Opět jsem tu po celém dlouhém týdnu.
A co se dělo? Mnoho věcí. Předně jsem jela na dovolenou. Na Slovensko. Opět po roce. Z domu jsem odjela v pondělí ve značně unaveném stavu. Týden předtím jsem prodělala nějakou žaludeční virózu. Připadala jsem si trochu jako blázen, že jedu do hor na túry. Cesta proběhla v klidu. V úterý jsem už vyrazila do hor na Popradské pleso. Tu cestu už jsem prošla potřetí a stále mě překvapovala. Bohužel jsem nic nevyfotila. Celou dobu bylo krásné počasí. Ve středu jsem měla zarezervovanou jízdenku na Lomničák. Tak se jelo. Nahoru jsem použila všechny kabinkové lanovky. Celkem tři. Na Skalnatém plese bylo ještě pěkně, ale při pohledu vzhůru jsem se dívala to bílé mlhy. Lomničák okupoval mrak. Bohužel se nestihl zcela rozptýlit, naopak ještě přibral na hustotě. Cesta lanovkou nahoru byla docela zajímavá. Zaléhaly mi uši. Jinak bylo všechno v pohodě. Prošla jsem se po Lomničáku, ale žádné fotky jsem nevyfotila. Ale o to víc jsem si to užila. Vidět bylo jen chvílemi do Polska.Uvědomila jsem si to až zpětně při psaní článku. Jen mohu poskytnout fotku z penzionu.
Ve čtvrtek jsem odpočívala v Tatralandii v bazénku s teplotou 30 stupňů a víc. Pátek už byl opět akční. Čekal na mě Slovenský ráj. Procházka moc krásná a jsou z toho i fotky. Jedna z prvních fotek ve Slovenském ráji je z údolí Suchá Belá.
Moc fotek jsem nevyfotila, snažila jsem se dívat kolem sebe svýma očima a odnést si hlavně vzpomínky. Na další fotce je jeden z vodopádů, u kterých jsou žebříky. Největší lákadlo pro turisty.
A poslední fotka je po cestě z Kláštoriska. Prostě se mi ty houbičky na stromě líbily, tak jsem je vyfotila.
Fotky nejsou moc kvalitní. Fotila jsem mobilem.
V sobotu jsem zamířila domů. Moc se mi nechtělo. Cesta proběhla v rámci možností dobře. Domů jsem přijela kolem půl sedmé večer. Dala jsem si trochu večeře a utíkala na florbal. Nehrála jsem. Byla jsem unavená z cesty a skoro týdenního pobytu v horách a taky jsem se musela sbalit do školy. Hrát na varhany jsem nestihla. V neděli jsem byla na mši svaté. Opět jsem trpěla liturgií. Na druhou stranu za to děkuji, protože mě to motivuje k tomu, abych se dostala na teologii. LITURGICKÁ POZNÁMKA: Žehnání, jakékoli, vyjma ratolestí, hromniček a adventních věnců, je na konci mše svaté. Naštěstí byl tentokrát aspoň úkon kajícnosti. Kropilo se vodou.
Pak jsem po dvou týdnech zasedla za varhany a měla hrát. Taky jsem kvůli tomu utíkala do kostela už na devátou, abych se aspoň trochu rozehrála. Povedlo se. Gloria jsem dohrála. I když s chybama. Ale těmi se člověk učí. Pak jsem hrála i Credo. Tam těch chyb bylo trochu méně než v Gloria. Překvapivě. Právě to mi nešlo na harmoniu za varhanama. Pak naštěstí nebyl moc velký problém. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Moje heslo při zpěvu a hraní. Sanctus a Agnus Dei už bylo v pohodě. Bohužel jsem víc nestihla sledovat liturgii. Neměla jsem možnost se přiučit něčemu "novému", aneb zařadit v liturgii zpátečku. Po mši svaté jsem navštívila babičku, předala dárek z Lomničáku a frčela autem do Olomouce. Hurá. Ubytovala jsem se, zašla s rodiči na oběd a pak se snažila vybalit si věci. Pak jsem ještě dávala na jiné stránky jeden plakát. Pak jsem se konečně dostala k dopsání tohoto článku. Na koleji jsem úspěšně zjistila, že jsem si zapomněla několik věcí doma, nemohla jsem je včera v rychlosti najít, a taky jsem si několik věcí zapomněla koupit. Ale to doženu zítra. Času na to budu mít dost. Přesněji řečeno celý den. Do školy si jdu jen pro potvrzení o studiu. Ale o tom zase za týden.
Tak vám všem přeji krásný další týden roku 2014. I pro mě už je školní, tak hurá do školy.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat