Tak jsem opět zde. Po celém dlouhém týdnu. A že by se mi zrovna líbilo to, že je zase neděle, se říct nedá. A teď pěkně od pondělí.
V pondělí jsem pracovala a taky se učila. A konečně jsem si šla vyzvednout zásilku na poštu. Konečně jsem se dočkala svého vlastního vydání Pána Prstenů a Silmarilion. A už se těším, až si je přečtu. Po několikáté. A už je nemusím vracet ani si hlídat, kdy je mám vracet.
To stejné bylo v úterý. Jen jsem ve škole byla docela dlouho. Pak jsem se chvíli učila a šla na bohoslužbu slova.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Bohoslužbu slova měl akolyta. Nejspíš v tom nemá moc praxi, tak měl tahák. Možná to na tom taháku bylo napsané i dobře, ale nejsem si jistá, zda tam bylo úplně všechno, co by tam být mělo. (Další část liturgické poznámky jsou jen mé postřehy, ačkoliv si nejsem jistá, zda jsou správné. Neměla jsem čas si tyto informace ověřit v knize Liturgika od Adolfa Adama. Děkuji za pochopení.)
LP.: První věc, která mě zarazila byla collecta. Mám pocit, že byla jiná než z liturgického mezidobí, přesněji ze 7. neděle v mezidobí. Navíc si trochu upravil doxologii v collectě, což není přípustné. A taky zapoměl na Kyrie...
LP.: Čtení bylo nejspíš v pořádku. Horší to bylo s žalmem. Ministrant, který jej četl, jej nejspíš četl poprvé v životě. Tudíž zapomněl, že se odpověď hned poprvé opakuje. Evangelium snad bylo v pořádku a bylo vynecháno kázání, což je také v pořádku.
LP.: Pak šel akolyta pro Eucharistii do svatostánku a přenesl ji na oltář, kde byl již připraven korporál. Tam měla zaznít modlitba Páně, což také bylo a doxologie po embolismu. Následovala výzva k pozdravení pokoje. Pak měl být zpěv, nebo recitace Agnus Dei. A pak byl úkon kajícnosti v bohoslužbě oběti. Hle Beránek... Tato modlitba byla poněkud zkrácená, což jsem úplně nepochopila.
LP.: Následovala modlitba postcommunio s výzvou Modleme se a pak závěrečné požehnání a (ne)propuštěním lidu.
Pak byla Májová. Pak jsem šla domů a odhlásila se ze zkoušky. Nestíhala jsem se učit. A hlavně jsem nestíhala napsat jednu až dvě stránky o Aristotelovi a Platónovi. Tak snad brzy vypíše další termín.
Ve středu jsem opět pracovala a pak jsem byla ve velmi příjemné společnosti. Večer jsem se snažila se učit.
Ve čtvrtek jsem se dočkala, jela jsem si zkoušet kroj. Teď si nejdem jistá, zda jsem se o tom tady zmínila. Pak jsem opět strávila celý zbytek odpoledne ve velmi příjemné společnosti jedné paní z Pozořic. Večer jsem ale rovnou zalehla do postele a pokoušela se spát. Začínala jsem cítit, že se o mě pokouší nějaká nemoc. A byla to rýma.
V pátek už jsem byla dost unavená. Do práce se mi vůbec nechtělo. Ale musela jsem. Domů jsem jela autem. Bohužel do Brna jsem se musela dostat autobusem. a domů se mi taky moc nechtělo, ale cestovat v sobotu je poněkud komplikovanější. Tak jsem si aspoň objednala to auto. Mši svatou jsem nestihla, tak jsem jela do sousední farnosti, kde jsem tři roky každou neděli o půl osmé ráno ministrovala. Bohužel opět jsem se jen dívala. A ministrant tam nebyl žádný. I tak jsem tam nešla. Netoužím, aby mě někdo vyhodil ze sakristie. Jednou mi to stačilo. Pozdravila jsem staré známé a jela jsem domů. Učit jsem se nestihla. Místo učení jsem se dívala na své oblíbení Četnické humoresky. Byl už poslední díl zasazený do začátku okupace nacisty. bylo to docela smutné, protože se Arazím a Jarý museli rozloučit se svými rodinami. Díl byl hodně psychologický, ale detektivní zápletka tam také byla. Hodně to na mě zapůsobilo. Nechápu, jak můžou být lidé tak zlí. Kde se to v nich bere?
V sobotu jsem se pěkně vyspala až do devíti. Dopoledne jsem pracovala na počítači, po obědě jsem se chystala do práce a pak jsem chvíli žehlila. Následoval nákup. Prvně přes internet. Objednala jsem si externí disk, abych si mohla zálohovat veškerá data a hlavně si uvolnit část disku v počítači. Myslela jsem si, že si nakoupím nějaká trička a nic. Nic se mi nelíbilo. Jediné, co jsem si koupila byl bílý top pod jiné tričko, protože mi je vidět až někam... Což nemám ráda.
Večer jsem byla na florbale. Nic moc hra. Spoluhráči zmatení, golman nenahrál ani jednou, ačkoli jsem byla volná a měla jsem prostor hrát. No nic. Dala jsem si dva krásné góly a šla jsem domů.
V neděli jsem byla na mši svaté. Liturgie byla v normálu, jako u nás.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Opět jsem se dočkala dvou misálů na oltáři. Při cestě ze mše jsem měla pokušení zeptat se, proč to tak má. Ale raději bych se zeptala osobně. Pak bylo docela zajímavé okuřování při pozdvihování. Místo toho aby tam byl navikulář a turiferář, tak tam byl jen turiferář. A kde nechal navikuláře? Ten si šel zvonit zvonky. Přitom tech, co mohli zvonit, bylo dost. A nakonec jsem se musela pomalu začít smát. Ministranti nastoupili k odchodu. Zpívala se písnička a najednou z předních lavic vyšla paní a šla něco říkat ministrantovi. Kněz ji samozřejmě odháněl. V tuto chvíli tam nemá co dělat. Jsou tam jen ministranti a kněz. Nikdo jiný. Pokud něco chci knězi nebo ministrantovi, zajdu si do sakristie. To už je pomalu neslýchaná drzost některých lidí, že si tohle dovolí.
Odpoledne jsem se začala balit na dva týdny mimo domov. Teď bude týden pracovní, ale přes víkend nebudu doma, tak si musím nabalit i věci na školu v přírodě.
Pak jsem byla chvíli venku na sluníčku a přesadila dva muškáty do truhlíku. A pak znovu přemýšlela, co sbalit. Už mě nic nenapadá.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Takže přeji všem krásný další týden toku 2016. A nejsem si jistá, zda se ozvu zase v neděli. Možná až za čtrnáct dní.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat