Tak jsem opět zde, po celém dlouhém prázdninovém týdnu. Ano, měla jsem prázdniny a užívala jsem si. Ale teď začnu od pondělí.
V pondělí jsem balila poslední potřebné věci, na které jsem zapomněla. Odpoledne jsem sedla na bus a jela do Brna. Do Brna jsem dojela v pohodě a ještě několik minut před plánovaným příjezdem. O půl šesté večer jsem odjížděla do hor. Na celých dlouhých pět dní. Z Brna jsme autobusem zamířili do Prahy. Už před Prahou začalo sněžit. Napsala jsem si poznámku: "V Praze kalamita, jak na Sibiři. Tři centimetry sněhu, a u muzea čtyři." Před Prahou byla taky kalamita. My jsme jeli busem pomalu a opatrně. Viděli jsme zkřížené kamiony ve druhém pruhu, auta ve svodidlech. V Praze jsem viděla auto, které bralo zatáčku smykem. Docela zajímavá podívaná. V Praze jsme nabírali další cestující. Většina však jela z Brna. Na dálnici jsme se dostali do zpoždění asi hodinu. V Plzni jsme nabírali poslední cestující. Kousek za Plzní byla zastávka a pak už jsme si to zamířili do Německa.
Další zastávka byla až za Mnichovem. Mnichovem jsem kdysi projížděla a pamatuji si akorát zacpané ulice. Za Mnichovem jsme byli kolem třetí hodiny ráno.
Pak jsme dojeli do našeho cíle. Do Andala. Dojeli jsme tam kolem osmé hodiny. Dostali jsme instrukce a šli lyžovat. autobus nám zastavil pod jednou z kabinkových lanovek. Lyžovala jsem asi do dvou odpoledne a stihla jsem i dvakrát spadnout. Jednou na rovince, kdy jsem musela bruslit a omylem jsem si přišlápla hůlku, a podruhé při poslední jízdě ten den, kdy mi nějak sklouzly lyže a já se válela a několik metrů jela po zadku z kopce dolů. Druhý pád byl nečekaný. Odpoledne jsem se ubytovala a večer šla na večeři. Pravou tříchodovou italskou večeři. Pak už jsem jen zalezla pod sprchu a do postele.
Ráno mě z okna čekal krásný výhled na hory zalité sluncem.
Po deváté hodině jsem se nechala odvézt skibusem pod druhou a delší kabinkovou lanovku a nechala se vyvézt nahoru. Tak jsem musela fotit.Pod kabinkovou lanovkou jsem nazula lyže, sjela k nástupní stanici, opět je vyzula a nechala se vyvézt na svahy Paganely. Nejela jsem hned dolů, ale svezla se další lanovkou na samý vrchol Paganely. Na vrcholu v krásném panoramatu jsem si dala italskou specialitu Bombardino.
Na oběd jsem se stavila v malé hospůdce na svahu a dala si lasagne. Musím říct, že lepší lasagne jsem nikdy dřív nejedla.
Lyžovala jsem tak do půl třetí, pak už jsem byla moc unavená, tak jsem to radši zabalila. Před večeří jsem šla ještě na procházku po Andalu. Našla jsem bazén a taky kluziště. Škoda, že jsem si nevzala vlastní brusle.
Po večeři jsem si dala sprchu a zalehla do postele. V noci ze středy na čtvrtek sněžilo a napadlo deset až patnáct centimetrů sněhu.
Ve čtvrtek jsem měla krizový den. Lyžovat jsem jela v obvyklou hodinu, ale skončila jsem asi kolem jedenácté. Lyžování bylo těžké. Čerstvý sníh byl mokrý a těžký. Nechtěla jsem se zbytečně vyčerpávat, abych si náhodou nepřivodila nějaků úraz. Oběd jsem si dala v pizzerii. Po obědě jsem chvíli spočinula na posteli a po třetí hodině jsem zamířila na led. Půjčila jsem si brusle, ale na mých by se mi bruslilo lépe. Ale pro mě bylo důležité, že jsem se postavila na led. Po dlouhém roce. Mohu tedy hrdě říct, že jsem bruslila v Itálii. Pak jsem šla na večeři a hurá do postele.
V pátek byl poslední den lyžování. Znamenalo to všechno zabalit a dát do společnské místnosti hotelu. V devět jsem již tradičně nasedla na skibus a nechala se odvézt pod sjezdovku. Vyjela jsem naposledy až nahoru a cestou dolů se kochala nádhernou krajinou.
Vzadu je krásně vidět Lago di Garda.
Opět bylo moc pěkně a bylo vidět na kilometry daleko. Naposledy jsem se rozhlédla a pak kolem druhé hodiny hurá dolů a do města. Musela jsem si nakoupit jídlo na zpáteční cestu. Oběd jsem měla ještě na svahu a měla jsem výborné lasagne. Trochu jiné, než ty první, ale byly výborné. Italové ty těstoviny prostě umí. A já ty jejich těstoviny můžu. Hlavně, když k nim dostanu misku strouhaného parmazánu. Nakoupila jsem si vše potřebné a šla čekat na hotel na autobus s ostatními účastníky.
Měli jsme odjíždět něco málo před pátou večerní, ale bohužel jsme odjížděli až po půl šesté. Cesta probíhala v pohodě. Řidiči nám chvíli povídali vtipy a pak nám také řekkli nějaké zajímavé informace. Například, že se v údolí, kterým jsme projížděli, pěstuje víno a jablka, která se vyváží do celého světa. Tak až budete konzumovat jablko, na kterém bude napsáno, že pochází z Itálie, tak je to z toho údolí. Bohužel jsem se těšila, že uvidím Alpy za světla, ale nekonalo se to. Škoda. Tak snad někdy příště. Taky nám páni řidiči řekli, že tím údolím vedla stezka do Brenenského průsmyku a podél ní jsou vystavěny hrady. Několik z nich jsme viděli. Řidiči nám řekli, že jich tam je něco přes 330. Přesné číslo si bohužel nepamatuji. Průsmykem jsme se dostali do Rakouska, a pak také do Německa. Na hranicích Rakouska s Německem jsme se zdrželi asi hodinu. No jo, uprchlíci. Nic proti nim osobně nemám.
Pak už nás čekal Mnichov a Plzeň, kde jsme opět vyložili několik lidí. Další zastávkou byla Praha. Většinu cesty do Prahy jsem prospala. Nevím, jak jsme se vymotali z Plzně. Prahu jsem ale viděla, dá se říct celou. Jen nesvítily památky. A cestu z Prahy si vůbec nevybavím. Probudila jsem se asi dvě hodiny po odjezdu z Prahy a pak až v Brně, kde jsme přijeli asi kolem sedmé hodiny.
Jinak vřele doporučuji lyžovat v helmě. Osobně jsem se cítila jistější, než když jsem jezdila jen v čepici. Zvláště pokud jedete do Alp, kde jsou rozhodně delší a náročnější sjezdovky. Některé sjezdovky, které byly označené jako červené, by u nás byly pravděpodobně označeny za černé. Jedinou černou sjezdovku jsem opravdu nejela. Nějak jsem si netroufla.
V neděli jsem byla na mši. Tentokrát jsem stihla i zaspat, ale na mši jsem přišla včas.
Liturgie probíhala celkem dobře do začátku bohoslužby oběti.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Stále nechápu ty dva misály na oltáři.
LP.: Další věc, která mě zarazila. Nebyl akolyta, kněz podával sám...Proč?
LP.: A poslední věc, která mě docela mrzí. Nebyla modlitba nad lidem, která je závazná o nedělích. Už jsem o tom ale psala, tak se nebudu opakovat.
LP.: A taky je škoda, že nebyla růžová liturgická barva.
Odpoledne jsem byla doma a balila se na byt. A psychicky se připravovala do práce. Pak jsem jela na byt.
A to bude asi všechno. Takže přeji krásný další týden roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat