Tak jsem opět zde po celém dlouhém týdnu. Ale jak se zpětně dívám, tak zas tak dlouhý nebyl. Ale teď pěkně od pondělí.
V pondělí jsem jela na pracovní uřad. Ano, od prvního července jsem nezaměstnaná. A na podporu můžu rovnou zapomenout. Nepracovala jsem dvanáct měsíců. Odpoledne jsem pak byla doma.
V úterý byl státní svátek. Slavnost sv. Cyrila a Metoděje, patronů Evropy a hlavních patronů republiky. Byla jsem na mši. Liturgicky korektní a dobré.
Ve středu jsem byla doma a pracovala.
Ve čtvrtek mě čekala dlouhá cesta do Olomouce. I když už jsem si na ni zvykla, tak mi dlouhá nepřijde. Jen tři hodiny a tam a dvě a půl zpět. Měla jsem sraz s kolegyněmi z ročníku na univerzitě. Setkání jsme si užily všechny.
Cestu zpět jsem ve studentovi celou prospala. Ve vlaku jsem se chvíli učila církevní dějiny starověku a středověku a pak jsem to v autobuse opět zalomila. Dojela jsem přesně podle plánu.
V pátek jsem opět cestovala. Tentokrát se podívat a představit se na nové potenciální pracoviště. Bohužel jsem nedostala odpovědi na mé otázky. Tak nevím, co si myslet. Cesta byla celkem v pohodě. Až na toho metalového řidiče. Skoro na celý autobus mu hrál heavy metal a po pravdě, nechápu, kdo může takové písničky, kterým se nedá ani říkat písničky, poslouchat. Bylo mi i špatně z jedné písničky, ve které se neustále opakovalo satanovo číslo. Nebudu je uvádět. Kdo neví, které číslo to je, nechť nahlédne do knihy Zjevení svatého apoštola Jana. (Zj 13, 18) Trochu jsem usnadnila hledání.
Večer jsem byla na mši.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: I když si nejsem jistá, zda to do liturgie patří. Stalo se to hned na začátku. Prvně mě zarazilo číslo písně. Byla to píseň 828, což je píseň k Cyrilu a Metoději, kteří měli svátek v úterý. Druhá věc, která mě zarazila, byla, že kněz měl červenou barvu ornátu. Asi byla votivní mše ke Krvi Kristově. Aspoň to mohl oznámit, protože lidé se dělí na skupiny. Ti, kterým je to jedno, ti, kteří si ničeho neobvyklého nevšimli, a já, která pořád přemýšlí PROČ? A poslední a hlavní. Byl varhaník, který často nehrává, ale hraje výborně. Tedy rozhodně lépe jako já. A má strašně rád předehry a rád profoukne veškeré píšťaly na varhanách. A tak hrál a hrál a najednou to kněz nevydrží a začne mši znamením kříže. Docela trapný moment. Nechápu, proč byla tak slavnostní předehra, když byl všední den, a taky nechápu, proč se kněz a varhaník nedomluvili, co a jak se bude hrát. Takže na začátku mše nebyla sloka písně. A pak se před evangeliem zpívala hned druhá. Přitom ta píseň není striktně rozepsaná.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: A neodpustím si ještě jednu. Ministrant poklekal před svatostánkem. Opět se budu odvolávat na IGMR z roku 2002, kde je pod číslem 274. Doslova cituji: "Je-li ovšem v presbytáři ve svatostánku Nejsvětější svátost, kněz, jáhen a ostatní přisluhující poklekají, když přicházejí k oltáři nebo od něho odcházejí, NIKOLI VŠAK BĚHEM MŠE." (Všeobecné pokyny k římskému misálu. Editio typica tertia 2002.)
Už bych chtěla psát tu bakalářskou práci na liturgiku. Jen si sehnat vedoucího práce. A vymyslet nějaké vhodné téma, aby nebylo moc rýpavé. Ale mě by to nevadilo. Jen nevím, jak by na to reagovalo kněžstvo.
Neodolala jsem. Černé obuvi jsem si u ministranta nevšimla. Snad příště.
Taky mi v hlavě bleskla jedna myšlenka. Když se teď všechny holky kolem mě vdávají, tak jsem si řekla, že až se budu vdávat já (což v nejbližších několika letech nehrozí), tak místo bílých lodiček si vezmu černé liturgické boty, aneb oblíbené balerínky. A vůbec to nebudu řešit. A ženich? Bude se s tím muset smířit. Jedna kamarádka ministrantka, která už je myslím také vdaná, tak mi říkala, že si na vlastní svatbě budu ministrovat. Tož, nebylo by to špatné...
V sobotu jsem spala pěkně až do desíti. A odpoledne jsem zalehla na hodinku a půl znovu. Nějak mě to zmohlo. Pak jsem se věnovala příměstskému táboru a vytvořila mapu.
V podvečer jsme grilovali na kameni. Bylo to moc dobré. Pak jsem se dívala na Indianna Jonese a dobyvatele ztracené archy. Bohužel tam nebude Petra. Myslela jsem si, že si navzpomínám, jak jsem ji viděla poprvé, ale ne. Až v jiném díle.
V neděli jsem byla na mši. Nějak poslední dobou nestíhám sledovat liturgii. Ale užila jsem si kázání. A pak i přinášení darů. Ano, užila jsem si to, protože jsem šla sama.
Odpoledne jsem byla chvíli doma a pak zamířila naposledy na celý týden na byt.
A to bude pro dnešek asi vše. Takže přeji krásný další prázdninový týden roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat