Trochu s větším zpožděním, ale přece. Dřív jsem se k tomu psaní nedostala. Po pravdě se mi ani moc nechtělo. Ale zrekapituluji daný týden.
Ve středu se k tomu všemu přidala mše svatá. Co se týká liturgie, nevím. Možná tam něco bylo, možná taky ne. Teď už si nevzpomenu. Co si nenapšu, to nevím.
Ve čtvrtek opět práce. A k tomu práce navíc. Dostala jsem měsíčník na korekuru. Tak jsem se do toho vrhla hned ve čtvrtek a přečetla přes dvacet stran. Pak jsem si dala kafe, trochu si odpočinula od čtení z počítače čtením ze sešitu.
Pak nastala chvíle, kdy se mi uspal počítač. Tak jsem se jej snažila probudit. Zareagoval ale jinak, než jsem předpokládala. Vypnul se. Tak jsem jej zapla a nic. Trochu barevná obrazovka, pak modrá smrt a nic. Po chvíli se ozval ten klasický zvuk, který doprovází ukázání přihlašovací obrazovky. Ovšem přihlašovací obrazovka nikde. Takže znovu vypnout a zapnout. Tentokrát se neozval ani ten zvuk. Tak ok. Když spolupracovat nechceš, tak ne.
Brácha byl pryč. Tak jsem si řekla, že na něj počkám, abych se poradila, co s tím. Měl se vrátit až v sobotu. (Juchů, Vanimaré se ocitla v roli jedináčka na týden.)
Tak jsem to neřešila a snažila se všechno dělat jako normálně. A učila jsem se. Doufala jsem také, že zvládnu tu korekturu. V pátek jsem si vzala počítač z práce, ale korekturu jsem nechala až na sobotu po zkoušce.
V pátek jsem opět byla v práci, pak na mši svaté. Orchestr jsem vynechala, protože jsem se potřebovala učit. Tak jsem se učila.
A chtěla jsem jít brzy spát, ale nějak se nezadařilo.
V sobotu jsem vstávala o půl šesté. Brácha už byl doma a spokojeně chrupčil. Já se sbalila, tentokrát bez počítače, protože ten jsem se ani nesnažila zapnout, do Olomouce na zkoušku.
Cesta probíhala v pohodě. Všechny přípoje, vlaky a autobusy jsem stihla. Na fakultě jsem nebyla první. Už tam byli kolegové a kolegyně z ročníku. Sotva jsem odhodila některé svršky, přišel vyučující s otázkou, jestli jdeme k němu. A pokud ano, tak že máme rovnou jít. Nikdo tam samozřejmě jako první nechtěl. Tak jsem šla já. Zkouška byla z církevních dějin novověku. Což není zas tak špatný okruh vědění. Docela mě to i bavilo se učit. Ale jen kdybych si vytáhla lepší otázku. Chtěla jsem buď nějaký koncil, byly asi tři, a nebo Josefinismus, což se mi taky dobře učilo.
Jako zákon schválnosti jsem si vytáhla hned druhý okruh, což byly Základní pojmy pro vysvětlení náboženských hnutí novověku. Měla jsem absolutní okno. Na ty pojmy jsem si vzpomněla, možná i na všechny, ale vysvětlit je, to už bylo horší. Pokusila jsem se o vysvětlení dvou. Celkem se mi to podařilo. Pak se mě zeptal na jeden, u kterého jsem neměla nic napsaného. Tak jsem vařila z vody. Zaběhla jsem i do jiných okruhů. A myslím, že mě to i zachránilo. Odešla jsem s Ečkem a byla jsem ráda. I když jsem byla dost zklamaná, protože jsem se fakt učila (už před Vánoci jsem hysterčila, že to nezvládnu). Jen otázka mi nesedla. Ale tentokrát vůbec.
Tak jsem odjela s Ečkem zase domů. Hlavně, že to mám a cesta nebyla zbytečná.
Večer florbal nebyl. Tak jsem se dívala na druhý díl německé minisérie Vinnetou. Takový můj názor se na blogu objevil myslím už v neděli, ale to jen proto, že jsem si to napsala do mobilu a zkopírovala.
V sobotu odpoledne jsem také začala řešit, co s počítačem. Brácha jej samozřejmě nezprovoznil. Taky odmítal spolupracovat. Takže počítač půjde z domu. Bylo rozhodnuto. Takže hned v sobotu se objednal nový. Chtěla jsem Lenovo, protože s tou značkou jsem spokojená. Jen už se mi moc nelíbilo, že tam je Windows 10. Ale třeba si zvyknu. Uvidíme.
V neděli jsem byla na mši. Co se týká liturgie opět nevím. Nějak si to nevybavím. Jde to s mou pamětí z kopce. Asi bych ji měla trochu trénovat.
Odpoledne mi došla sms, že noťas je připraven k vyzvednutí.
Tak to byl můj týden. Co se týká dalšího týdne, to bude snad i v neděli.
Takže přeji všem krásný další týden toku 2017.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat