Tak, první školní týden je za námi. Dvěma slovy bych to popsala: Přežila jsem.
Měla jsem strach, ale o tom jsem už psala posledně. Jinak byl první den s prvňáčkama fajn. Bylo to krátké. Do třídy mi přišel pan ředitel, pan starosta a pan místostarosta. V pondělí mi aky přijel koberec do třídy. Tak jsem s kolegyní nastartovala auto (její) a jela si pro koberec. Nemá sice barvu, jakou jsem si vybrala, ale i tahle barva se hodí. Bohužel tu barvu, kterou jsem chtěla, neměli v 3 metrové šířce. Jen ve 4 metrové šířce, což bylo pro mě zbytečné. Koberec jsem dala rovnou do třídy a pak jsem s kolegyní šla na kafe.
V úterý bylo setkání s dětmi trochu delší. Měli jsme společně dvě hodiny. Prošli jsme školu, řekli si, jak se budeme ve škole chovat a šli jsme domů. Aspoň děti šly domů. Já jsem ještě chvíli zůstala. Musela jsem se nachystat na další den. Také jsem musela do Brna pro další razítka na hodnocení. A jako naschvál mi přišla razítka, která jsem si objednávala před začátkem školního roku. Teď jsou mi svým způsobem k ničemu, ale říkám si, že je budu dávat za odměnu. Tak je třeba ještě využiju. Uvidíme. Kadopádně z nich mám radost.
Ve středu opět jen dvě hodiny. První jsme si povídali a druhou se dívali na pohádku a kreslili.
Odpoledne jsem byla doma. Ani na kávu jsem s kolegyní nešla, protože se pracovně zdržela u jiné kolegyně. Večer jsem byla na mši svaté.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Dost jsem začala přemýšlet, proč kněz, když jde do svatostánku, tolikrát pokleká. Asi se na to budu muset zeptat. Podle mého názoru by stačilo pokleknout jen při otevření a pak při odchodu. Ale poklekat třikrát tolik??? Nevím...
Jinak, aby toho nebylo málo, tak jsem si šla po dlouhé době zahrát. Ani nevím, jestli mě někdo poslouchal, ale svým způsobem je mi to jedno. Zahrála jsem si pěkně, i když v mokru. Když jsem vyrazila směr kostel, tak kapalo. Řekla jsem si, že to zvládnu bez deštníku. (A měla jsem ho v batohu.) U školy, svého pracoviště, jsem deštník hodně rychle hledala. Než jsem došla do kostela, byla jsem po kolena mokrá. Ale nijak mi to náladu nezkazilo. Dost jsem se své smůle smála. Jestli budu nemocná? No a co, tak budu. Hlavně, když jsem si zahrála.
Přede mší jsem se ještě sušila na sluníčku a po mši jsem hned po večeři zalezla do sprchy.
Do večera jsem zkoukla pár dílů Medicopteru. Škoda, že jsem na něj narazila televizi až ke konci prázdnin. Mohla jsem vidět víc dílů.
Ve čtvrtek opět práce a odpočinek. Večer ještě zkouška sboru. Přemýšlím, jestli se vrátím k aktivnějšímu zpívání. I když bych se radši vrátila k jiné, pro mě krásnější liturgické službě. Zatím jen ve snu.
V pátek poslední pracovní den tohoto týdne. Nějakým pro mě nepochopitelným způsobem jsem to přežila.
Odpoledne jsem byla na mši svaté. A také jsem začala pomalu balit. Měla jsem namířeno na dva dny, jednu noc ke kolegovi s kolegy k nim do kláštera.
Po příjezdu, kolem půl jedné, jsme si zašli na oběd a pak do kláštera. Podívali jsme se, kde budeme spát a vyrazili na prohlédku. Bratr F. nás provedl celým klášterem, dokonce i místy, kam se jen tak nedostanete. Hlavně na kůr k varhanám. A zahrála jsem si, i když nedohrála, protože ten konec si nepamatuju. A bratr F. se předvedl. Zahrál kousek Bachovy Osudové. Pak jsme vystoupali po schodech na půdu, kde byly krásně vidět klenby, a na věž ke zvonům. Večer jsem šla na modlitbu. Měli spojené nešpory a kompletář. A pak jsme společně šli opékat buřty.
V neděli jsem si převstala. Vstávala jsem chvíli před šestou a šla na modlitby. Trvaly hodinu a byly krásné. Užívala jsem si je. Část jsem i znala, sama se modlím hodinky. Bylo to pro mě něco nádherného.
Po mši jsme šli ještě do knihovny, kde jsme obdivovali nádhernou fresku.
Po skončení prohlídky jsme se s bratrem rozloučili a zamířili ku domovům. Cesta proběhla v klidu.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný další týden roku 2017.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat