Rozhodnuto

Tak tři díly se objevily na blogu. Toto je čtvrtý a ne poslední. Ve Wordu jsem na nějaké sedmé stránce a je jich zatím třicet. Takže se máte na co těšit, pokud to někdo čte. Nenechte se rušit.

Vaše Vanimaré

Za svítání jsme vyjeli.

Během dopoledne jsme dojeli k Izupovi. Šel jsem se postarat o koně. V samotě jídelny jsem se najedl a vyšel na procházku po městě. Setkal jsem se s Izupou a Narykelem na vyhlídce. O něčem spolu rozmlouvali.

"Jak to vypadá s Opevněným Městem?"zeptal jsem se.

"Řekl bych, že špatně. Podívej se."odpověděl mi. Tam, kde bylo Opevněné Město stoupal hustý černý dým.

"Tam někde je Opevněné Město?"ozvalo se za námi. Lekl jsem se a Izupa taktéž.

"Ano, tam bylo Opevněné Město."odpověděl Izupa, "Teď jsme na řadě my"opustil nás.

"Co mělo být to, že Opevněné Město bylo?"dotazovala se Ari, "Maur už dobyl Opevněné město?"

"Ano. Válka jde dál a rychleji, než jsem si myslel. Během dne se musíme sbalit a připravit se na nejhorší."řekl Narykel.

"A není jiná cesta úniku z tohoto údolí?"zeptala se Ari.

"Jen úzká pěšina, po které neprojedou vozy se zásobami."odpověděl jsem jí.

"Už uvažujete moc dopředu."upozornil nás Narykel a odešel. Osaměli jsme.

"Ty se bojíš Maura?"zeptal jsem se.

"Ne."

"Ani války a smrti?"

"Ne."zněla její stručná odpověď, "Jdeš dolů na večeři?"zeptala se.

"Za chvíli přijdu."odpověděl jsem jí a začal se rozhlížet po kraji. Po chvíli jsem ji následoval. V jídelně na večeři jsem ji nepotkal. Asi se nakonec rozhodla, že nepůjde. Pak mě informoval Izupa, že se pokusíme zamaskovat a odolat útoku Maura. Šel jsem do svého pokoje a sbalil si věci.

"Heru. Herunya koná poradu. Měl byste být přítomen."oznámil mi sluha. Hned jsem ho následoval do místnosti, kde jsem byl hned po příjezdu do města. Porada byla celkem nudná, ale nutná. V debatě s Izupou jsem pokračoval i na chodbě,

"Je to opravdu nutné?"zeptal jsem se.

"Nevím. Snažím se dělat všechno pro dobro mého lidu."odpověděl mi Izupa. Přišla k nám Ari.

"Co se děje?"zeptala se.

"Ty si nevzpomínáš?"odpověděl jí Izupa.

"Ale to jo. To snad byla nějaká porada, že všichni balí?"podívala jsem se na něj.

"Ano, byla. Úspěšně si ji zaspala. Jarin tě šla hledat a našla tě spát na stole, a tak tě nerušila."

"Proč mě nevzbudila. Řekne mi alespoň někdo, co mám dělat?"stála vedle mě bezradně a dívala se za odcházejícím Izupou. Pak se otočila a odešla také. Já se vrátil do svého pokoje pro věci a odnesl je do stáje ke svému koni. Měj jsem odjet s Ari a s jejími bratry na výzvědy. Vedle mě stál Leiener. Už jsem ho znal z dřívějška, ale to byly časy klidu a míru. Dnes byl ozbrojen jen mečem. Za chvíli se k nám ve stáji připojila sourozenecká trojice. Vyvedli jsme koně na nádvoří, sedli do sedel a vyjeli. Kolem brány bylo opět mnoho obyvatel a všichni se s námi loučili. Na jih jsme jeli mlčky.

"To je divné, už jsme se měli setkat."podivil se Leiener. Od Izupova domu jsme byli tak dvě hodiny cesty.

"Možná je někde schovaný a čeká, až přijedeme blíž."řekl Jek.

"Nedá se nic dělat. Pojedeme pomalu dál. Na obzoru se nic nehýbe a v okolí není žádný les."řekl Fron a pobídl svého koně do kroku. Jeli jsme za sebou. Kolonu vedl Fron, pak jela Ari, za ní Jek, já a nakonec Leiener. Nikoho jsme nepotkali. Během hodiny se před námi otevřel výhled na ruiny Opevněného Města. - Tak se mu to podařilo. - blesklo mi hlavou. Kolem hradeb byly rozesety mrtvoly.

"Tak takhle bychom dopadli, kdybychom se nezastavili v Izupově domě."ozval se Fron. Vešli jsme do města zjistit, jestli někdo přežil. Když jsme se vraceli, před Ari se do země zabodl šíp. Sáhli jsme po lucích.

"To je skřetí šíp."řekla Ari.

"Máme tu tedy skřety?"zeptal se Jek.

"Je to možné."řekla na to Ari. Byla však umlčena lidským hlasem zpoza rohu.

"Stůjte."

"Řekni nám, kdo jsi."zkusil Leiener po dobrém..

"Prvně složte všechny zbraně dvacet kroků od vás. Posbírá je ta elfka."zněl rozkaz hlasu. Ari se musela podvolit hlasu. Sebrala nám všechny zbraně a pečlivě odkrokovala dvacet kroků.

"Splněno. Tak se ukaž."vyzval mluvčího Leiener. Před námi se objevil mladý muž. Jeho zbraní byl obstojný luk a v toulci měl několik šípů.

"Kdo jste a co chcete."zazněla jeho první otázka.

"Jsme elfové."odpověděl mu Fron, "jen zjišťujeme, kde se nachází náš nepřítel."

"A kdo je váš nepřítel?"

"Maur."strohá odpověď od Frona přiměla muže sklonit luk.

"Vezměte si zbraně."vyzval nás. Vzal jsem si meč a luk a šel se projít kousek zříceninami. Leiener ho začal vyslýchat. Obešel jsem několik základů od domů a vrátil se ke skupině.

"To stačí."slyšel jsem Frona jak ukončil vyprávění zachráněného, "Musíme se vrátit. Izupa nás očekává. Ari, sedni si za mě, Leiener pojede na tvém koni a náš zachráněný na jeho."rozhodl Fron o cestě zpět. Po cestě se od nás odpojili a jeli napřed. My s Leienerem jsme nemohli spěchat. Muž měl drobný problém se na koni udržet. Leiener měl zase problém udržet Ariina koně, aby se nesplašil. Když jsme dojeli do domu, na prostranství za bránou se už formovalo vojsko. O našeho zachráněného se postaralo několik žen, které zde měly zůstat. Ještě než jsme vyjeli, vzal jsem si z pokoje své věci, v lázni jsem si opláchl obličej a za chvíli se přidal k vojákům. Ari jsem spatřil u lučištníků. Já se zařadil k šermířům.