Minulou neděli začal Svatý týden. Koncem Svatého týdne je Velikonoční triduum a pak slavnost Zmrtvýchvstání. Ale teď začnu pěkně od pondělka.
V pondělí jsem pracovala a studovala. Snažila jsem se. Asi za deset půl šesté jsem zjistila, že je o půl mše svatá. Stihla jsem ji.
V úterý se všechno opakovalo. Práce, učení, mše svatá. Navíc bylo jedno malé překvapení. A teď nevím, jestli mám prozrazovat teď nebo si to nechat až na tu dobu. No, snad si to do konce psaní článku rozmyslím.
Ve středu jsem pracovala a jela domů. Moc se mi nechtělo. Při představě chaosu při liturgii mi bylo špatně. Své obavy jsem již zmiňovala minulý týden na konci článku. Večer jsem stihla mši svatou a nejen to. Byla jsem si po hodně dlouhé době zahrát sama na varhany. Ani jsem toho nestihla moc zapomenout. Byla jsem aspoň na chvíli šťastná.
Dlouho to moje štěstí netrvalo. Mše svatá probíhala relativně dobře.
Ve čtvrtek jsem se taky moc nevyspala. Vstávala jsem v normální hodinu, tedy v šest. Modlitba, snídaně a cesta do Brna. Prvně tedy do Ivančic a pak na Brno. Jela jsem na mši, na kterou se vždycky těším celý rok. Missa chrismatis, Mše při svěcení olejů. Měla jsem tam sraz s jednou řeholní sestrou. Taky jsme se potkaly. Na místě, které jsme si před rokem určily.
Tak jsme si přede mší povídaly, co se událo za ten rok. Pak byl nácvik zpěvů s lidem. Docela pěkné. Jen jsem si skoro nic nepamatovala. Ani slova, ani melodii. Ale dočkala jsem se překvapení. Katedrálou procházel jeden z organizátorů, nejspíš sakristián, který opravdu rozumí liturgii. Mířil si to k nám. Už jsem se bála, že sedím na místech, která jsou určena kněžím. Jak jsem se mýlila. Zamířil si to k nám z jiného důvodu. Řekl nám, že potřebuje dva lidi na přinášení darů. Tak jsem mu se sestrou padla pod ruku a bylo domluveno. Během obnovy slibů kněží a jáhnů si pro nás přišel a společně s ním jsme zamířili do sakristie. Tam nám bylo vše vysvětleno. Jen trochu zaspali bohoslovci, kteří měli jít pro oleje. Nastoupila jsem se sestrou před oltář. Nesla jsem konvičky. Oleje se k oltáři ještě nedostaly, a ani se jim nějak nechtělo. Sám biskup nám pokynul, abychom šly. Donesly jsme chléb a víno. Dostalo se nám vlídných slov, že kdybychom nepřišly, tak by mše nemohla pokračovat. Kdyby jen tušil, že se teologii věnuji studijně.
No, byla jsem na sebe náležitě hrdá, že jsem to byla zrovna já, kdo mohl přinést chléb a víno, aby mše svatá mohla pokračovat. Ještě teď mám ten nádherný pocit důležitosti a toho, že každý jsme v Božím plánu nenahraditelní. Celá mše, i když jsem moc dopředu neviděla a seděla jsem hned za kněžími, byla naprosto dokonalá a nádherná. Prostě pontifikální.
Po mši jsem si konečně koupila Velikonoční graduál. Poslední, který mi chyběl.
Po obědě jsem jela domů. Měla jsem v plánu, že pojedu vlakem a budu se učit církevní dějiny starověku a středověku. Ale neučila jsem se. V každém případě jel autobus. A já si v autobuse nemůžu číst. Bylo by mi špatně. Tak jsem zvolila tu nejlepší variantu pro mě. Odpoledne jsem pomáhala s úklidem a neučila se. ach jo, už bych měla začít se učit.
Večer jsem byla na mši. Moc se mi nechtělo, při představě liturgie. I když si nejsem stoprocentně jistá, jestli se tomu dá říkat liturgie. Proto bude....
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Hned na začátku mě zarazilo, že nebyl prázdný svatostánek. I když měl být. Nechápu. Ještě přede mší byl komentář. Po komentáři se začalo krátkým průvodem. Hned ze sakristie k oltáři. Co mě ale zarazilo bylo, že se nesly svíce, ale ne kříž. Trochu divné.
LP.: Další zvláštní věcí bylo, že se předezpívalo Gloria, zazněly slavnostně varhany, což tak moc divné není, to je normální, ale divné mi přišlo, že pak se Gloria dozpívalo bez varhan a střídavě. Trochu divné. Bez varhan, to beru. Doprovod může být, ale nemusí. V našem případě nebyl. Ale když je to bez doprovodu přišlo by mi vhodnější, aby se nestřídala schola a lid. Lid byl trochu v rozpacích.
Pak mše probíhala normálně. Jen nebylo umývání nohou. Škoda, takový krásný obřad.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Nebyl Římský kánon. Taková škoda. Právě při mši na památku Večeře Páně je nejkrásnější. Je tam spousta vsuvek. Když jsem jednou měla Římský kánon na Zelený čtvrtek, tak jsem si tu sjednoduchou složitost naprosto užívala. Ani jednou jsem tehdy nezaváhala. Byla jsem fakt dobrá.
LP.: Po přijímání se eucharistie vrátila do svatostánku, přitom už tam neměla být na začátku mše svaté. Byla modlitba po přijímání a krátký komentář. Po komentáři se znovu otevřel svatostánek a přenesla se eucharistie na boční oltář. Trochu nechápu, proč šel první kříž... A proč vůbec šel.
Pak byla krátká adorace. Pomodlili jsme se dvoje litanie a pak bylo řečeno, že adorace končí. I když ona končit nemusela. Mohl jen kněz v klidu a v tichu odejít. Někteří lidé tam stejně ještě zůstávali v tiché modlitbě. Také jsem tam chvíli zůstala a chtělo se mi plakat. Plakat nad liturgií, která opět utrpěla. Mám pocit, že takto trpí liturgie i já každý rok. Kdy už to skončí????
V pátek byl půst. Hlavně od masa. Většinu dne jsem se snažila se učit. Večer už mi před obřady zbývalo jen asi dvacet stránek. Ty už jsem nestihla. Šla jsem na obřady. O půl třetí jsem byla na křížové cestě. Byla velmi pěkná, obětovaná za kněžská a řeholní povolání. Velmi často tam byl jmenován farář Arský. Že nevíte, kdo to je? No přece Jan Maria Vianney. U jeho sochy jsem byla, na místě, kde byl knězem jsem taky byla. Živě jsem si to místo představovala. Byla to první zastávka na pouti po Západní Evropě.
Večer nebyla mše svatá. Nikde na světě nebyla. Ani papež nesloužil mši svatou. Byly jen Velkopáteční obřady. Památka Umučení Páně. Děsila jsem se, co se u oltáře bude dít. Ani mě moc ministranti nezklamali. Myšleno, že něco podobného jsem očekávala.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Příchod byl v tichosti. Po příchodu si kněz lehl na zem a s ním i ministranti. Bohužel si nenechali před sebou dost místa, tak se m useli nějak štelovat a vypadalo to dost nehezky. Pak bylo čtení, žalm, druhé čtení, verš před evangeliem a pašije. Po krátké homilii byly starodávné přímluvy. Bylo jich deset, ale jsou o to krásnější. Je to připomínka liturgie prvotní církve. Jen nevím, proč byly v kleče.
LP.: Pak bylo uctívání kříže. Každý účastník mohl uctít kříž samostatně. To probíhalo normálně.
LP.: Poslední částí obřadů bylo stavé přijímání. Nástup ministrantů, kteří měli jít s knězem pro eucharistii byl docela chaotický. Hlavně se pře odchodem hledalo v sakristii velum, plachta na oltář, korporál a purifikatorium ze sakristie. To všechno má být nachystáno u místa toho, kdo má tyto věci na starosti. Velum měli samozřejmě špatně a naprosto neprakticky poskládané. Jednu chvíli ministranti nevěděli, co kněz chce. Prostě chaos. Jednu chvíli jsem měla pocit, že budu kolabovat, ale můj mozek mě nějak zachránil a teď nevím, za jaké situace jsem chtěla utíkat. Škoda.
LP.: Po přijímání se eucharistie opět odnášela na boční oltář. Opět nastal chaos s velem a s průvodem. Pak byla modlitba, komentář a tichý odchod. Samozřejmě byla možnost soukromé modlitby u Božího hrobu.
Jinak do jedenácti do večera jsem stihla dočíst církevní dějiny starověku a středověku. Což dělalo tak 188 stránek textu. Někdy dosti těžkého na čtení. Teď to přečíst ještě několikrát a vypsat si z toho nějaké podstatné body a naučit se to. A prý má pan vyučující rád letopočty. No, tak mám co dělat. A do toho ještě Patrologie. Což jsou taky letopočty a díla, jako v literatuře. Mám na Patrologii týden a na dějiny dva. Myslete na mě.
V sobotu jsem se snažila se učit. Dopoledne a krátce odpoledne jsem se věnovala Patrologii. Pak přišly na řadu církevní dějiny starověku a středověku. Taky jsem si našla čas a šla na procházku. S pejskem. Fotky nějaké mám, ale zatím jsou ve foťáku. Uvidíme, zda se dostanu k tomu, abych je překopírovala do počítače. Zatím se mi nechce.
Večer byla vigilie všech vigilii. Nesnažila jsem se těšit. Spíš jsem měla strach, co zase bude. Částečně byly moje obavy rozehnány.
Venku u ohně probíhalo všechno tak, jak mělo. I ten paškál šel první. Sláva. Bohužel kněz nečekal na lid se třetím zvoláním Světlo Kristovo. Většina lidí byla ještě venku a neslyšeli. Exsultet zpíval kněz. Docela pěkně. Chorální nápěv neznám, tak nemůžu posoudit. A také si nejsem jistá, zda byl paškál okouřen...
Pak ovšem liturgie začala trochu upadat.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Byla vybrána tři čtení. Byla to hned ta první. To by mi moc nevadilo. Důležité bylo, že třetí bylo čteno. Problém nastal ve chvíli, kdy se první čtení o velkou část zkrátilo a nebylo ukončeno "Slyšeli jsme slovo Boží." Následně nastal drobný chaos, co že se teď bude dít. Samozřejmě měl být žalm. Ten taky byl. Ale proč nebylo to ukončení čtení? To se neříká jen po třetím čtení. Nejen já jsem byla trochu zmatená. Lidé to taky nechápali.
LP.: Stejná situace nastala u druhého čtení. To naštěstí nebylo zkráceno. Ale opět chyběl ten konec. Třetí čtení bylo normální.
Pak zaznělo Gloria se slavnostní mezihrou a zvoněním všech zvonů a zvonků. Následovala epištola a evangelium. Samozřejmě Aleluja.
Po krátké homilii byly litanie ke všem svatým. U nich jsem vzpomínala na ty, o kterých jsem se učila a vybavovala jsem si informace. Pak bylo svěcení vody ponořením paškálu. Následovalo zapálení svící lidu a obnova křestního slibu.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Po obnově křestního slibu se kropilo. Ovšem místo Vidi aquam bylo Te Deum. Proč? Teď si čtu rubriky v misálu, tak budu citovat: "Kněz kropí lid svěcenou vodou. Všichni přítomní zpívají následující antifonu nebo jiný zpěv, mající křestní charakter." (Misál na každý den liturgického roku. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2003. ISBN 9788071928461. str.484).
LP.: Další věcí, která už je tedy přímo na knězi, která mě nejvíc asi zklamala, bylo, že nebyl Římský kánon. Proč? Je to nejkrásnější eucharistická moditba. Zvláště o Velikonocích, kdy je obohacena několika vsuvkami, které v liturgickém mezidobí nejsou.
Zbytek vigilie probíhal normálně. Jen nebylo slavnostní požehnání. Přitom tam je přímo požehnání na vigilii i na slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Proč jen nebylo, když je tak krásné. Ale na aleluja za propuštěním lidu se naštěstí nezapomnělo. Uvidíme v pondělí.
V neděli jsem byla opět na mši. Ta už probíhala relativně normálně. Místo sloky před evangeliem byla sekvence. Letos celá. Naštěstí. Na konci mše bylo žehnání pokrmů. Jinak proti ní nemám žádné námitky. Možná jen to, že ministrant s kropenkou nešel s knězem k pokrmům, což by nejspíš měl jít.
Odpoledne jsem vyrazila na procházku. Začalo to autobusem směrem do Neslovic. Odtud jsem se vydala lesem nad Padochov a pak lesem do Padochova. Procházka byla opravdu příjemná. Snad ale zítra vstanu z postele.
Tak přeji krásný Velikonoční oktáv.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat