Tak je tu opět neděle, a ne ledajaká. Já jsem po sedmi měsících a šesti dnech ministrovala. Hurá.
Ale teď od pondělí. V pondělí jsem utíkala do školy. Byla jsem tam až do večera. V poslední hodině jsem se dozvěděla jednu naprosto úžasnou věc. V Olomouci by měl být v úterý kardinál Duka a měl by sloužit mši svatou, při které budu zpívat. V úterý jsem šla do školy jen na jednu hodinu a tou byla didaktika angličtiny. Ve středu jsem měla jen multikultruní výchovu a pak seminář z didaktiky matematiky. Ve tři jsem frčela domů. Večer jsem ještě stihla mši svatou, ale nehrála jsem. Ve čtvrtek jsem byla doma a snažila se učit. Taky bylo venku hezky, tak jsem vzala pejsáčka a vyrazila do přírody. V pátek to s počasím vypadalo trochu jinak. Dopoledne jsem byla doma a bylo ještě hezky. Obědvala jsem ještě venku. Po obědě jsem vyrazila s bratrem do Ivančic, abych si koupila šaty na koncert. Pak jsem šla na chvíli hrát na varhany, zpívat na mši a hrát na violu do komorňáku. Večer jsem ještě měla náladu na děti a šla vyrábět quilling (nevím, jak se to píše). Pak to přišlo, bouřka a déšť. A pěkný... No, já si vybrala vhodnou chvíli, kdy skoro nepršelo a došla relativně suchá domů. V sobotu jsem dopoledne asi dvě hodiny hrála na varhany pod dohledem zkušeného varhaníka. Odpoledne jsem uklízela a uklízela. Taky jsem čekala jeden důležitý email, který došel až večer. Ale přečetla jsem si ho. Byl vněm popsán nedělnlní obřad křtu s biřmováním. Na neděli jsem toho moc nenaspala. Byla jsem nervózní. Zasvěcení ví, z čeho. Naštěstí pro mě se nedostavil, ale vím, že už to určitě ví a celá neděle bude mít ještě dohru. Nejspíš v pátek. Dopoledne jsem byla na mši. A byla to sláva. Po dlouhé době se na liturgii dalo dívat. Ano, ministrovala jsem. Nedošlo k žádné liturgické chybě, až na toho jednoho ministranta, co se stále klaní svatostánku (Před svatostánkem, pokud je v presbytáři, se pokleká jen mimo mši svatou. Během mše svaté se všichni klaní hluboce oltáři, kde se zpřítomňuje oběť Krista.). Byla jsem šťastná, aspoň na tu malou chvíli. Křest proběhl v pohodě, jsem jsem trochu pozapomněla na vodu, která je velmi důležitá, ale napravila jsem to včas a došla pro kolegu ministranta, aby už vyrazil. Pak následovala eucharistická modlitba číslo jedna, což je ta nejkrásnější modlitba ze všech. Hlavně jsou tam různé vsuvky, na které musím dávat pozor. Zbytek mše proběhl v pohodě. Pak jsem jela na oběd ke známým a hurá do školy. Cesta do školy byla také zajímavá. Do Nezamyslic byla výluka, tak jsem musela autobusem.
Tak to bude pro dnešek asi všechno. Přeji všem, krásný další týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat