První květnový týden za námi. Konec školního roku se blíží, tak snad se konce dožiju.
V úterý jsem byla v práci taky docela dlouho. Pak jsem si vyrazila do Brna. Chtěla jsem hlavně ke svátosti smíření. A byla jsem. Měla jsem také štěstí na zpovědníka. Poslední dobou chodím ke kapucínům a byla jsem i u stejného kněze. Jsem s ním spokojená. Velmi mě povzbudil k práci, kterou pomalu začínám vzdávat. Pak jsem vyrazila do Tesca na nákup. Večer jsem byla na mši. I s nákupem jsem ji stihla. Liturgie probíhala v rámci liturgických pravidel a předpisů.
Ve středu jsem opět pracovala a učila se.
Ve čtvrtek jsem šla do práce nadvakrát. Jednou ráno normálně učit. Pak jsem si zašla na chvíli na byt a pak jsem šla do práce znovu. Na setkání s rodiči. Setkání, ač jsem se ho velmi bála, bylo pro mne příjemné. Naštěstí jsem stihla slavnost. I když ne celou. Přišla jsem akorát na konec prvního čtení. Od té doby, co mám doma misál, nemám problém si čtení znovu přečíst a prorozjímat sama.
V pátek jsem místo do práce jela do nemocnice. Myslela jsem sei, že mi vytáhnou stehy, ale předpokládala jsem, že mi ještě zůstanou. Měla jsem je tam jen týden. Takže stehy mi zůstaly. Pak jsem šla učit dvě hodiny a odpoledne jela domů.
Mši svatou jsem stihla. Do orchestru jsem nešla, protože se hrála skladba, ve které není třeba violy. Tak jsem se učila.
V sobotu jsem měla jet na svatbu, ale nakonec z toho sešlo. Škoda, těšila jsem se, že budu ministrovat. Celou dobu to nevadilo, ale den předem to najednou vadilo. Tak ať si příště rozmyslí, co vlastně chtějí. Tak jsem se aspoň pořádně vyspala až do půl jedenácté. Odpoledne jsem konečně přetáhla fotky do počítače. Znovu jsem zkoušela jednu z funkcí foťáku. A docela jsem se pobavila, co občas ten foťák udělá. Samozřejmě jsem se i učila. Večer jsem na florbal nešla, za prvé mám stále stehy a za druhé byl zrušen. Tak jsem se začala chystat do práce. Dřív se mi nějak nechtělo.
V neděli jsem byla na mši svaté. Liturgicky korektní. Překvapivě. Zajímavé ovšem byly ohlášky. Dostali jsme takovou malou liturgickou hodinu. Jednalo se o úctu k eucharistii. Někteří dle mého názoru ji neměli. Snad se po této pětiminutové hodině liturgiky něco změní. Třeba to, že lidé po příchodu do kostela prvně pokleknou a teprve potom začnou drbat. A to stejné o odchodu z kostela. Zrovna dneska jsem byla jediná, kdo při odchodu z kůru poklekl před svatostánkem.
Odpoledne jsem se snažila se učit. České církevní dějiny mi do hlavy nějak nelezou. Nevím proč.
Pak jsem jela na byt a snažila se pokračovat v učení.
A to bude pro dnešek asi všechno. Možná ještě nahraju nějaké fotky na blog, ale moc se mi nechce.
Takže krásný další májový týden roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat