Další týden pryč. Prázdniny se nezadržitelně blíži. A na dětech je to znát.
V pondělí jsem byla v práci. Docela krátce. Odpoledne jsem dokončovala poslední detaily na závěrečné práce z češtiny a matematiky. I tak jsem si tam našla spoustu chyb. Jako vždy.
V úterý jsem opět pracovala. To stejné bylo ve středu.
Ve středu odpoledne byla již tradiční kávička a zákusečky s kolegyní. Večer jsem byla na mši svaté. Po pravdě, měla jsem problém tam dojít. Zase třísla. Na mši nebyl ani jeden ministrant. A podle toho to taky vypadalo.
Ve čtvrtek jsem opět pracovala a odpoledne šla k paní doktorce. Poslala mě opět do nemocnice do Brna, tak jsem jela. Nečekala jsem dlouho. Asi jen půl hodiny. Pan doktor se podívat, vydezinfikoval a s višňákem zalepil. A šla jsem se zprávou a pozvánkou na kontrolu domů.
V pátek jsem jela ráno do nemocnice na kontrolu a převaz. Opět jiný doktor. Převaz proběhl v pohodě a já šla ještě na dvě hodiny do práce. U domu jsem potkala našeho kněze. Málem jsem ho nepoznala, protože jsem zvyklá, že má na sobě kleriku. Ale bylo to milé překvapení. Pak jsem se to dozvěděla. Příští rok jdu do první třídy. No pmoc. Do toho škola, státnice a bakalářka. Já to zvládnu. Musím a chci...
V pátek jsem také byla na mši svaté. Liturgie probíhala normálně. Myslela jsem si, že tam nebude ministrant, ale byl. I když s ním to také nebyla výhra.
Odpoledne po mši svaté jsem se začala balit na školu v přírodě.
V sobotu jsem jela na převaz a kontrolu. První překážkou bylo, že brána, kudy chodím normálně, byla zavřená. Takže přes hlavní vchod. Naštěstí jsem se tam dostala. Na převaz a kontrolu jsem čekala skoro tři hodiny. Přišla jsem tam chvíli po desáté a do ordinace jsem se dostala až ve tři čtvrtě na jednu. Přede mnou bylo devět pacientů a kolem dvanácté přijely dvě sanitky. Následně i policie. Když jsem šla do ordinace, venku ležel na lehátku pán, kterého přivezli sanitkou. Při mém odchodu, byla jsem ještě v kabince, tak sestřička pacienta upozorňovala, že spadne. Následně pán spadl. Byl poněkud společensky unaven.
Domů jsem se vrátila až kolem půl druhé.
V sobotu odpoledne jsem odpočívala. Byla jsem dost unavená z toho dlouhého čekání. Pak jsem si dala kafe a zmrzlinu s rodiči.
Večer jsem fotila krásný do červena zbarvený měsíc.
V neděli jsem byla na mši svaté. Trochu jsem se nestačila divit. Bohužel ve většině částí negativně. Už mě prosím netrapte...
LITURGIRKÁ POZNÁMKA: Hned na začátku mě zarazila písnička. Místo obvyklé a předepsané 512 byla 905, která by měla být až na konci. Liturgická barva byla správná bílá. Čtení také bylo v pořádku. Místo sloky by se příště mohl dát Alelujový verš před evangeliem. Následné evangelium bylo také ze slavnosti.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Strašně moc, ale opravdu moc, mi vadilo, že žalm se nezpíval tak, jak se zpívat měl. Jako vždy. Dnešní žalm byl totiž netipický. Bylo to Responsorum a latere, tedy "od boku" Začínat měl žalmista rovnou veršem, na který navazuje lid s odpovědí.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Jinak stará lliturgie vítej. Už mě to nebaví. Asi tady v té farnosti končím se vším.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: A pochvalná. I když mě to velmi překvapilo, tak jsem s tím plně souhlasila. Po ohláškách byla promluva o tom, jak by se měl člověk na mši oblékat. Konečně to někdo řekl nahlas, že žádné minisukně, hluboké výstříhy, trička na ramínka prostě do kostela nepatří. Krásné.
Odpoledne jsem se dívala na Pevnost Boyard a pak na Hvězdnou bránu. Dobalila poslední věci do kufru.
Jinak jsem od čtvrtka pěkně smrděla višňákem. Ještě teď ho cítím. Ale dneska už se můžu osprchovat, tak snad přestanu smrdět.
A to bude pro dnešek asi všechno. Jdu se ještě přesvědčit, že mám všechno sbaleno.
Takže přeji krásný další týden roku 2017. Přes týden se nejspíš neozvu, protože nebudu mít možnost.
Vaše Vanimaré
P. S.: Na dnešní slavnost, na slavnost Nejsvětější Trojice jsem poprvé hrála celou mši svatou.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat