Tak opět neděle. A mě se tak nechce.
A co se dělo? Nic moc.
A co se dělo? Nic moc.
V pondělí byl svátek. Místo do práce jsem šla na mši svatou. Liturgie probíhala normálně. Po mši jsem dostala trochu na zadek, ale před většinou žil jsem si zadek ochránila kabelkou. Chlapci na to přišli docela pozdě. Už jsem byla pryč. Odpoledne jsem si šla zabruslit. Jen na kolečkové brusle. Dojela jsem překvapivě až do Ivančic a zpátky. Večer jsem jela na byt.
V úterý už jsem pěkně šla do práce. Uběhlo to docela dobře a v pohodě. Večer jsem šla na mši svatou. Taky jsem se snažila se učit. Jak Patrolku, tak dějiny.
Ve středu jsem opět pracovala. A odpoledne se věnovala učení se.
Ve čtvrtek to bylo stejné. Práce a učení.
V pátek byl apríl. Nachytala mě jedna kolegyně. A taky jsem neučila. Jen jsem trochu korigovala snažení žaček z druhého stupně. A měly to pěkné. Odpoledne jsem se vrhla na učení. Patrologii jsem do ruk nevzala. Věnovala jsem se dějinám, i když zkoušku z patrologie jsem měla mít v sobotu.
Večer jsem byla ještě na mši svaté a zasvětila jsem se Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Prosila jsem o pomoc při zkoušce v sobotu. Pak už to učení moc nešlo. Tak jsem to vzdala, podívala se na Četnické humoresky a šla spát. Těšila jsem se, že se vyspím do půl osmé a nic.
V sedm začaly zvonit zvony na kostele. Na ty jsem trochu zapomněla. No, tak jsem se aspoň dala do drobného úklidu a sbalila se na cestu do Olomouce. Ještě naposledy jsem si přečetla Patrologii a mohla jsem jet.
Cesta probíhala v pohodě. Žádné zpoždění ani komplikace. Na fakultě jsem byla asi čtyřicet minut před zkouškou. Ještě ve vlaku jsem se podívala, kolik nás na zkoušku, pardon, na kolokvium jde. Původně jsme byli zapsáni čtyři. Já a tři kolegové. V půlce týdne už se počet zmenšil na tři. V pátek už jsme byli zapsáni jen dva. Na kolokvium jsem šla sama.
Byla jsem dost nervózní, protože od tohoto kolokvia už jsem jednou letěla s nepořízenou. Ale pěkně jsme si popovídali.
Zeptal se mě, co to vlastně ta Patrologie je. Není to prosím Patologie, tento název tomu dala mamka jako pracovní. Tak jsem mu odpověděla. Pak se mě zeptal, na jaké části jsme si tento předmět rozdělili a mohla jsem si vybrat, jakou část jsem chtěla. Samozřejmě si člověk u zkoušky vybere to, co umí nejlépe a v čem si je jistý. Tak jsem sáhla hned po prvním období, kdy se projevovali žáci apoštolů. Hlavně jsem nechtěla hereze. Samozřejmě jsem také povídala o jednom z úryvků, který jsem měla nastudovat. Naštěstí to byl ten, který se dobře četl. Byly to Skutky apoštola Tomáše. Tyto skutky jsou apokryfní a v Bibli je nenajdete.
Asi po čtvrt hodině debaty jsem podala index a šla s dobrým šťastným pocitem na autobus.
Cesta domů proběhla normálně. Jen jsem nevěděla, jak se dostanu až domů. Tak jsem se na nádraží ptala a dostala jsem i vytištěný jízdní řád. Asi si ho schovám, protože se bude hodit.
Taky jsem se na nádraží trochu cítila jako v Jeruzalémě. Policie tak obchátí docela často. Na tu jsem si zvykla. Občas jsem je potkávala i ve vlacích. Teď jsem potkala policii také, ale byli v maskáčích a se samopalem na břiše. Jako v Izraeli. Jen by se nechtěli se mnou moc fotit. V Izraeli to bylo pravděpodobné, že by se se mnou vyfotili. Však taky jednu fotku s vojáky mám. Od Jordánu na místě, kde působil Jan Křtitel.
No, večer jsem na florbal nešla. Nějak jsem neměla náladu. Radši jsem se učila. Vydržela jsem to asi do půl jedenácté. Pak už to nešlo.
V neděli jsem byla na mši. Docela mi vadilo, že jsem tam zase byla sama. Kde byli ti, co zpívali na Velikonoce? Nikde, radši si pospali.
Liturgie probíhala v normě, jak je to u nás normální. Ovšem opět byla druhá eucharistická modlitba. A nebudu se opakovat. Bohužel nebylo ani slavnostní požehnání.
Odpoledne jsem se snažila se učit, ale moc mi to nešlo.
Učila jsem se až do večera, kdy jsem dojela na byt.
A to bude pro dnešek všechno. Jdu se ještě chvíli učit, pak pomodlit a spát. Snad...
Tak přeji krásný dlaší týden roku 2016. Na konci týdne mě čeká další zkouška...
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat