v klidu. Zastavení bylo až v Rakousku a pak na hranicích. Domů jsem dojela kolem tři čtvrtě na deset. Něco málo jsem snědla, povykládala rodině, co bylo pěkného a hurá do postele.
A to bude asi všechno.
Jediné, čeho lituji je, že jsem v neděli nebyla nikde na mši svaté. Ani jsem k tomu neměla příležitost. Bohužel. Snad mi to Pán Bůh odpustí...
Takže krásný další týden roku 2017.
Vaše cestovatelka Vanimaré
P. S.: Fotky budou co nejdříve.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat