Opět neděle, tentokrát pouťová. Ano u nás je pouť. Respektive byla. Už je skoro konec. A co se dělo předpouťový týden?
V pondělí jsem místo mše svaté jela na kontrolu po zákroku. Ta mše svatá mě dost mrzela. Chtěla jsem jít, ale na druhou stranu jsem nechtěla strávit celý den v Brně. Na polikliniku jsem přijela před osmou a vyplatilo se to. Do ordinace jsem šla jako druhá. Za deset minut jsem se zprávou odcházela. Hned jsem frčela domů. Když jsem na poliklinice čekala, tak jsem vytáhla liturgiku od Kopečka a začetla se.
A potkala jsem revizora. Hodně rychle jsem se dívala na hodiny, abych náhodou nepřesáhla čas. Naštěstí mi to vyšlo až na Mendlák. Domů jsem přijela brzy. Hned na to jsem zalehla do postele a pokračovala v četbě.
V úterý jsem dopoledne myslela, že si budu číst liturgiku nebo že začnu zpracovávat seminárku do antropologie. Tak ani jedno se neuskutečnilo. Místo toho jsem vytáhla Ari a znovu ji začala procházet, pomalu pročítat a opravovat chyby. Odpoledne jsem šla pomáhat s úklidem kostela. Myslela jsem, že jsem tam nechala svá zápěstí a kolena. Nesměla jsem to moc přehánět.
Ve středu jsem jela na odstranění stehů. Cestou tam jsem si poprvé v životě povídala s řidičem autobusu. Cesta na polikliniku byla v pohodě. Stehy šly pryč. Ani nevím, kolik jich bylo. Myslím, že čtyři nebo pět.
Odpoledne jsem odpočívala u Ari.
Ve čtvrtek jsem se opět místo liturgiky nebo filosofie věnovala Ari a dokončila jsem generální úpravu. Odpoledne jsem poseděla s kolegyní na kávě a pak šla na chvíli hrát na varhany. Teda spíš jsem se snažila. Hned při nastartování motoru a zapnutí pedálového rejstříku se ozval tón. Aha, tak asi budu hrát bez pedálu. Hned jsem to psala kamarádovi, který varhany opravuje, že je problém. Naštěstí se večer vyřešil. Při úklidu se posunovaly pedály, a tak se jeden pedál stále tlačil na mechanismus, který vpouští do dané píšťaly vzduch. Ještěže to nebylo nic horšího.
Večer jsem šla ještě na zkoušku sboru. I když se mi vůbec nechtělo. A v neděli se mi taky nebude chtít.
V pátek jsem doma uklízela. Ale také jsem se věnovala liturgice a dočetla skripta. Večer jsem si přečetla většinu svých textů. Vynechala jsem jen diplomku z pajdáku a texty z blogu.
V sobotu jsem měla překvapivě dost volného času. Hned ráno mi stávkoval počítač a internet. Ale restart tomu pomohl. Také jsem se konečně vrhla na chvíli na tu filosofii. I když moc jsem toho nevymyslela. Je to poslední předmět, který nemám splněný za tento akademický rok. Chtěla bych jej zvládnout dřív než odjedu na dovolenou. Tak uvidíme.
Také mě v týdnu napadlo, že bych mohla znovu oživit Ari. Možná i z důvodu, že na blogu jsou snad úplně původní texty s chybami a hrubkami a překlepy. Což mi přijde jako dost rušivý element, které kdekoho odradí od četby. Ale ještě si to pořádně promyslím. V tuto chvíli je Ari rozdělená na 84 částí. Předpokládám, že ve finální podobě na blogu by byla delší. Některé části bych zkrátila. V počítači už to mám skoro nachystáno k tisku. Má to něco málo přes šest set stránek A5. Když k tomu ještě něco málo přidám, jakože se chystám přidat, tak možná dám i sedm set. Uvidíme. Zatím jsou to jen spekulace.
V sobotu jsem se snažila aspoň chvíli se věnovat filosofii. No, něco málo jsem napsala. Teď jde ještě o to, jestli to využiju a jestli to vůbec k něčemu bude dobré. To se nechám překvapit.
Odpoledne po kávičce jsem se šla aspoň na chvíli podívat na pouťové atrakce. Nejvíc mě vadilo, když se atrakce pohybovala nade mnou. Nepříjemný pocit.
V neděli jsem byla na dvou mších svatých. Na ranní jsem zpívala a užívala jsem si to zpívání. Zpívala jsem ordinarium a taky žalm. Byl to Magnifikat. Liturgii jsem sledovala. Ale nějak si nepamatuji, co přesně se dělo.
Na hrubé jsem byla taky.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Dost mě zarazilo okuřování oltáře na začátku mše svaté. Normálně se začíná uprostřed oltáře a pak se jde kolem. Ale u nás ne. U nás se začínalo u kříže (u jednoho z křížů).
Pak mše pokračovala jako obvykle.
LP.: Další překvapení. Hlavní celebrant se prošel na kazatelnu. Nechápu proč. Podle Radka Tichého, autora knihy Liturgie evangeliáře, "kazatelny sloužily pro kázání oddělené od mše svaté a více než liturgický účel plnily cíl katechetický a moralistický" (TICHÝ, Radek. Liturgie evangeliáře: láska církve k Božímu slovu. Praha: Krystal OP, 2013. Liturgie (Krystal OP). ISBN 978-80-87183-53-3. str. 12). Mám pocit, že jsem o tomhle už jednou psala.
Následně mše svatá probíhala relativně normálně.
A zapomněla jsem zmínit průvod. Byl moc pěkný. Ze zámku s Pannou Marií přes město. Krása.
Odpoledne bylo požehnání. Zpívaly se litanie a latinsky. Bohužel z nich nic moc nemám. Zpěvákům nebylo moc rozumět. Občas něco málo. Další nevýhodou bylo, že se nemohl aktivně a činně zapojit lid. Což je škoda.
Odpoledne jsem také byla na pouti. Koupila jsem si jedny šaty a triko. Oboje z Nepálu. A jsou moc pěkné.
A to bude pro dnešek asi všechno. A vlastně ne.
LP.: Ještě jsem zapomněla na jednu věc. Ke konci hrubé kněz domlouval ministrantům, že půjdou průvodem a jak se mají řadit. Osobně si myslím, že toto se domlouvá přede mší a ne během ní. Navíc nechápu, jak se mohli takhle řadit. Normálně by se měli ministranti otočit, obejít kněze a jít kostelem ven. Tady dělali nějakou velmi zvláštní housenku.
A teď už to bude snad všechno. Takže krásný další týden roku 2017.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat