Tak jsem opět zde. Po celém dlouhém týdnu, ale jen na půl pracovním. Ano, byly prázdniny. Ale teď začnu pěkně od pondělka.
V pondělí jsem pracovala. Jak jinak, že? Odpoledne jsem se začala balit na cestu. A večer se učila. To stejné bylo v úterý.
Ve středu jsem mohla spát o hodinu a půl déle než když musím do práce. A byly prázdniny. Tak jsem vyrazila na Slovensko. Aspoň na tři dny. Večer jsem se věnovala památníkům. Nahromadily se mi tu tři. Tak jsem se činila a všechny zvládla. Snad se budou obrázky líbit.
Cesta proběhla v pohodě. Byla jen drobná zajížďka směrem na Bratislavu. Na druhou stranu jsem aspoň viděla jednu zříceninu. Pak už bylo všechno v pohodě. Odpoledne jsem se ubytovala. Nikam ven už jsem nešla. Jen si zaplavat do hotelového bazénu a nahřát se do vířivky.
Ve čtvrtek jsem si to zamířila ke Štrbskému a pěkně letní cestou na Popradské pleso. Již tradiční trasa, když jsem v Tatrách. Za hodinku a půl jsem dorazila. Dala jsem si polívku a obečla pleso. Opět jsem zavzpomínala na ty, kteří neměli to štěstí a z hor se už nevrátili. Respektivě vrátili, ale už nikomu nic nevyprávěli. Zpět ke Štrbskému jsem šla zimní cestou. I ta stojí za to, i když na ní nejsou takové výhledy, jako na letní cestě. Pak unaveně na hotel a do bazénu. Samozřejmě následovala čtyřchodová večeře.
V pátek můj pobyt v Tatrách končil. Takže se jen lehce rozloučit s horama a vyrazit na cestu. Zavzpomínala jsem si, jak jsem vylezla na Kriváň a udělala posledních pár fotek.
Cesta domů proběhla také v pohodě. Jen se mi domů opravdu nechtělo.
Tentokrát jsem si stihla aspoň obejít Štrbské pleso. Loni jsem to nezvládla, ale za to jsem se dostala na Kriváň.
Letos se žádný pořádný výšlap nekonal. Bohužel. Chtěla jsem jít aspoň kousek cestou na Rysy, ale u Popradského byla cedule, že cesta je namrzlá. Takže smůla. Příště se vydat do Tater v létě.
Tento docela pozdní výlet do Tater měl ovšem své plusy. Bylo méně lidí. A listy stromů měly nádherné barvy.
No, v sobotu už jsem byla doma. A nudila se. Divné. Tak jsem si prošla fotky z Tater a trochu je promazala. Taky jsem zjistila, že mi vyšel článeček v našem městském měsíčníku. No, co se dá dělat. Nic.
Večer jsem vyrazila na florbal, ale nebyl. Sešlo se nás dost, jen tělocvična byla zavřená. Tak snad příště. Ale já mám příště školu? Tak mám smůlu.
Místo florbalu jsem sáhla po knížce a skoro dočetla Pána prstenů Dvě věže.
V neděli jsem byla na mši. Liturgie probíhala relativně normálně, jak je u nás zvykem. A kouřilo se. Docela zvláštním způsobem.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: A opět mě zarazilo chování navikuláře. Opět se po okuřování oltáře při obětování odpojil od turiferáře a šel k ostatním ministrantům, aby mohl zvonit. A to jako proč?
Další věc, která mě zarazila, byl způsob okuřování. Kněz okuřoval tak, aby nebylo slyšet ani cinknutí. Divné. Vždycky jsem si myslela, že se cinkat má. Protoře turiferář cinkal, když okuřoval.
V neděli jsem dočetla Dvě věže a pomalu si nachystala třetí díl.
Odpoledne jsem šla na pobožnost. Byla celkem pěkná. Taková netradiční. Pak kněz obcházel hroby a kde někdo stál, tak pokropil. Následně se většina účastníků přesunula do kostela na růženec. Já také.
Konce růžence jsem se nedočkala, protože se mi udělalo strašně špatně, tak jsem musela na vzduch a zavolat si doprovod. Naštěstí jsem došla v pořádku domů. Musela jsem si změřit tlak. Byl nízký. Takže napít a najíst.
A pak už se nic zvláštního nedělo.
A nakonec přidám pár fotek.
Zřícenina ze zajížďky. Foceno za 130km rychlosti.
Cesta na Popradské, myslím, že letní a pak pohled do hor. Pěkná podzimní a lehce depresivní nálada. Byla jsem ovšem neskutečně šťastná, že jsem opět v horách.
Jeden detail borovice.
Potok.
A ještě sem vložím jednu fotku, na které budu já. Svým způsobem tam budu...
Aneb, Vanimaré se rochní ve sněhu a umývá si boty. Aspoň trochu, aby mohla do auta. O kus dál jsem druhý den našla více sněhu.
Více fotek si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Tak to bude asi pro dnešek všechno. Přeji krásný další týden roku 2016. Tentokrát dušičkový.
Vaše horami povzbuzená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat