Nové přátelství

A pokračujeme v krasojízdě. Další část je tu. tak přeji příjemné čtení.

V.

Vstal jsem mezi prvními.

U ohně seděl Fron. Jako poslední vstala Ari. Probudila ji Jarin. Pomalu jsme se vraceli do Izupova domu. Chvíli jela Ari s Jarin, pak se Jarin připojila k Fronovi a já se připojil k Ari.

"Kdo tě to všechno naučil?"zeptal jsem se.

"Co?"odpověděla mi otázkou.

"Zacházet s mečem, lukem a s jinými zbraněmi."

"Fron a Jek."

"Tví přátelé?"

"Bratři. Starší."odpověděla mi. Dál jsem se neptal. Postupovali jsme příliš pomalu, takže jsme do Izupova domu nedorazili. Utábořili jsme se kousek od malého lesa. Po večeři Fron rozdělil hlídky. Opět mě budil Jek. Moje hlídka proběhla bez vyrušení. Po dvou hodinách jsem vzbudil Ari a sám si šel lehnout. Po dnešní rozmluvě jsem o ní nepochyboval. Za chvíli jsem nevěděl o světě kolem.

Ještě než se rozednilo, mě vzbudil Fron. Naznačil mi, abych mlčel. Nedaleko od nás se někdo pohyboval. Pak sesednul z koně a dál se nepohyboval. Všichni jsme sáhli po zbrani a sedli si zády k ohni. Oheň jsme nakonec uhasili. Dotyčný jezdec si nás nevšimnul a utábořil se někde jinde.

"Jdu se podívat, jak je daleko."oznámila nám Ari a odkládala věci, které by jí v plížení překážely.

"To chceš jít sama?"zeptal jsem se.

"A jak jinak?"odpověděla mi. Vypadala sebevědomě. Jako by to dělala každý den.

"Jdu s tebou."odložil jsem nepotřebné věci. Zprvu jsme šli vzpřímeně, po chvíli jsme se plazili po kolenou. Ari s tím měla drobnější problém, ale neptal jsem se, co se jí stalo, teď na to nebyla vhodná chvíle. Nakonec jsme se plazili po břiše. Doufali jsme, že jsme blízko. Našli jsme ho. Byl oděn v černém plášti a jeho kůň měl nápadné bílé skvrny. Jezdec spal. Po chvíli jsme se vrátili stejnou cestou k ostatním.

"Tak co?"zeptal se Jek.

"No nic. Je sám a momentálně spí."odpověděla mu Ari

"Zajmeme ho?"zeptal jsem se. Ari na mě vrhla podrážděný pohled.

"Ne. Necháme ho, co udělá, až nás tu potká."řekl Fron, "Budu do rána na stráži. Dobře se vyspěte. Dobrou noc."

Za svítání nás Fron probudil.

"Tak se jdeme podívat na toho jezdce. Ber a Jarin zůstanou u koní."řekl Fron a s Jekem a Ari odešli směrem, kterým jsme se plížili včera. Čekali jsme na ně. Sotva jsme je ztratili z očí, někdo se k nám připlížil a já jsem ztratil vědomí. Probral jsem se v lese se svázanýma nohama a rukama a s roubíkem v ústech. Vedle mě ležela Jarin. Muž nebyl nikde v dohledu. Za chvíli se před námi rozhrnuly větvě a vstoupila Ari s Fronem a Jekem a neznámým mužem. Ari se vrhla na pomoc. Neznámý ji zadržel.

"Ne tak rychle. Nejdřív se dozvím, kdo jste."řekl, chytil Ari za vlasy a na krk ji přiložil nůž.

"Jestli jí něco uděláš, draze to zaplatíš."varoval ho Fron.

"Nic se jí nestane, pokud mi odpovíš na pár otázek. Odkud a kam jedete?"

"Ze západu na východ."odpověděl Fron.

"Do války?"

"Ne, jedeme za svými známými."

"Jste na straně Maura?"

"Ne."zazněla Fronova strohá odpověď, po které muž pustil Ari a dovolil, aby mě a Jarin rozvázala.

"Je mi líto, že jsem vás musel svázat, ale opatrnost je opatrnost."řekl, "Moje jméno je Narykel. Jsem z Opevněného Města."

"Proč jste odtud odešel?"zeptala se Ari.

"Je tam peklo na zemi. Město se dlouho neudrží. Brzo bude konec."odpověděl Narykel.

"Proč by měl být konec? Ještě se mu můžeme postavit. Ještě není konec."ohradila se Ari.

"Kam vůbec jedete?"zeptal se Narykel.

"Jdeme k Izupovi."odpověděl Fron.

"Jestli vám to nebude vadit, pojedu s vámi."

"Tak jedeme, ne?"povzbudil nás Fron. Sedli jsme na koně a zamířili k severu a později se stočili k východu. Nedojeli jsme ani na dohled Izupova domu, když se setmělo. Ještě jednu noc jsme museli strávit venku. Rozdělili jsme si hlídky a kdo nehlídal, šel spát. Moje hlídka byla bez vyrušení, jako vždy. Vzbudil jsem Ari a šel spát.