Tak jsem opět zde. Po celém dlouhé pracovním týdnu.
Ve středu jsem šla na mši. Cestou jsem potkala kněze, který mi řekl, že nebude varhaník. Tak jsem si v sakristii půjčila klíče, na kůru vyzvedla žaltář a při růženci se jej naučila. Mše svatá probíhala jako normálně. Normálně jako u nás.
Ve čtvrtek opět práce a učení. V pátek také. Odpoledne jsem šla na mši. Probíhala opět normálně na dané místo. Pak jsem šla do orchestru a domů. A byla zima.
Doma jsem se začala chystat na cestu do Olomouce, kterou jsem podnikla v sobotu.
Cesta tam ušla. Ani mi nebylo špatně v autobuse. Pak jen koupit lístek na tramvaj a zpáteční na autobus a hurá do školy.
První přednáška byla z církevních dějin novověku. A budou mě bavit stále. Myslím církevní dějiny. Je to tak poučné, o některých věcech normální smrtelník neví, a to může mít vychozenou základku a gympl, ale některé, dalo by se říci skryté, události dějin nezná.
Pak následoval sedmihodinový maraton dogmatické teologie. Velmi poučné, i když z přednášek toho moc nevím. Vyučující byl trochu vulgární, ale vtipný a velmi učený. Ze samotného výkladu jsem měla rozporuplné pocity. Překvapivě jsem věděla, jak bude vyučující jednat, jaký bude. No jo, mám své zdroje. Z výkladu nic moc nemám. Jen neustálou zimu v nohách a myšlenku na záchod. Vyučující přednášel bez přestávky. Jen přestávka na oběd byla.
Taky jsem si koupila jednu knížku, kterou doufám budu ptořebovat v dalším studiu. Ty, které potřebuji teď, jsem nesehnala.
Cesta domů proběhla v pohodě. Před Brnem se z autobusu začalo ozývat chrápání. Ani rozloučení stewardky spáče neprobudilo. Tak ho vzbudila stewardka sama. Chrápal na celý autobus.
V jednu chvíli se zdálo, že se autobus převrátí. Řidič na dálnici najednou prudce stočil volat a přejel do levého pruhu. Nevím proč, ale autobusem to pěkně otřáslo. Kolegyňka mi pak ve vlaku říkala, že se už viděla ve večerních zprávách.
Domů jsem přijela za tmy. Odjezd i návrat za tmy. Je čas na podzimní deprese. Ty jsem měla jeden rok na střední, kdy jsem odjíděla do školy a vracela se po tmě. Řeknu vám, nic příjemného.
V neděli jsem byla na mši. Liturgie jakž takž. Byla misijní neděle. To se sbírka posílá na pomoc do misijních oblastí. Jen škoda, že kněz nekázal o misiích, ale místo toho zvolil dost depresivní téma smrti a pohřbu. Je sice krásné, že za chvíli jsou dušičky, ale.... Mohl se dnes zaměřit spíše na misie, nebo mluvit spíše o naději umírajících na věčný život. Místo toho byl detailně popsán pohřební obřad.
Myslím, že většina lidí bude mít problém to zkousnou, pokud podvědomě nevypli vnímání.
Chápu, že mluvit o smrti by se mělo, ale všeho s mírou.
Pak byl Cirkus Humberto, i když teď ke konci Varieté Humberto. Dívám se na to hlavně kvůli té hudbě Karla Svobody. Je dokonalá. Trochu smutná, ale je z ní cítit jakási naděje na lepší zítřky. U toho jsem se chvíli věnovala práci a pak se věnovala seriálu.
Odpoledne jsem chvíli odpočívala a pak jela do divadla.
A to bude pro dnešek asi všechno. Takže přeji krásný další týden roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat