A jsem tu opět. Dřív jsem se ozvat nestihla. A co se dělo?
V pondělí ráno jsem jela do školy. Brácha mě vezl do Brna na vlak a pak už jsem frčela do Olomouce. Přijela jsem totálně vyšťavená, ale včas. Do školy jsem šla na jednu hodinu. Docela přínosné. Sáhla jsem si na interaktivní tabuli SMART. Večer jsem ještě měla zkoušku sboru. V úterý jsem se ve škole zdržela trochu déle než v pondělí. Přežila jsem hodinu angličtiny, výchovy ke zdravému životnímu stylu a didaktiku vlastivědy. Mezitím jsem ještě stihla jít do knihovny. Večer jsem šla na mši zpívat. Ve středu jsem se vyspala. Nebyla didaktika angličtiny a ani pedagogika. Do školy jsem opět šla jen na hodinu psychologie. A těšila jsem se na večer. Šla jsem bruslit. Lidí bylo docela dost. Občas se tam vyskytli jedinci, kteří si evidentně nepřečetli řád veřejného bruslení a hráli na honěnou. A ti, co se na bruslích necítili tak jistě, si museli dávat pozor, aby nebyli sraženi. Mezi ně jsem taky patřila, mezi ty nejistě bruslící. Stála jsem na tom po půl roce. A před tím půl rokem jsem na tom stála po dvou letech. Nebyl led a o veřejném bruslení na stadionu jsem nevěděla. Tak teď to snad trochu napravím, a začnu chodit bruslit pravidelněji. Uvidím, jak moc mi to diplomová práce dovolí. Škola je přednější. Když nebudu stíhat, tak nebudu bruslit. Ve čtvrtek jsem měla praxi. Unavená z bruslení jsem na náslechu trochu usínala, ale snad jsem zachytila všechno důležité. Pak jsem měla ještě jednu hodinu didaktiky přírodovědy a jela jsem po obědě domů. Cesta proběhla celkem v pohodě. Až na to skoro půl hodinové zpoždění. Do Ivančic jsem jela o vlaky později. Ano jely dva. V Bránicích jsem musela zvednout svůj líný zadek a přestoupit do dalšího vlaku. Domů jsem přijela o půl hodiny později. Ale dojela jsem. Večer jsem se dokoukala na Pevnost Boyard. Teď doufám, že to mám dobře napsané. Dívám se na to proto, že se po drobných úpravách úkolů, by se to dalo použít i ve škole. Třeba to navlékání korálek čínskými hůlkami na drátek je naprosto super úkol na procvičení jemné i hrubé motoriky. Nebo seřazování barevné kombinace kuliček e dobré na paměť. No, podívejte se sami, buď v sobotu a v neděli na Prima Cool, nebo na netu Prima Play. Vždycky se mi tahle soutěž líbila a jsem ráda, že jsem na ni opět po letech narazila. V pátek jsem se nevyspala. Zase. Jela jsem už v sedm do školy v Nové Vsi zeptat se, zda budu moci u nich dělat praxi. Dopadlo to dobře a v březnu se tam ukážu coby učitelka. Snad to půjde. Na málotřídní škole jsem ještě neučila. Uvidíme. Dopoledne jsem byla doma a přemýšlela, co všechno musím za den stihnout. Knihovna, zámek, oběd, hraní, zpívání, znovu hraní a zaplatit validační známku. A jít volit a napsat pár řádků do diplomky. Na to všechno mám jen dvacetčtyři hodin. Něco snad stihnu během dopoledne. Nejraději bych šla spát. Po dlouhé době jsem se dokopala k tomu, abych si našla nějaké volné slušné eurofolie a uklidila si trochu ve skříni, kde mám věci na tvoření a částečně školu. Většinu úkolů jsem v pátek stihla. Večer jsem byla po dětech dokonale vyšťavená. Oči se mi zavíraly už o půl osmé. Vydržela jsem to do desíti, kdy jsem se trochu věnovala diplomce. V sobotu jsem byla již tradičně hrát. To, co jsem minulou neděli podělala, se v cvičném neobjevilo. Tak nevím, proč jsem se tam vysekala. Přitom se dívám do not a ne na prsty. Pak jsem si přehrála Modlitbu Páně s doxologií, která pochází z přelomu 1. a 2. století. (ADAM, Adolf. Liturgika: Křesťanská bohoslužba a její vývoj. 2. vyd. Praha: Vyšehrad spol. s r. o., 2008. ISBN 978-80-7021-968-3. na straně 208 - 209). Odpoledne jsem byla na drakiádě. Můj drak akrobat moc lítat nechtěl, tak jsem měla v záloze ještě bumbara. Ten už lítal lépe, i když po každém hodu skončil na zemi. Ale veškeré mé hody přežil. Večer jsem byla na florbale. Po pravdě, nic moc jsem si zahrála. Jen jeden gól. V neděli jsem byla na mši. Nějak jsem nestíhala sledovat liturgii, i když jsem nehrála celou mši. Hrála jsem jen alelujový verš před evangeliem a pak modlitbu Páně. Pak tedy následovalo preludium v Adur. Zapomněla jsem, že to má tři křížky. Hrála jsem jen dva, ale prý to nikdo nepostřehl. Ani zpěvačka, která seděla kousek ode mne. Po obědě jsem chvíli odpočívala. Pak jsem se vydala na cesty a jela se podívat do Újezda a muzikál Tarsan. Neudělala jsem chybu, že jsem jela. Bylo to naprosto suprový. Muzikál není o nějakém Tarzanovi, ale o Pavlovi z Tarsu a o jeho životě. Děj začíná ve vězení, kdy Pavel čeká na svou popravu mečem, jakožto Římský občan nemohl být ukřižován. Ale víc už nenapíšu, protože bych prozradila moc. Kdo chce tento muzikál vidět, nechť si zadá do vyhledávače TARSAN. Myslím, že větší nápovědu dávat nemusím.
Omlouvám se, že píšu až v pondělí, ale včera jsem už neměla sílu. Tak a teď je na řadě přání krásného dalšího týdne roku 2014.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat