Tak už se nám to blíží. Vánoce a konec roku. Ale nebudeme předbíhat a spíše se posuneme zpět do minulosti tohoto uplynulého týdne.
V pondělí jsem vstávala brzo. Moc brzo. O půl šesté a vůbec se mi z vyhřáté postýlky nechtělo. Ale musela jsem. V sedm už mi odjížděl vlak do Olomouce. Do školy jsem šla na jednu jedinou hodinu. Odpoledne jsem se snažila se věnovat diplomce. Večer jsem šla na zkoušku sboru. Úterý bylo už trochu více školní. Byla jsem ve škole docela dlouho. S jednou trochu větší přestávkou na oběd a nákup jsem tam byla celý den. Večer jsem měla ještě čas a sílu na zpívání. Těsně před odchodem na "plac" jsem dostala sólo v jedné srbské písni. Tak jsem si to několikrát v duchu přezpívala a dala jsem to. Na liturgii jsem jako vždy pořádně neviděla, ale dominikání mě s liturgií ještě nezklamali. Během úterka mi také přibyl komentář, který ale nebudu zveřejňovat, protože a poněvadž jsem jmenována svým křestním jménem a jsou tam jmenovány další dvě osoby. Takže to ke komentáři, který si nikdo, kromě mě, nepřečte. Jinak na misijní jarmark v Újezdě se můžete podívat ZDE. Ve středu jsem byla ve škole. Překvapivě. Měla jsem didaktiku angličtiny, primární pedagogiku a pak psychologický seminář. Večer jsem šla na led bruslit. Užila jsem si to, opět bez hanby, pádu, škody na zdraví, zlé příhody, jak se jednou za čtyři týdny modlívám v hymnu pondělních ranních chval třetího týdne žaltáře. V Breviáři z roku 2007 je to přesně na straně 1165. Ve čtvrtek jsem vstávala brzy a nechtělo se mi. Měla jsem praxi. Učila jsem matematiku. Docela to ušlo. Aspoň naše cvičná paní učitelka si na nic nestěžovala. Snad jen na délku jednoho cvičení. No co, učím se. Pak jsem utíkala na výuku didaktiky přírodovědy s praxí. Docela jsem se pobavila. Hráli jsme Riskuj na opakování učiva pátého ročníku. Docela zajímavé poznatky o tom, že toho hodně nevím. Pak jsem si spokojeně zašla na oběd, sbalila krosnu a hurá domů. Na nádraží mě čekalo jedno trochu nemilé překvapení. Z Nezamyslic jel jen autobus. Až do Brna. No co, musela jsem to přežít. Zas tak špatná ta cesta nebyla. S několika minutovým zpožděním autobus vyrazil. Myslela jsem si, že budu muset čekat v Brně, ale čekání se nakonec nekonalo. Vlak jsem stihla. Jen jsem nestihla ten nepohyblivý záchod. Zašla jsem si ve vlaku a pak až doma. Co jiného mi taky zbývalo. V pátek jsem trochu nestíhala. Od rána jsem se snažila najít nějaké texty na večer chval. Měly by se týkat adventu a toužebného očekávání příchodu Krista. No uvidím, zda jsem uspěla. Dopoledne jsem ještě navštívila knihovnu, ale odešla jsem z ní s prázdnou, a pak spolek na zámku. Odpoledne jsem šla na chvíli hrát, abych v sobotu nevypadala a nehrála jako totální blbec a že jsem se za ty dva roky i něco naučila. Pak jsem zpívala na mši, hrála v orchestru na violu. Večer jsem šla ještě za dětmi vyrábět náramky. Zatím jsem ten svůj nedodělala, ale snad už příště se tu objeví fotka. V sobotu jsem byla hrát na varhany. Přehrála jsem si všechny písničky, co znám a umím, celé ordinárium a pak jsem si vybrala další, kterou se budu učit. Vyhrála to adventní písnička 126. Po obědě jsem se rozhodla, že budu péct ve stylu Láďa Hruška a jeho jablečné růžičky. Dopadlo to relativně dobře.
Ještě v troubě. Trouba byla doma, tak se mohlo péct.
Ještě na plechu a všechny. Jedna vypadá jako po dopadu atomovky.
A ještě jednou i s cukrem na talíři. Chuťově byly moc dobré. I když jsem si myslela, že jsem tam dala moc skořice. Odpoledne jsem se šla asi na půl hodiny projít. Už mě to doma nudilo, i když práce mám dost. Večer jsem šla na florbal a nic moc. Nějak mi to nešlo. Dala jsem si jen dva góly. Za to jsem dostala dvakrát do stejného místa na noze. Snad tam nebude modrák. V neděli jsem i po spánku, který trval hodinu déle než normálně, jsem měla problém vstát. Noha bolela. O modráku zatím nevím, možná se tam objeví později. Měla jsem hrát, ale v sobotu jsem se dozvěděla, že hrát nebudu. Tak jsem nemusela spěchat se rozehrát. Jen jsem chvíli preludovala při přijímání. Ještě přede mší svatou jsem zjistila, že dneska nebude z pohledu laika "obyčejná". Přijel jáhen. Trochu jsem se ale zarazila, když se v homílii kázalo a nečetl se Pastýřský list. Toho jsem se dočkala na konci mše svaté v ohláškách. Dopoledne jsem také udělala radost babičce, kdy jsem jí donesla oběd a na chvíli si s ní popovídala. Odpoledne jsem jela do divadla a na večeři s přáteli.
Článek je dnes přednastaven, nebo v čas vydání článku budu nejspíš v divadle.
Přeji všem krásný další týden roku 2014 a školou povinným krásné prázdniny.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat