Přes noc venku

Tak a je tu další část. Doufám, že se první část líbila. Teď se dějová linka bude paralelně odvíjí od té, kterou jste, jak doufám, již přečetli, milí čtenáři.

Začalo se stmívat.

Dlouho mě přízrak pronásledoval. Koně byli unavení a já také. I ostatní nebyli moc čilí.

"Do města už asi nedojedeme. Koně si potřebují odpočinout a my také."řekl jeden z nich a seskočil ze svého koně. Zaplál oheň a my jsme si posedali kolem něj, a začali se vyptávat.

"Ještě jednou vám děkuji. Jmenuji se Ber."

"Děkovat nám nemusíš. Jsme vždy ochotni zasáhnout proti Maurovi. Já se jmenuji Fron, tohle je Jek a Ari."představili se. Dlouho jsem se zadíval dívce Ari, jak mi byla představena, do očí.

"Jak jste přišli zrovna na oheň?"zajímal jsem se.

"My už jsme se s přízrakem setkali. V Temném lese. Oheň je jejich slabina."řekl Jek.

"Jaké jsou zprávy pro Izupu?"zajímal se pro změnu Fron.

"Je to špatné. Opevněné Město dlouho nevydrží nápor Maurova vojska. Za pár dní je máme u prahu. Jestli město padne, budeme nuceni opustit vše, co jsme tak dlouho budovali a Maur se bude jen smát."chvíli jsem se odmlčel a pak pokračoval, "Maur nezná slitování." Bylo ticho. Velmi tísnivé ticho.

"To nedovolím."řekla Ari do ticha.

"A co nedovolíš?"zeptal jsem se.

"Aby zničil všechno, co jsme si zamilovali."vysvětlovala.

"Ty mu v ničem zabránit nemůžeš. Na to jsi moc mladá."uklidňoval Ariinu horkokrevnost Fron, "Ale pojďme už spát. Ráno se brzy vstává."

"A co hlídky?"zeptal jsem se.

"Máš pravdu. Jeku máš první, potom Ber a já."

"A já nic??"zeptala se Ari.

"Tak máš po Berovi."ukončil debatu Fron a za chvíli usnul. Všichni jsme ho následovali do říše snů. Vzbudil mě Jek.

"Vstávej, máš hlídku."řekl mi, "A pak nezapomeň vzbudit Ari. Nikdy by ti to nezapomněla, kdybys ji nevzbudil."usmál se Jek a zalehl. Za mé hlídky se nic nestalo. Za dvě hodiny jsem zcela neochotně vzbudil Ari.

"Vstávej, máš hlídku."probudil jsem ji. Nelíbilo se mi, že bude hlídat, ani jsem moc nevěřil jejím schopnostem. Je přece tak mladá. Zbraně má sice dobré, ale nemusí s nimi umět zacházet. Sedl jsem si k ohni a byl jsem rozhodnutý hlídat s ní. Stále jsem ji sledoval. Vycítila to. Vrhla na mě pohled. Během její hlídky se nic nedělo. Po dvou hodinách probudila svého společníka a sama zalehla nedaleko ohně.

"Kdo bude hlídat po tobě?"zeptal jsem se Frona.

"Asi budu hlídat až do svítání. Pak se hned vydáme na cestu."odpověděl mi. Chvíli na to jsem si lehnul a usnul.