Tak jsem opět zde. Po celém dlouhém týdnu. Nejraději bych se vrátila do Chorvatska. Hlavně na Plitvice nebo do Slovinska na Postojnskou jamu. A co se dělo uplynulý týden?
V pondělí práce po nedostatku spánku. Spala jsem jen něco mmálo přes sedm hodin. Trochu málo po neděli strávené v autobuse. Tak jsem odpoledne strávila vybalováním a tříděním. Stihla jsem večer probrat i fotky.
V úterý opět práce. Tentokrát po dostatku spánku. A zažila jsem asi zatím nejlepších a neklidnějších deset minut výuky. Odpoledne jsem se chystala a snažila se odpočívat. Moc se mi to nedařilo. Chtěla jsem skončit s jedním projektem, ale nějak to nejde. Stále jsem na něj navázána a nemůžu se odvázat.
Ve středu byla krize. Do práce jsem odcházela dost unavená, bylo mi špatně. A k tomu všemu jsem nemohla zamknout dům. Nějak mi nešel zasunout klíč do zámku. Trochu jsem se obávala, že budu spát v práci. Naštěstí se tak nestalo.
V práci to bylo dost zajímavé. Měla jsem pět hodin. Z toho dvě hodiny výtvarky. Jak já ji nesnáším!!! Ale sama kreslím ráda. Nemám ráda, když musím učit výtvarku.
Odpoledne jsem byla doma. Řešila jsem ještě jiné stránky, ze kterých už nemám ani dobrý pocit. K večeru jsem si šla zahrát na varhany. Moc jsem si to neužila. Nešlo mi to, byla jsem rozhozená k nepříjemné koverzace. Pak jsem byla na mši svaté. Kněz měl dnes velmi krásné kázání o svatém Františkovi s Assissi. Fascinovalo mě, co svatý František všechno dokázal.
Večer jsem pak nahrávala fotky z ostrova Krk a z Postojnské jamy. Můžete se podívat v galerii. Jedno je ve složce Chorvatsko a pak vznikla složka Slovinsko. Doufám totiž, že se tam ještě někdy podívám.
Ve čtvrtek byla krize. Hned od rána jsem měla špatnou náladu, ale tu mi děti rychle spravily. První hodinu jsme šli společně do knihovny na besedu o Kapříku Metlíkovi. Děti zaujala kniha, mě byl sympatický autor.
Pak jsem s dětmi ve škole strávila dvě hodiny učením. A pak hurá na oběd a na kávičku a zákuseček s kolegyní. Jé, to bylo to nejkrásnější z celého týdne. Samozřejmě ještě byla krásná mše svatá.
Odpoledne po kávičce jsem šla k paní doktorce, aby mi vysvětlila zprávu z imunologie. Ta mi došla ve středu. Naštěstí nemám žádnou poruchu imunity. Jen se tam musím zase objednat. Pak jsem se věnovala ještě chvíli práci, potřebovala jsem si ještě něco udělat.
Večer jsem šla do sboru. Celkem dobře jsem si zazpívala. Pak jsem zase kreslila. Nejraději bych už měla všechny ilustrace hotové a dané v textu. Zatím mi chybí čtyři.
V pátek byl v práci chaos. Děti neposeděly a byly viditelně unavené. Ani se jim nedivím. Také bych radši byla doma v posteli.
Odpoledne jsem šla po kafíčku na mši svatou a pak do orchestru. Večer byl ještě katechismus pro dospělé. Opět mi bylo řečeno, že to není pro mě, že to všechno znám a dozvídám se na fakultě. Omyl. Mnoho věcí, o kterých se mluvilo, jsem neznala a na fakultě mi neřekli. Moje studium je spíš o samostudiu a případné konzultaci.
Například, že rozdělní andělů je v Bibli. Asi by mě nikdy nenapadlo to tam hledat. Že Credo je rozděleno na dvanáct článků víry podle dvanácti apoštolů. A další věci, na které si vzpomenu možná později. Možná taky nikdy. Třeba už si taky konečně zapamatuju, kdy byl Konstantinopolský koncil, kde se rozšířila druhá část Creda. Bylo to roku.... 381. Ha, pamatuju si to.
A chtěla jsem jít brzy spát, ale nějak se nezadařilo. Usnula jsem až po půl desáté.
V sobotu ráno jsem vstávala. První probuzení bylo nedobrovolné. Mamka si nějak přehodila hodiny a budila mě poplašně o hodinu dřív. Jinak jsem vstávala ve 4.10 hodin. V pět už jsem stála na autobusáku a o pár minut později už v autobuse.
Cesta do Olomouce probíhala v klidu. Ve studentovi (ano vím, že už to dávno není student) jsem seděla s kolegyní v ročníku. Chvíli jsme si povídaly, ale pak jsem to zalomila a spala.
Do Olomouce jsem dorrazila asi hodinu a půl před začátkem výuky. Tak jsem si zašla na mši svatou.
Výuka probíhala v nové učebně mimo fakultu. Prvně jsem měla tři hodiny Etiky pro teologické nauky a pak čtyři hodiny základů pedagogiky. Oba dva předměty byly pro mě přínosné.
Pak jsem měla ještě dost času jít pěšky na autobus. Zastavila jsem se asi na půl hodinky u Václava, pomodlila se modlitbu se čtením a tři desátky Růžence. Pak jsem šla na autobus a hurá domů.
Cesta proběhla v pohodě. Ani moc špatně mi nebylo. Vlak měl následně trochu zpoždění, ale přípoj jsem stihla. Došla jsem domů kolem sedmé večer. Následovala večeře a koupel.
V neděli se mi ale vůbec nechtělo vstávat i po deseti hodinách spánku. Bolelo mě celé tělo, i když nevím z čeho.
Mše svatá byla celkem v normě. Nic mě nepřekvapilo, nic mě nezklamalo. Asi si začínám zvykat na ten trochu jiný styl liturgie. Po dvou letech...
Kolem poledne jsem se dívala na Pevnost Boyard. Bylo velké finále. A vyhráli šampioni.
Odpoledne jsem psala hodnocení za měsíc září. Docela dost mě z toho bolí ruka. Napsat hodnocení na devatenáct žáků není jen tak. Uvědomit si jejich individualitu a dokonale jejich chování vystihnout.... No, snad jsem to zvládla.
A celý zbytek odpoledne jsem odpočívala. Spíš jsem se snažila. Nejraději bych spala, ale to bych přišla o kávičku s rodiči.
Kávičku jsem nezaspala. Pěkně jsme si popovídali a taky jsem si nafotila růžičku. Netušila jsem, že už vykvetla a je nádherná.
Přikládám foto. Foceno dnes odpoledne...
Také jsem našla ve foťáku i fotku měsíce z tohoto týdne. Jen nevím, který to byl den.
A to bude pro dnešek asi všechno. Jinak jsem v týdnu zveřejnila fotky z Chorvatska a Slovinska. Všechny fotky najdete v galerii pod stejnými názvy.
A zapomněla jsem dodat, že jsem sledovala Velkou pardubickou... A vyhrál český kuň...
Takže už opravdu končím. Přeji krásný další týden roku 2017.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat