Teď, když jsem začínala psát tento článek, tak jsem normálně chvíli přemýšlela, jaký je rok. Kromě toho, že docela dlouhý a docela slunečný. A to ten školní rok teprve začíná.
Tak ale začnu od pondělí.
Tak v pondělí jsem šla poprvé do nové práce. Po celých dlouhých prázdninách vstávat před sedmou. Hrůza. Ale zvládla jsem to. Odpoledne jsem jela nakupovat. Sehnala jsem překvapivě skoro všechno, co jsem chtěla.
A pak jsem se připravovala do školy. Přemýšlela nad výzdobou a tak. Jako loni.
V úterý jsem pokračovala v přípravách a seznamovala se s kolegyněmi a kolegy.
Ve středu pokračování v přípravách.
A ve čtvrtek to začalo i dětem. První školní den. Aspoň trochu vizuálně jsem se podívala na děti, které budu učit. Je to trochu vyšší věková kategorie, než jsem měla v Pozořicích. Odpoledne ve čtvrtek jsem šla ještě na zahájení do ZUŠky. Svou paní učitelku, která mě učila strašně moc let, tam nebyla. Večer jsem dobrovolně šla na zkoušku sboru. Šla jsem tam jen kvůli jedné italské písničce. A myslela jsem si, že budu i hrát na housle, ale ne. Místo mě hrál jiný houslista. A myslím, že mu to moc nešlo. Osobně jsem říkala, že by měl přidat na zvuku. Stála jsem necelé dva metry od něj a neslyšela jsem ho.
V pátek už jsem s dětmi strávila čtyři hodiny. Trochu jsem se seznámila a možná i trochu zapamatovala. Uvidíme v pondělí.
V sobotu jsem dlouho spala. Odpoledne jsem jela do Brna původně se jen podívat po nějakých poličkách. Nakonec jsme s bratrem koupili a pěkné. Jen to budeme muset ještě trochu upravit.
Večer florbal nebyl, i když mohl. Tak jsem se místo toho dívala na českou Pevnost Boyard. Upřímně. Nic moc. Na to, jak moc to propagovali, tak tu soutěž dost osekali. Chyběl mi Paklíč, chyběl mi ten typický Kebule, nebyly souboje s Pány temnot. Nebylo to prostě ono. A trochu mě to zklamalo.
V neděli jsem byla na mši. byl tu zdejší rodák, který je už deset let knězem. To je dlouhá doba. A navíc jsem si to mohla pamatovat, protože v tom stejném roce jsem šla na střední. Toto letí. Hrůza. Zpíval sbor a zpíval tu italskou písničku. A pak byla přidána ještě jedna.
Odpoledne jsem se dostala ke čtení. Opět jsem se začetla do Silmarilionu. Četla jsem ho jen jednou, možná dvakrát, a proto je pro mne velmi poutavý a zajímavý. Navíc se teď k němu můžu vrátit kdykoli se mi zachce. To je pro mě výhoda.
V týdnu jsem konečně měla trochu času a přepsala si zápisky ze Svaté země. Ovšem zveřejneny budou až v termínu odjezdu. Přesněji rok po odjezdu z Újezda a odletu letadla. Proč? Protože se mi to nevešlo do jednoho článku. Psala jsem si moc poznámek.
A pak neděle plynula, ani nevím jak. Takže už to bude pro dnešek všechno. Přeji krásný školní týden roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat