Tak jsem opět tu. Divné co? A co se dělo? Nic moc.
V pondělí jsem jela do školy až odpolende. Výuka se nekonala, tak co budu v Olomouci strašit, když můžu strašit v Oslavanech? Cesta proběhla relativně dobře. Vlaky jely s minimálním zpožděním. Trochu mě překvapil dotaz jedné paní, která se mnou jela do Brna. Ptala se mě, jestli píši plnícím perem. Viděla mě, jak píšu povídku. Večer jsem ještě navštívila zkoušku sboru. Překvapivě jsem i hrála. Jen na housle. Něco podobného klaviatuře varhan nepoužíváme. Zpíváme a capella. V úterý už jsem do školy utíkala na angličtinu ráno a odpoledne na výchovu ke zdravému životnímu stylu. Večer jsem zpívala a hrála na mši. Celkem to ušlo. Ve středu jsem byla ve škole překvapivě dva předměty po sobě. Což se nestává tak často. Pak odpoledne mě čekalo ještě jedno cvičení. Po něm jsem šla nakupovat. A to jsem neměla dělat. V batohu noťas a venku leje jako z konve. Do obchodu jsem došla, ale pak jsem musela chvíli čekat, než přestane tak hustě pršet, abych se mohla vrátit a jet na kolej. Večer mě čekala ještě jedna úvodní hodina z českého jazyka. Pak znovu na koleje a hurá na led.Šlo mi to už lépe a několikrát jsem se pokusila přešlápnout pozadu. A hlavně jsem nelíbala led jakoukoli částé mého těla. Pokud nepočítám to pohlazení a zkoušení ledu. A teda ještě čepele bruslí. Ty se dotýkat ledu musí, jinak by to nebylo bruslení, ale lítání. K tomu se taky trochu odhodlávám, že začnu lítat s RC modely. Ale to asi nechám na pozdější letní dobu, kdy snad budu mít po státnicích. Ve čtvrtek jsem měla jen jeden předmět a pak volno. V pátek jsem si k obědu pustila online video z Makovce a pozorovala ptactvo na krmítku. Přikládám odkaz sem. Vytvořila jsem několik printscreenů.
Sýkorka, snad zvonek a to třetí nepoznám a neznám. Kdo by věděl, nechť se podělí v komentářích.
Tady jich bylo docela dost. Jen je screen trochu nekvalitní.
Další opeřenci.
Odpoledne jsem byla na chvíli hrát na varhany, pak zpívat na mši, hrát na violu a za dětmi. (Tohle sem píšu každý týden, ale každý týden to dělám.) Večer jsem se začala chystat na neděli. Taky jsou si všimla, že jsem si odřela jeden žaltář. Možná jsou odřené všechny, tak jsem vzala lepidlo, odlepené částečky přilepila a co přilepit nešlo, tak jsem dokreslila a zamaskovala. Taky jsem znovu otevřela knihu Liturgika, Křesťanská bohoslužba a její vývoj, a pokusila se najít něco o katechumenátu a o obřadech s ním spojenými. No, nic moc jsem nenašla. Budu se muset podívat do obřadů Uvedení do křesťanského života a přečíst si rubriky. V sobotu jsem tak učinila. Než jsem šla hrát, tak jsem nakoukla do zmiňované knihy, jen tak letem světem. Hrála jsem asi hodinu. Nebylo to nic moc. Přehrála jsem si všechny písničky, celé ordinárium, tam jsem se na chvíli zarazila u Sanctus, pak modlitbu Páně a znovu jednu písničku na příští neděli. Odpoledne jsem si opravovala futrál na housle. Není tak starý na to, abych si kupovala nový. Naavíc na nový nemám, ale mám prostředky, kterými můžu ten stávající opravit.
Vyfotila jsem jen pomůcky na opravu, neb se za výsledek opravy trochu stydím. Nepodařilo se mi to tak, jak bych si představovala. Ale co, má to sloužit. Pak jsem si řekla, že budu dělat na diplomce. A ejhle, oni dávají na Markíze Pána prstenů, Společenstvo prstenu. Musela jsem se dívat a hned u prvního jména Froda Pytlíka ve slovenské verzi jsem se musela smát. Frodo Bublík. Hezký dabing. :) Překládala jsem si u toho literaturu do diplomky. Z angličtiny za pomocí strýčka Googla. Nic moc teda. Nebavilo mě to, a některé věty si musím i za pomoci Googlu domýšlet a formulovat jinak a lépe. Večer jsem šla na florbal. Moc jsem se netešila, po minulém týdnu, kdy jsem se nemohla pomalu trefit ani do míčku. Celkově florbal probíhal v pohodě. Dala jsem si sedm gólů. Taky jsem se trochu zlepšila v ovládání míčku. Teda aspoň si to myslím. V neděli jsem překvapivě a po roce a něco málo vstávala v šest. Vstávalo se mi lépe, než v osm. Měla jsem před sebou dlouhou cestu. V sedm jsem už stepovala na autobusáku a netrpělivě vyhlížela autobus. Dojel na čas, tak jsem stihla vlak, na který jsem přestupovala, abych se dostala do Brna. Tam jsem chvíli čekala na další autobus, který mě zavezl do Újezda u Brna, cíle mé cesty. Dojela jsem s velkým, skoro hodinovým předstihem. Tak jsem chvíli bloumala po Újezdě. Na desátou jsem se dostavila do kostela, kde se pomalu, ale jistě scházela schóla. Vlastně schóly dvě. Jedna místní a druhá z BiGy, která měla ten víkend na oratoři soustředění. K tomu všemu jsem se rozhodla, že se přidám. Na spolupráci jsem se těšila, i když jsem z toho všeho byla trochu nervózní. LITURGIE: Mše svatá probíhala v duchu krásné liturgie. I když jsem ji pro neznalost některých písní a stylu jejich interpretace, nestíhala tak dobře sledovat. Kdyby to bylo doma, polovina těch, kdo by četl tyto řádky, by jásala. Ale teď zpět k liturgii. Byla misijní neděle. Přímluvy byly doprovázeny donášením darů, které představovaly různé světadíly. U toho zpíval sbor píseň Požehnaný jsi Bože navěky. Říkám sbor, protože jsem já osobně s tím zpěvem této písně měla trochu problém. Slzy se draly na světlo Boží, jak moc se mi to líbilo, jak moc mě ta slova, která doprovázela každou skupinku dětí přinášejících dary, dojala. Bylo také moc krásně řečeno, že Evropa, ze které pochází nejvíce misionářů se pomalu stává misijní oblastí, že víra upadá v zapomnění. Nevím, jak tato neděle probíhala u nás. Klidně se podělte v komentářích. Jen neberu vulgární a urážlivé komenty. Ale teď zpět k Újezdu. Po dlouhém opakování melodie písničky brumendem jsme se dočkali i slov. Zazpívala se pokaždé sloka, a pak bylo brumendo, do kterého kněž říkal modlitby nad dary. Většinou se neříkají, jen když je tzv. tichá mše. Každá skupinka dětí kromě toho, že nesla nějaké dary, za které se modlili, tak byli i barevně rozlišeny. každý světadíl měl jinou barvu. Bohužel si nepamatuji, která barva patřila kterému světadílu. Byla tam bílá, červená, modrá, zelená a žlutá. Myslím, že žlutá byla Asie. Jinak nevím. No, prostě krása. K přijímání jsem se i trochu předvedla a hrála jsem na housle. Nebylo to nic moc, asi dva lidi mi říkali, že jsem měla jít k mikrofonu, na což jsem odpověděla, že by to byla ostuda. A několik dalších lidí ze sborů se mě ptalo, zda jsem vůbec hrála. Po mši svaté byl před kostelem misijní jarmark, kde se prodávaly výrobky nejen dětí. Co všechno tam bylo, nevím. Nestihla jsem si všechno prohlédnout, ale byly tam napečené buchty, ručně vyrobené náušnice, háčkonavé baňky a andílci a mnoho mnoho dalšího. Příští rok jedu znovu, pokud se to dozvím zavčas. Na oběd jsem šla do restaruace na zvěřinové hody. Dala jsem si nějakou srnčí kýtu na smetaně s brusinkovým terčem a karlovarským knedlíkem. Pochutnala jsem si a moc. Jako zákusek kousek Tiramisu. Jejda, hned bych si dala. Odpoledne jsem strávila s přáteli částečně na bruslích, částečně na procházce po Újezdě. Taky jsme se zašli podívat na fotbal ženatí vs. svobodní. U toho jsem si vzpomněla, že u nás by to pro neochotu nešlo. Vím, jak to dopadlo, když se pořádal přátelák s hasiči. Většina mužstva byla ženského pohlaví. Nebudu dál rozebírat. Na zápase jsme byli chvíli, pak jsme pokračovali ke kapli sv. Antonína a dál mezi zahrady a vinohrady. Pak jsme se vrátili na místo výchozí, ugrilovali malou svačinku a frčeli domů. Bohužel. Den nějak rychle utekl. A nechtělo se mi domů, ale...všechno krásné jednou skončí....
Tak to by pro dnešek bylo asi všechno. Přeji všem, kdo se prohrabal záplavou písmenek až sem, krásný další týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
P.S.: Prostě musím dodat jeden odkaz na krásné video. Odkaz je ZDE. Doufám, že se vybralo dost na pomoc potřebným.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat