Tak jsem opět tu po druhém týdnu školy. Přežila jsem.
V pondělí jsem školu neměla. Tak jsem spinkala ještě doma a do Olomouce vyrazila až odpoledne. Cesta byla v pohodě. Dojela jsem relativně na čas. Jen mě naštvala ta tramvaj, která mi ujela před nosem. Ale za chvíli jela další, takže jsem dlouho nečekala. Po krátkém občerstvení na koleji jsem vyrazila na sborovou zkoušku. Zkouška byla dlouhé dvě hodiny. Na kolej jsem se vracela už potmě. V úterý jsem krásně kráčela do školy na hodinu angličtiny. Pak jsem si šla s kolegyní vyřizovat praxi a pak jsem šla ještě na jednu hodinu. Toť byl celý můj školní den. Večer jsem šla na zloučku sboru a pak jsem se sborem zpívala na mši. Bylo docela zajímavé kázání, kdy kněz prošel celým kostelem a ptal se studentů, jak často čtou Písmo. Ještěže se neptal mě. Trochu jsem si při tom kázání sáhla do svědomí a uvědomila si, že Písmo jen tak nečtu. Pokud nepočítám modlitbu se čtením. Měla bych se polepšit. Ve středu jsem šla na hodinu didaktiky angličtiny. Řekla nám jen info k zápočtu a rozdělily se skupinky a šlo se domů. Teda, já jsem domů nešla. Jela jsem nakoupit zásoby čokolády. Pak jsem se dostala na koleje. Odpoledne jsem měla ještě hodinu psychologického semináře. Taky byla nějaká kratší a po dvaceti minutách se odcházelo domů. Já jsem opět zamířila do města nakupovat. Potřebovala jsem si konečně koupit papíry a taky baterky do teploměru. Opět máme díky bráchovi teploměr. Pak už jsem byla celou dobu na koleji. Už se mi nikam nechtělo. Taky za to může to počasí, kdy vlastně skoro celý den pršelo. Tak jsem pokračovala v diplomce. Dělala jsem si přípravy. Na samotné diplomce nemám kromě úvodní části a obsahu ještě nic. A nevím, jak začít a nechce se mi. Opustila mě veškerá tvořivost a tvůrčí schopnost. Začala jsem číst tedy literaturu k diplomce. Jednu knihu, ze které jsem si vybírala techniky, mám už přečtenou. Teď jsem začala číst knihu Psychologické metody výchovy k tvořivosti. Hned v prvním odstavci bylo několik slov o socialismu. Rychle jsem zjišťovala, z kterého roku kniha je. Pak jsem se přestala divit a četla dál. Možná by nebylo marné shánět nějaké pozdější vydání. Uvidím, jestli najdu knihu, která je velmi podobně zaměřená. Ve čtvrtek jsem utíkala na praxi. Náslechy proběhly v pohodě. Zatím žádný stres z dětí. Jen jsou ty náslechy únavnější než samotné učení. Po praxi pěkně na oběd a na vlak. Ještě jsem se před odjezdem trochu prospala a jela jsem o dvě hodiny později, než jsem měla v plánu. Na nádraží mně čekalo jedno překvapení a pořádný hluk s prachem.
Dojela jsem celkem v pohodě. Zpoždění na odjezdu někde dohnal, tak jsem nemusela čekal hodinu v Brně. Ve druhém vlaku jsem stála u záchodu. Jel takový ten vagon se záchodem pro invalidy, tak jsem tam moc nezavazela. Jen mě trochu vadila ta maminka, co zbytečně zabírala čtyři místa. Na jednom seděla ona, na druhém její dcerka a dvě místa blokoval kočár, který klidně mohl stát tam, kde jsem musela stát já. Ale jsem přece mladá, tak mi to chvilkové stání vadit nebude. Ale mohla jsem mít dodělané protokoly a nemusela jsem je dodělávat doma. Dál raději bez komentáře. Ve vlaku jsem konečně stihla dočíst dokument Všechny barvy církve. Pak jsem chvíli dělala protokoly do praxe a v druhém vlaku si četla tu krásnou socialistickou knihu. Průvodčí se na nás vykašlal a já jsem bez razítka na jízdence. Večer jsem dočetla posledních pár stránek v Eschatologii.V pátek jsem si šla domlouvat praxi na málotřídku do vedlejší vesničky. Autobus tam jel v pohodě. Domluvila jsem se s paní ředitelkou a chtěla se vrátit domů. Ouha, autobus před minutou odjel a další jede až skoro za dvě hodiny. Fajn. Tak se projdeme. Šla jsem tedy ty tři kilometry pěšky. Bylo krásně, nepršelo. Trochu pod mrakem, ale sluníčko se občas ukázalo. Procházka opravdu pěkná. Stihla jsem aspoň i fotit.
Foceno pouze mobilem. Nečekala jsem, že půjdu zpět pěšky. Po obědě jsem se na chvíli vyhřívala na sluníčku. Pak jsem se rozhodla, že se půjdu projít na zahradu, podívat se na mátu. Ani jsem k ní nedošla a začala jsem sbírat oříšky. Myslela jsem, že jich bude pár, ale nakonec jsem zaplnila celou krabici. Fotku jsem nestihla udělat. Takže ze zahrady jsem neviděla skoro nic. Odpoledne jsem šla hrát na varhany. Musím pilně cvičit. Pak jsem zpívala na mši, šla hrát do orchestru a na chvíli za dětmi. Asi jsem jich potkala málo ve škole. V sobotu jsem byla na chvíli hrát. Přehrála jsem si všechno na neděli, šlo to i bez chyb. Tak snad to dobře dopadne. Pak jsem ještě zůstala na svatbu. A to jsem asi neměla dělat. Trpěla jsem. Strašně moc. Liturgie.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Změny, které jsou v liturgii při svatbě neznám zpaměti, ale podívala jsem se do direktáře a tam je VŠECHNO napsané, co je a není při svatbě. A stačilo by číst rubriky v misálu jak přede mší, tak během ní. Rubriky jsou stručné a krátké.
V sobotu večer jsem byla na florbale. Docela jsem si to užila. Dala jsem si čtyři góly. V neděli jsem ke spokojenosti všech nestíhala sledovat liturgii. Měla jsem dost práce sama se sebou. Hrála jsem i proprium a moc se nedařilo. Asi písnička nebyla dost nacvičená. Tři měsíce je asi málo. Málem jsem se vysypala hned v první sloce, ale tu jsem dohrála. Před evangeliem jsem to zahrála skoro bez chyby. Ordinárium bylo snad úplně bez chyby. To by bylo asi hodně blbé, kdybych se vysypala i v ordináriu, které hraju už skoro dva roky. K obětování byla písnička v pohodě. K přijímání už to bylo horší a o dost. První sloku jsem zahrála. Plynule jsem navázala další slokou a ouha. Tu jsem nedohrála. Naštěstí došel ochotný zachránce a dohrál za mě. Tímto mu děkuji. I když si to asi nepřečte. Pak už mě čekal jen závěr mše a to jsem měnila písničku za moji oblíbenou Lurdskou. Těsně předtím, než jsem začala hrát, jsem byla nervózní, jestli ji ještě umím. Přece jen, je to první písnička, kterou jsem se naučila hrát na varhany. Ale proč se strachuji, Vždyť jsem jí hrála včera, všech osm slok a možná i některou dvaktrát. Ta dopadla dobře. Až na tu dohru. Na tutti tak často nehraju. Neskončilo to tak dobře, jak jsem chtěla, ale mohlo to taky dopadnout ještě hůř. Trochu jsem kazila liturgii a strašně moc mě to mrzí. Na druhou stranu, někdy se to naučit musím a jindy hrát nemůžu, než v neděli. Každý den není posvícení, i když je to neděle. Z úkonu kajícnosti: mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Děkuji všem komentujícím a přeji krásný další týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
P.S.: Ještě dnes přidávám jednu fotku ze zahrady. Mamka šla zpracovat jahodníky a tohle našla. Musím podotknout, že byla výborná. Jako v červnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat