Tak je tu opět neděle. Takže zítra opět do práce. Ale teď se vrátím k uplynulému týdnu.
V pondělí jsem šla do práce. Odpoledne jsem se učila ve studovně a pak i doma. V sobotu na mě čekalo totiž první teologické kolokvium. Ale o tom až později.
V úterý jsem opět pracovala. Odpoledne se snažila se učit. Večer jsem byla na mši svaté. Liturgie probíhala normálně a velmi pěkně.
Ve středu jsem opět pracovala a učila se. Začínala jsem trochu panikařit, že se to nestihnu naučit.
Ve čtvrtek opět práce a učení. A večer mše svatá.
V pátek opět práce. Na byt jsem přišla unavená, ale i tak jsem se dokopala k tomu, abych se učila. Večer jsem ještě šla na mši. A pak jsem se učila až do soboty. Překvapivě jsem u toho vydržela až do čtvrt na jednu. Pak jsem šla spát.
V sobotu jsem vstávala ve čtvrt na pět ráno, abych se stihla vypravit. Hned od rána se všechno vezlo. Autobus měl zpoždění. Naštěstí jsem vlak stihla. A při nejhorším bych z druhého vlaku psala zkoušejícímu, že mi ujel vlak a že nejspíš dojedu později. Netušila jsem totiž, jak bude kolokvium probíhat.
Na fakultu jsem se dostala taky včas. Nebyla jsem první, ani poslední příchozí. Čekání na kolokvium bylo jako vždy nesnesitelné. Čas jsem částečně trávila ještě studiem religionistiky. Asi kolem desáté jsem šla na řadu. (Přesný čas nevím, nedívala jsem se na hodiny, ani na mobil.)
A hned si psát zadání. Fenomenologie, Indická náboženství a hnutí Hare Kršna. No, chtěla jsem něco jiného. Z té první oblasti mi to bylo celkem jedno. Tam jsem si se zkoušejícím povídala o autorovi knihy Posvátné a profánní. Pak přišlo na řadu náboženství Indie. To už bylo horší, ale aspoň jsem věděla vývoj a nějaké ty posvátné texty. U hnutí Hare Kršna byl větší problém, ale i tam jsem si nakonec na něco vzpomněla. Aspoň na to, jak vypadají a jak se šestnáctkrát denně modlí šestnáct slov na 108 kuličkách na provázku, aby si uvědomili Kršnu. Zlatý růženec.
V jedenáct jsem stihla vlak, tak jsem jela. Cesta probíhala v pohodě. Jen mě zarazil jiný druh vagónu, ale i tak byl pohodlný. Na chvíli jsem se zastavila v Brně nakoupit nějaké již delší dobu potřebné věci. A pak hurá pokračovat v cestě.
Dojela jsem celkem dobře.
Taky se mi dostal v autobuse po děbatě se spolužákem do ruky lístek od Světdků Jehovových. Trochu jsem se pobavila, že jsem se zrovna o tomto novém náboženském hnutí bavila se svými kolegy při čeknání na kolokvium z religionistiky. Docela paradox, že? Tak jsem poděkovala, a pak se pousmála. Lísteček jsem následně ztratila v autobuse. Radši se na ty jejich stránky nebudu ani dívat. Nerada bych, aby za mnou přišli domů s tím, že mám zájem o jejich víru. Po tom, co jsem se dozvěděla, tak nikdy.
Večer jsem měla v plánu jít na florbal a hrát, ale skrz únavu jsem to nedala. Jen jsem se šla podívat, kolik jich bude a šla si dát horkou vanu a spát.
V neděli jsem byla na mši svaté. Nehrála jsem, jen jsem chvíli preludovala a ještě s chybami. Styděla jsem se. Je pravda, že jsem stále nedospala ty čtyři hodiny ze soboty, co mi chyběly.
K liturgii bych měla jen poznámku o klanění se svatostánku. Ano, opět ta stejná.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: I když kněz inklinuje ke staré liturgii, tak před svatostánkem POKLEKÁ. Ministranti jsou líní a nemají žádné stehenní svaly, tak se jen uklání. Úklona patří oltáři a ne svatostánku. To, že mají slabé svaly (jen někteří), jde poznat podle toho, jak se zvedají z kleku do stoje. Většina se zvedá tak nějak divně a s pomocí židle, na které sedí. trochu posilování by neuškodilo.
Odpoledne už nebyla pevnost Boyard. Škoda. Tak jsem odpočívala. Nakonec jsem asi na tři hodinky usnula. Deficit jsem ale nedospala. V podvečer jsem jela na byt, chystala se do práce a přemýšlela, kam pojedu o jarních prázdninách. A samozřejmě koukala na Simpsnovi.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Tak přeji krásný další týden roku 2016.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat