Neděle je opět zde a jsem tu opět i já. A co se dělo? Spousta věcí a akcí. Tak pěkně od pondělka.
V pondělí jsem pracovala a pak jsem jela na pohovor. Tentokrát jsem dojela. Pohovor probíhal dobře. Jen nevím, zda tam půjdu nebo ne. To se teprve uvidí.
V úterý jsem opět pracovala a pak byl florbalový zápas učitelé proti výběru školy. Učitelé poprvé v historii vyhráli 5:4 na nájezdy. Bohužel jsem nepřispěla ani jedním gólem. Odpoledne už jsem se dostala k tomu, abych se učila.
Ve středu jsem byla v práci bez dětí. Ty měly ředitelské volno. Tak jsem chvíli pracovala a učila se. Po obědě byl naplánovaný výlet na Macochu a do Punkevních jeskyní. Komplikace nastaly hned kousek za Hostěnicemi. V jedné velmi nepřehledné zatáčce se naboural kamion a osobní auto. Nikomu se nic nestalo, ale pro nás to znamenalo zdržení. Autobus tudy prostě projet nemohl. Tak jsme s kolegy a kolegyněmi vystoupili z autobusu a šli do nedaleké hospůdky. A asi po hodince jsme mohli pokračovat ve výletu.
Do jeskyní jsme se nakonec dostali na poslední prohlídku. Punkevní jeskyně jsou nádherné. Jednou bych se tam chtěla podívat znovu.
Jeskyně totiž protínají propast Macochu. A přijít do denního světla po jeskynní tmě byl opravdu silný zážitek. Aspoň pro mě.
Na byt jsem neplánovaně dorazila až skoro o půl sedmé. Ale nevadilo mi to.
Ve čtvrtek byl poslední den, na který jsem se musela připravovat. Poslední den učení. A večer jsem se učila.
V pátek jsem jela na výlet do Permonia. A moc se mi to líbilo. Člověk si říká, že to má za domem, tak tam chodí často, ale není to pravda. Byla jsem jen na věži, ale v tom parku ne. Až teď. Několik dětí se bálo, ale zvládli jsme to. Jsme šikovní. Nejlepší aspoň pro mě bylo, že jsem byla navigace. Jelikož tu cestu znám pomalu zpaměti.
Odpoledne na mě čekal další pohovor. Cesta tam otřesná. V Bílovicích jsem strávila půl hodiny v polostínu, protože u nádraží nebyla budka s normální střechou. Opravdu nechápu, proč ty přístřešky u zastávek staví s průhlednou střechou. Myslela jsem, že jsou tam proto, aby si lidé mohli sednout do stínu. To ovšem s průsvitnou střechou moc nejde. Naštěstí autobu, kterým jsem pak jela, byl parádně vychlazený.
Jela jsem do Babic nad Svitavou. Celkem to byl nejdelší pohovor, co jsem kdy absolvovala. Pak jsem jela na byt. A chtěla jsem stihnout slavnost. Nestihla jsem jen začátek. Jinak byla slavnost moc pěkná, liturgicky korektní. A pak hurá se učit.
V sobotu jsem vstávala moc brzy. O půl paté ráno. Všechno pěkně sbalit, přemýšlet, co zabalit ještě a pak hurá na autobus do Brna. Vlak jsem stihla, jen jsem nevěděla, z kterého nástupiště pojede. Nakonec jel z jedničky. Cesta do Olomouce proběhla normálně, jen bylo asi patnáctiminutové zpoždění. Moc mi to nevadilo. Zkouška začínala až v devět.
Zkouška začala až po půl desáté, zkoušející přišel později. Na řadu jsem šla až pátá z deseti. Vytáhla jsem si dvě otázky. Jedna se týkala Křesťanských pramenů nekanonických a druhá se týkala Eschatologického Božího království a pozemské církve. Ke každému jsem něco řekla a odešla jsem s Céčkem a byla jsem spokojená. Cesta domů byla dobrá a uvolněná.
Večer jsem šla ještě na florbal. Dala jsem si rekordních dvanáct gólů a relativně spokojená jsem odešla domů.
V neděli jsem byla na mši. Nějak jsem nezvládala věnovat liturgii.
Odpoledne jsem byla doma a užívala si pocit, že se nemusím učit. I když nevím, jak dlouho mi ten pocit vydrží a budu mít nutkání něco dělat do školy.
A to bude pro dnešek asi vše. Takže přeji všem krásný další týden, poslední školní týden roku .
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat