Tak jsem se po dlouhém a namáhavém učení českých církevních dějin rozhodla, že zase napíšu článek o tom, jak se učím. A jak mi to....
....nejde. Ale hlavně mě to baví a nechci kvůli českým církevním dějinám ukončit školu. Tak se snažím. Posledně byla paní zkoušející docela dost nepříjemná a nejen na mě. Tak snad budu mít štěstí.
Takhle vypadá moje pracovní místo. Místo na zemi, jak posledně, tak sedím na posteli.
Také se potěšuji pohledem na kytici, kterou jsem dnes dostala od dětí. Moc mě potěšila. Bohužel jsem z jedné kytice musela udělat dvě. A ten džbán je naprosto dokonalý.
Šeřík, krásně mi provoněl celý byt.
Ještě přidám druhou část kytice od dětí. Možná by to bylo hezčí v jiné sklenici, třeba ve sklenici na aperitiv na nožce. Odborný název neznám.
Tak jsem si trochu písemně ulevila a postěžovala a teď se opět vrátím k učení.
Ještě tedy přidám jeden rozhovor s dítětem. Nebudu uvádět, zda se jedná o kluka nebo holku. Rozhovor proběhl v úterý, kdy už mívám služby určené.
"Paní učitelko, kdy určíte služby?" - myšleno služby na sešity, tabuli a úklid.
"Jejda, já jsem na ně zapomněla..." - přiznávám se dobrovolně. Otevřeně přiznávám svou chybu dětem.
"Aha, paní učitelka se učí..." - Následovaly úsměvy a začátek hodiny.
Do dneška na tento rozhovor vzpomínám. A teď už se jdu opravdu zase učit.
Vaše dějinně a církevně se vzdělávající Vanimaré
P. S.: Myslete na mě v sobotu odpoledne, ať už tam nemusím jet potřetí. Byla by to ostuda. Třikrát jsem opakovala jen jeden semestr výtvarky. Už nevím, co to bylo za předmět, ale brala se tam moderna. vyučující zadal práci v semináři a šel na hodinu kouřit.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat