Tak opět tu bez újmy na zdraví ze školy.
Tak v pondělí jsem už cupitala do té mé vysoké a velké školy. Jen na jednu hodinu. A ani ta nebyla úplně celá. Začátek semestru je vždycky takový. Info co k zápočtu, případně ke zkoušce. A hurá opět na koleje se nudit. Dopoledne jsem si oběhala vyřizování, abych mohla jezdit šalinou, pardon, v Olomouci jezdí tramvaje. Odpoledne na studijní pro potvrzení o studiu kvůli divadlu a taky kvůli vlakům. V úterý to se školou bylo velmi podobně. Dopoledne jedna hodina angličtiny. Psali jsem test, který potom ve složitější formě bude ke zkoušce, nebo zápočtu. To jsem úspěšně zapomněla. Ale ke splnění mi chyběly dva a půl bodu. To naštve. A i kdybych to dala, tak si jej stejně na konci semestru napíšu znovu. Odpoledne jsem mela ještě jeden seminář, či cvičení. Stále nevím, jaký je v tom rozdíl. Jednalo se o výchovu ke zdravému životnímu stylu. Zadala se skupinám prezentace a šlo se domů. Večer jsem byla na mši svaté. Měl ji nějaký, pro mě zatím neznámý kněz. Starší, ale podle hlasu bych mu tipla tak o několik let méně, než na kolik vypadal. Netroufnu si odhadnout věk. Mše svatá byla velmi povzbuzující, liturgicky krásná a z mého pohledu liturgicky bezchybná. Ve středu mi taky odpadl jeden předmět. Tak jsem šla jen na psychologický seminář a hurá domů. Ve čtvrtek mě totiž nečekalo žádné cvičení ani seminář. Cesta probíhala stylem, že jsem nevěděla, na jaké nástupiště vlaku půjdu. Bylo to tam dané až tak pět minut před odjezdem. Pak mě čekala dlouhá cesta na nástupiště. Kdo by nevěděl, tak v Olomouci se nádraží opravuje. Vlak mi ale neujel. Měl jen drobné zpoždění, ale to pak dohnal. Přípoj do Ivančic jsem stihla. Ve čtvrtek jsem tedy byla doma a byla jsem ráda, že jsem doma. Nikam jsem nešla. Dovybírala jsem si techniky k diplomce. Večer jsem šla do sboru si zazpívat. V pátek jsem dopoledne byla vesměs doma. Jen jsem se na chvíli zastavila na zámek do spolku podívat se, jak se mají. Odpoledne jsem byla na chvíli hrát na varhany, pak zpívat na mši a hrát do orchestru na violu. Pak jsem ještě měla sílu na děti a šla za nimi. V sobotu jsem vstávala o hodinu dřív než normálně. Myslela jsem, že mě to zabije. Na varhany jsem šla hrát už na osm, abych aspoň dvě hodinky hrála. Přehrála jsem všechno, sice s chybama, ale dohrála jsem svou dlouho nacvičovanou 516. Pak jsem zůstala ještě na svatbu zpívat. Liturgii komentovat nebudu. Večer jsem byla na chvíli na florbale. Po třech měsících jsem hrála. Vydržela jsem to hodinu a něco. Ještěže se dalo střídat. Tak půl hodiny před koncem jsem odešla. Opět mi nebylo nejlépe. V neděli jsem byla na mši svaté. Byla slavnost sv. Václava. Nehrála jsem, jen jsem zpívala a chvíli preludovala. Omylem jsem vynechala jeden křížek, ale uvědomila jsem si to a svou chybu jsem neopakovala. Místo úkonu kajícnosti byl asperges. Tak snad nebude i příští týden. To bych měla hrát a celou mši svatou. Po druhé. Jedno plus pro ty, co se jim nelíbí, že tu kritizuji ministranty. Nebudu stíhat sledovat liturgii. Uvidíme, jak to všechno příští týden dopadne. Odpoledne asi nejspíš budu doma. Jsem nějaká unavená, asi ještě nejsem zcela zdravá. Možná se půjdu podívat na zahradu a možná i na zámek za babičkou. A taky bych měla dál řešit diplomku. A mě se tak nechce. Jen se válet a nemyslet na lidi a na problémy.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Od roku 2013 jsou vydány nové Obřady žehnání. Nevím, jak je to v okolních farnostech, ale u nás jsem je ještě neviděla a v sakristii jsou.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat