Tak uběhl poslední výukový týden. Teď už mě a mnoho dlaších studentů čeká zápočtový týden a zkouškové. ALe teď zpátky k uběhlému týdnu. Od pondělí jsem byla ve škole. Naštěstí se jeden seminář a jedna přednáška nekonala, takže jsem mohla jít spokojeně na oběd do menzy. V úterý jsem byla ve škole na všech přemdětech, kromě přednášky z didaktiky matematiky. Večer mě čekala účast na mši svaté v katedrále sv. Václava v Olomouci. Byla městská pouť k sv. Janu Sarkaderovi. Zúčastnila se jí česká biskupská konference v čele s kardinálem Dominikem Dukou. Zpívala jsem se sborem tvořeným z mých kolegů ze studijní skupiny a s bohoslovci. Ti se také nacházeli u oltáře a přisluhovali. Liturgie byla moc krásná. Škoda, že už tam příští rok nebudu. Docela jsem si to užila. Biskupů jsem napočítala dvanáct. Ve středu jsem byla jen na jedné hodině a pak jsem jela vlakem domů. Ve čtvrtek jsem měla volno. Využila jsem toho, že se ještě nemusím učit, tak jsem vytáhla knížku a četla. Přečetla jsem ji více méně celou. Měla jsem ji už délo rozečtenou a dočetla jsem ji. Hned jsem na ni se svou četbou navázala druhým dílem. Jsem zvědavá, jak to celé dopadne. V pátek jsem byla dopoledne doma. Odpoledne jsem zamířila do kostela hrát na varhany a zpívat na mši. K večeru jsem hrála asi dvě hodiny střídavě na violu a housle. Skoro jsem necítila malíček na levé ruce. Ještěže jsem pravák a můžu psát. V sobotu jsem pokračovala v hraní na varhany, asi dvě hodiny. Po té době mi začínalo být zima v kostele. Naštěstí jsem se vybavila svetrem. Odpoledne jsem byla doma. Chvíli jsem si četla, chvíli jsem pomáhala na zahradě. Večer jsem šla na florbal. Dala jsem si tři góly a mohla jsem spokojeně odejít. Prsty i nohy zůstaly celé. V neděli jsem hrála. No, pokud se tomu dalo tak říkat. Měla jsem hrát celé ordinárium a Aleluja před evangeliem. Kyrie jsem dohrála v pohodě. První sek a chyba byla v Gloria, kdy jsem se netrefila na klávesu. Zbytek už byl dobrý (dohrála jsem do konce). Ve verši před evangeliem jsem omylem pokaždé zapomněla na to jedno f v pravé ruce, ale to, co jsem tam místo toho hrála, ladilo také. V Krédu jsem se zamotala až ke konci, ale také jsem dohrála. Svatý byl v pohodě. Překvapivě. Beránek na tom byl hůř, hlavně co se týče třetí třetiny. Ale i z toho jsem se vzpamatovala a nakonec dohrála. Po mši svaté jsem ještě svá chybová místa musela zahrát a cítit se u toho uvolněně. Odpoledne jsem dočítala knihu a asi půl hodiny se prospala. Knížku jsem dočetla, sice trochu za pochodu, ale dočetla. Skončilo to tak nějak rozporuplně. Elfka, o kterou celou tu sérii šlo, se nakonec stala královnou celého Albenu. Pak se musela rozloučit se svým nejmilejším. Pak jsem musela vyrazit směr Olomouc. Ve vlaku jsem potkala jednu moc milou paní, která si se mnou povídala o hudbě a hlavně o hudebních nástrojích. Že prý nemůžu být moc hluchá, když hraju na housle, a že obdivuje varhaníky, že dokáží hrát i nohama. Na druhou stranu, proč nezapojit do hry na nástroj celé tělo, že?
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem krásný další týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
P. S.: Pro komentující z minulého týdne: Potrefená husa nejvíc zakejhá.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat