Tak opět neděle, poslední srpnová. A celkem i šťastná. Proč? V článku se dozvíte.
V pondělí jsem se učila a učila a učila. Filosofii a církevní dějiny. To stejné bylo v úterý a ve středu.
Ve středu večer jsem byla na mši. Byl svátek svatého Bartoloměje, aspoštola. Docela mě překvapilo, že nebyl Římský kánon, kde je svatý Bartoloměj jmenován. Škoda.
Ve čtvrtek opět učení a pomalé chystání se na cestu. Také jsem se odhodlala odevzdat dva ze tří posledních úkolů. Ten poslední na mě ještě čeká.
V pátek ráno jsem vyrazila směr Olomouc. Vstávala jsem o půl šesté a dalo mi to dost zabrat. Zvláště, když celé prázdniny vstávám až po osmé. Hrůza.
Cesta do Olomouce proběhla v pohodě. Ani už jsem se nesnažila se učit. Na fakultě to na mě dolehlo, navíc jsem měla strach, že mě ke zkoušce ani nepustí, protože jsem měla málo bodů na testu. Ten se psal přes internet. Samozřejmě to řešil, ale odevzdala jsem mu práci. Ke zkoušce mě nakonec pustil. Jen nevím, zda jsem ji dala. Nějak mi nesedla ani jedna ze tří nabízených otázek. Jedna se týkala rané scholastiky, což jsem vůbec nebyla schopná si vzpomenout, co tam vlastně patří. Druhá otázka se týkala Alberta a Tomáše, což byla docela dobrá otázka, kdybych neměla okno. Tuto otázku jsem si vybrala a snažila se něco napsat a něco vyždímat ze svého ochablého a brzy probuzeného mozku. Poslední otázka byl Bonaventura a Duns Scotus, což jsem si také nemohla vzpomentou. Jen vím, že Bonaventura studoval s Tomášem. A taky byl františkán, kdežto Tomáš dominikán. Obávám se, že vybrané kapitoly z dějin filosofie si zopakuji příští rok. Ale to ještě uvidím.
Pak jsem se po dlouhé době šla najíst do menzy a ubytovat na koleji. Po ubytování jsem šla do obchodu s úmyslem koupit si čokoládu a něco k večeři a k snídani. Druhou část jsem splnila. Na tu čokoládu jsem zapomněla. Ale i to jsem nakonec vyrešila a čokolády se dočkala.
Po návratu na kolej jsem se zahrabala do církevních dějin.
Večer jsem šla na mši. Kněz měl velmi pěkné kázání o Kříži. Každý z nás jej musí nést a pak se možná dočkáme toho, že kříž ponese nás. Velmi pěkná myšlenka.
V sobotu jsem šla na zkoušku a doufám, že je poslední. Učila jsem se křížové výpravy, protože ty mě zaujaly asi nejvíc ze středověku. Svým způsobem mi to bylo k ničemu. Ale uplatnila jsem to, že jsem si vypsala z Franze veškeré dokumenty a taky hereze. Na to se mě ptal. Taky jsem se ještě mohla podívat na Edikt milánský a ještě jeden edikt, který vyšel r 311 a věnoval se postavení křesťanů. Byl to Galériův toleranční edikt. Naštěstí jsem si ho mohla přečíst, vlastně oba dva, a porovnat je. Ze zkoušky jsem odešla s Céčkem a byla jsem šťastná. Možná mám na víc, ale v tu chvíli bych hrala i Ečko.
Pak už jsem utíkala na vlak a hurá domů. trochu si odpočinout a pak zapracovat na posledním úkolu. Cestou jsem si četla Silmarilion. To byla úleva, číst něco, co nečtu z nutnosti, ale z radosti. Večer jsem ale neodolala, poslala dvě seminárky a přečetla asi tři články z Teologických listů na téma Liturgie. Teď z toho ještě udělat citaci a pět bodů, o čem ten článek byl.
V neděli jsem byla na mši. Liturgicky celkem korektní. Dopoledne mi ještě psala kolegyně, že tam jsou výsledky z filosofie. Tak jak jsem předpokládala, předmět si přepisuji do dalšího ročníku. Za celých pět let na pedagogické fakultě jsem nic přepisovat nemusela. A teď to nastalo. Je pravda, že teologie je o dost těžší než pedagogika. Tak za rok to zkusím znovu, ale kvůli filosofii nebudu ukončovat studium. To teda jako ne. Všechny dějiny jsem vlastně dělala nadvakrát, takže filosofie není vyjímkou.
Teď se jdu zahrabat do Silmarilionu a možná do posledního úkolu. A jdu si s tím sednout ven, když je tam tak pěkně.
A vám všem, co se prokousali až sem, přeji krásný další týden, už z poloviny školní, roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat