Tak opět neděle. Tento týden byl docela zajímavý. A konec byl úspěšný. Ale teď začnu od pondělka.
V pondělí byla práce a učení. Snažila jsem se. Taky byla večer mše svatá. Liturgicky korektní, jen misálista odcházel brzy po collectě.
V úterý opět práce a učení.
Ve středu to stejné. Až ve čtvrtek byla změna. Do práce jsem šla až později, protože jsem ráno jela do nemocnice. Vytahovali mě stehy z třísla. Paní doktorce to dalo docela zabrat. Měla jsem je tam totiž skoro dva týdny. Ten poslední i docela bolel. Ale dalo se to přežít bez lokální anestezie. Tak trochu to táhlo. Pak mi okolí jizvy sestřička vyčistila benzínem a natřela jakousi náplastí. Nepamatuji si ten název, ale byla to zajímavá zkušenost. Aspoň mi to nedráždilo okolí rány, protože od těch náplastí jsem tam měla už viditelný červený flek. Pak jsem šla do práce a měla jsem asi hodinu a půl službu u dvěří. Těsně před koncem služby přišli rodiče podívat se do školy. Tak jsem je ochotně provedla. Navíc jsem je trochu vyvedla z míry tím, že jsem učitelka a ne žák devátého ročníku základní školy. Vypadám stále mladě a nic pro to nedělám. Pěkné že?
No, večer jsem pak šla na mši svatou. A samozřejmě jsem se snažila se učit. Tehdy jsem si říkala, že bohužel jsem se nestihla ze zkoušky odhlásit. Tak jsem se s tím smířila a modlila se a prosila, abych si vytáhla otázku o sv. Cyrilovi a Metodějovi.
V pátek opět práce a pak cesta domů. Tentokrát jsem zvolila jinou a docela dobrou alternativu. Bohužel byl pátek a doprava podle toho taky vypadala. autobus, který bych možná stíhala mi ujel a jela jsem až dalším. Už tak nepojedu. maximálně do nemocnice.
Večer jsem stihla mši svatou. Docela jsem se podivila, že kněz málem nedokončil eucharistickou modlitbu, ale moje myšlenka dorazila včas a pravděpodobně si toho nikdo nevšiml. A ministranti tuplem ne. Taky jsem si všimla, že ministrant s misálem, samozřejmě ten nejmenší, odcházel od collecty velmi brzy. Správně by měl čekat až na společné Amen a teprvě potom odcházet a odložit misál na abak. Odnesl jej na oltář...
V sobotu jsem jela na zkoušku. Do Brna jsem jela autem a pak jsem měla jet vlakem. Najeli jsme na dálnici a hned jsme museli brzdit. Na 188 km ve směru na Brno bylo zúžení do jednoho pruhu. Kolona dlouhá asi šest kilometrů. Tak to tam trochu komplikovalo situaci. Pomalu jsme se posunovali asi dvacet minut. Už jsem se smiřovala s tím, že vlakem prostě nepojedu. Po telefonu jsem si zjistila, kdy jede student. Naštěstí jsem vlak stihla a vyrazila do Olomouce.
Cesta probíhala celkem dobře. Nějaké zpoždění mě moc nezajímalo. Bylo mi to jedno. Měla jsem v Olomouci ještě dvě hodiny k dobru. Ve vlaku jsem se snažila se učit. Následně jsem zjistila, že polovinu textu ke zkoušce jsem nechala doma. No super. Začíná to pěkně. V Olomouci jsem šla rovnou na fakultu. Ohřála jsem si jídlo a popovídala si s kolegy z ročníku, kteří měli jinou zkoušku. Tu, která mě ještě čeká. Úvod do křesťanské spirituality. Prý je to celkem dobrá zkouška.
No, ale teď se vrátím k mé zkoušce, kterou jsem už jednou zkoušela a nevyšlo to. Teď to bylo zase jiné. Samozřejmě byla o hodinu zpožděná, ta zkouška. A byli jsme tam jen tři z pěti. Probíhalo to úplně stejně jako posledně. A měla jsem štěstí. Vytáhla jsem si otázku, kterou jsem opravdu chtěla. Zkoušku jsem nakonec dala, i když si myslím, že jsem bez uší. Zase.
Cesta domů probíhala v pohodě. Jen jsem se teda na nádraží v Olomouci bála, že si nestihnu koupit jízdenku na autobus, protože přede mnou byla paní/slečna, která tam deset minut cosi počítala. A mě za deset minut měl jet autobus a ještě jsem k němu musela dojít. Trochu jsem se proběhla. Naštěstí jsem to stihla. V Brně jsem se překvapivě zdržela. Měla jsem přátelskou schůzku s kamarádem. Přesněji řečeno s tím, co mě zlanařil, abych hrála na varhany. Tak jsme si pěkně dvě hodiny povídali, ukázal mi Brno z jiné perspektivy, zašli jsme na kafe a pak už jsem musela na vlak, protože v Brně jsem přespávat nechtěla. Nebyla jsem na to vybavená.
Cesta vlakem skoro po tmě a pak busem úplně po tmě byla v pohodě. Možná už jsem si zvykla na to, že jezdím sama hromadnou dopravou a po tmě. Naštěstí nejel žádný nepříjemný člověk.
A neděli dám celou do...
LITURGICKÁ POZNÁMKA: V neděli jsem byla ráno na mši. Byla slavnost Seslání Ducha svatého. Tak se kouřilo. Před evangeliem měla být sekvence. Což tedy byla, ale jen dvě sloky. A to proč? Proč nebyla celá? Vždyť je tak krásná. Navíc mi přijde, že se zkracují věci, co by se v liturgii zkracovat neměli. Navíc se sekvence zpívá jen jednou za rok. Tak proč? Další trochu očekávaný šok byl, že nebyl Římský kánon. Vždyť je tak krásný a je tam vsuvka, která se na tuto slavnost hodí. Samozřejmě tato vsuvka ce používá taky jen jednou za rok, tak proč si ji neužít? Aspoň byla třetí eucharistická modlitba. A taky se okuřovalo. Jen jeden ministrant nevěděl, co dřív. Původně měl loďku. Potom tedy nechápu, proč pak měl konvičky. Že šli čtyři ministranti na sbírku? No a, tak mají jít na sbírku jen dva, jak to bylo dřív. Hned by se dvoje ruce ušetřily a nenastal by tam takový zmatek, kdy ministrant navikulář nevěděl, zda jít prvně s konvičkami a pak s loďkou, nebo naopak.
Na konci dnes bylo naposledy Aleluja a taky byla naposledy píseň číslo 407 Vesel se nebes královno.
Odpoledne jsem se rozhodla, že se učit prostě nebudu. I když se obávám, že do večera to nevydržím a podívám se na tu filosofii.
Jo a taky samozřejmě sleduji úspěchy našich hokejistů. A držím pěsti, ať jim to vyjde i dnes proti Dánsku.
A na závěr dnes přidám fotky ze střechy v Brně.
Bohužel jsem vyfotila jen dvě. Jsou na nich Brněnské dominanty. Petrov a Špilberk.
A druhá fotka ze střechy.
A ještě přidám jednu fotku. Tentokrát už je z Pozořic.
A to by mohlo být pro dnešek všechno. Příští týden na mě čeká další zkouška, pro změnu z dějin filosofie. Zase dějiny, takže na dvakrát. Ale snad ne... Nechám se překvapit. Připravím se tak, jak to jen jde.
Takže přeji krásný další týden roku 2016.
Vaše relativně úspěšně studující Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat