Cesta do města

Po dlouhé době další část. Možná poslední z této části příběhu. Nic moc se tam neděje, tak si myslím, že nemá moc cenu psát tuto pasáž z pohledu druhé osoby. Přeji příjemné počtení.

V.

Nesledoval jsem Frona, co dělá.

"Obvaz ti ještě zůstane. Jinak se to dobře hojí."pracoval dál, "Tak, teď už můžeme vyrazit." Fron balil lékárničku. Jek se snažil Ari pomoct.

"Ne, nepomáhejte mi."zarazila je Ari. Po chvíli vstala. Ohromeně jsem se díval. Nevěřil jsem chvíli vlastním očím. Pak došla až ke svému koni a vyskočila do sedla.

"Na co čekáte?"zeptala se.

"Na nic."odpověděl Fron. Společně jsme odešli ke svým koním. Po chvíli jsme vyjeli. Kolem poledne jsme zastavili před bránou města.

"V tuto hodinu už bývá otevřená."řekla Ari nahlas.

"To ta válka."řekl Izupa, "Nic jiného jsem nečekal."odmlčel se, "Ari, mám pro tebe úkol."

"Poslouchám."

"Zjisti, jestli je nějaká jiná brána otevřená. Pojede s tebou Ber."významně na mě pohlédl. "Jestli najdete nějakou otevřenou bránu, pošleš mi Bera zpět. Mezitím vybereme šest lidí, kteří pojednou se mnou do města."

"Radím Vám jednoho z nich. Mernkala. Je oddaný."s těmito slovy jsme společně vyrazili k objížďce města. Snažil jsem se nesledovat Ari v jejím počínání. Rozhlížel jsem se po okolí, nemluvili jsme

"Ty se tu vyznáš?"oslovil jsem ji po chvíli.

"Já se tu narodila. Blížíme se k západní bráně."odpověděla mi.

"Jak to víš?"

"Vidím západní věž. Někdo v ní sedí a hledí směrem k nám."ukázala dopředu. Spatřil jsem postavu v okně směřujícím k nám.

"Bude s námi asi chtít mluvit."

"Ne asi, ale určitě. Právě jde dolů."odpověděla mi. Pozvolna jsme dojeli k bráně. Nečekal tam jen jeden člověk, ale rovnou celý oddíl. Ve chvíli nás obklíčili. Tasil jsem meč.

"To nebude třeba. Schovej meč, Bere."krotila mě slovy.

"Já jen, kdyby ti chtěli ublížit."odpověděl jsem s úsměvem.

"Ubráním se sama."odvětila mi také s úsměvem.

"Co zde pohledáváte?"přerušil nás strážný.

"Vchod dovnitř těchto hradeb."

"Nikoho cizího nepouštíme."

"Jak vy zrovna víte, že město neznám?"

Už od pohledu vypadáte jako tuláci, kteří budou jen krást. Stačí mi jediný pohled." Ari tasila meč a přiložila ho strážci ke krku.

"Nikdo mě nebude nazývat tulákem. Pamatujte si to, až se znovu setkáme."řekla. Strážný se tvářil, jako by měl hned zemřít. Jeho doprovod jsem držel v šachu jen pohledem.

"Kdo se jen dotkne meče, zemře."dodal jsem. Chvíli bylo cítit napětí.

"Tak co, pustíte nás?"zeptala se znovu Ari.

"Ne."

"Vaše poslední odpověď?"

"Ano."

"Jak chcete. Najdeme si jinou bránu."řekla mu Ari a pustila ho.

"Ari, ty nemáš rozum."řekl jsem jí sotva jsme byli z doslechu strážných.

"Ale mám. Jsou tu ještě další dvě brány. Zkusíme štěstí u jiné. Jedeme."vysvětlila mi své počínání, ale nepřipadalo mi to jako dobrý nápad. Strážný bude u další brány dříve než my. Mohl tam mít k dispozici větší vojsko. Neřekl jsem však žádnou poznámku a následoval Ari v cestě.