Opět neděle. Týden byl docela zajímavý.
V pondělí jsem kromě práce jela ještě do Ivančic do Tesca. Potřebovala jsem linkovaný sešit A4 s tvrdými deskami na klasifikaci, jeden sešit na přípravy a taky jsem chtěla sešit na jednu knihu, kterou si v rámci terapie pozitivními událostmi hodlám vést. Jinak na nápad jsem přišla na serveru www.pronaladu.cz pod rubrikou K zamyšlení. Článek se jmenoval Obchod štěstí. Východisko se najde vždycky. Velmi mne ten článek inspiroval a tak v pondělí jsem koupila sešit, původně jsem chtěla nelinkovaný, ale neměli, tak jsem vzala linkovaný, a začala psát.
V úterý po probuzení jsem zjistila, že znovu musím do Ivančic. Tentorkát na pojišťovnu s potvrzením o studiu. I když studuji dálkově, tak do 26 (což mi ještě není), tak za mě zdravotní platí stát. Tak co jsem dělala na úřadu práce? Poučení pro ostatní: I když studujete dálkově a není vám 26, tak nemusíte na pracák, když jste bez práce. Můžete, ale nemusíte.
Tak jsem to na pojišťovně všechno vyřídila a jela domů. Cestou jsem se ještě objednala ke kadeřnici. Haha, Vanimaré o sebe začíná dbát....
Ve středu opět práce. Hned ráno jsem si zapomněla housle. A do háje, mám hudebku. Tak uvařit čaj, nakopírovat noty, odnést jídlonosiče do jídelny a hurá opět domů. Ještěže to mám kousek...
Jinak byl den celkem v pohodě. Žádné extra vzrůšo.
Vlastně bylo. Večer jsem šla k té kadeřnici. Mám o pět centimetrů kratší vlasy a taky už pořádně vidím. Ofina mi sahala až ke konci nosu. Mše svatá žádná nebyla. Na růženec jsem se zatím nedostala. Snad v nejbližší době. Uvidíme.
Od pondělka po večerech se věnuji své již oblíbené filosofii. Začínám jí rozumět. Je to dost podobné matematice, hlavně modality. Ach ta výroková logika. Nikdy jsem ji pořádně nepochopila. Teď už snad ano.
Ve čtvrtek opět práce a večer učení. A strašná chuť na čokoládu. Bohužel doma žádná.
V pátek práce a orchestr. Docela dobře jsem si zahrála. A celkem mi to i šlo. Jen ještě utřít prach z violy. Noty jsem si půjčila domů s naivní představou, že přes týden budu hrát. Nahrávání se blíží. Do té doby to musím umět.
Večer klasické učení. Skončila jsem u čtvrté otázky z pěti a nebyla jsem schopná ji zpracovat. Ať jsem procházela text jak to šlo, odpověď jsem nenašla. Jednalo se o kauzalitu a bytí stvořených věcí u sv. Tomáše Akvinského. Na internetu taky nic moc. Stáhla jsem si pár odborných textů a musím je všechny projít. Snad si vytáhnu lepší otázku. Chci modality. Nebo obecniny. A nebo taky Aristotelovu metafyziku a metafyziku obecně. Po prostudování filosofie nechápu, jak někdo může studovat filosofii jako samostatnou vědu. Vždyť se to nedá pochopit? Teda, něco se pochopit dá, ale co ten zbytek?
Myslím, že teologie je mnohem jednoduššní, i když je více abstraktní. Ale každý má vlohy na něco jiného, že? Takže žádménu studentovi filosofie nic neberu, jen ho možná trochu obdivuju, že tomu všemu rozumí.
V sobotu jsem se dlouho prospala. Spala jsem až do půl desáté. Pak jsem se věnovala úklidu a přípravám do práce. Vysála jsem pokoj, umyla v něm okno a zbavila je mušek a pavučin.
Zbytek večera jsem strávila na filosofií. Florbal nebyl. Opět se nikdo nepřihlásil.
V neděli jsem ráno byla na mši. Všechno bylo v pohodě. Jen ta druhá eucharistická modlitba. V neděli. Ach jo. IGMR čeká na opětovné přečtení.
Odpoledne jsem šla na chvíli ven. Chtěla jsem jít kolem řeky, ale nakonec jsem se vydala dosud neprozkoumanou cestou. V jednu chvíli jsem vůbec netušila, kde jsem. Ale nezabloudila jsem. A pořídila pár netradičních fotek.
Tak první je řeka. Docela klasický záběr.
Podobnou fotku mají v zámku v muzeu.
Druhá fotka už je docela netradiční. Opět jde o řeku Oslavu.
Je to foceno docela z dálky. Šla jsem kolem řeky na straně domu dětí, pak jsem šla ulicí Poříčí a druhým mostkem přes potok. A následně do kopců.
Další fotka je pokusem o uměleckou fotku. Posuďte sami.
A pak už jsou tam přídany jen nějaké stromy a okolí. Další fotky si můžete prohlédnout ve Všehochuti.
Z přírody mě vyhnala potřeba. Dost mě to naštvalo. Cestou zpět se v mém okolí prozradil bažant. Byla jsem od něj tak metr a půl. Docela blízko. Když jsem se zarazila a kousek se vrátila, tak utekl. Nestihla jsem ho vyfotit. Škoda. Snad příště.
Neděle byla velmi významná. Můj blog se dožil svého 3 000 dne života. Jednou tu vyšel článek, že má blog 2 222 dní. Tak za tři sta třicet tři bude mát tři tisíce tři sta třicet tři dní. Což už není ani rok.
Pak jsem ještě provětrala pejska na zahradě a zaslouženě odpočívala.
A to bude pro dnešek asi všechno. Jdu se opět ponořit do hlubin filosofie, nebo taky Pána prstenů.
Přeji všem krásný dlaší týden roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat