Epilog

Tak je tu slíbený epilog. Doufám, že se Vám příběh ještě nezajídá. Mě tedy ne a stále vymýšlím nové a nové situace, do kterých se Ari dostává. Nedokážu se od ní nějak odpoutat, za těch skoro osm let jsem si na ni zvykla. Tak teď tu nebudu popisovat svůj vztah k Ari, ale nechám Vás přečíst si snad poslední část příběhu. Jen doufám, že to není moc "přeslazené" a idealizované. 

Vaše Vanimaré

O několik let později:

Probudila jsem se. na stole jsem spatřila připravené šaty. Čekala mě ta největší sláva mého dosavadního života. Ležela jsem v posteli v paláci. Po tom požáru mi sice Ber říkal, že mi sežene nový dům, ale nikdy se tak nestalo. Nevadilo mi to. Byla jsem blíže Berovi. Tomu, který mě z lásky zachránil. Možná chtěl, abych mu byla na blízku. Po chvíli za mnou došla Aca. Podívala se na mé další zranění, které se mi ale nestalo při bitvě. Když jsem se jednou procházela, beze zbraně překvapivě, potkala jsem domobranu s Berem. Chvíli jsem je doprovázela. Bohužel nás napadli skřeti. Musela jsem utíkat. Doprovázel mě Ber. Klopýtla jsem a podvrkla si kotník. Už podruhé. Původně jsem nechtěla jít za Acou, ale na druhý den kotník strašně otekl a změnil barvu. Teprve tehdy mě Ber donutil, ať se ukážu Ace. Zjistila mi výron a pěkně velký. Nařídila mi klid na lůžku, chlazení ledem. Spíš zbytky ledu a sněhu. Kotník ještě trochu bolel, ale to mi nemohlo zkazit sváteční náladu dnešního dne.

"Tak, Ari, vypadá to celkem dobře. Jen se zatím moc nenamáhejte."řekla mi, když lehce procvičovala můj kotník.

"Au."ucukla jsem.

"Toto vás bolí?"

"Trochu."

"Dobře. Nenamáhejte se. Dovolím vám tak jeden tanec."usmála se na mě.

"Stejně tancovat nebudu."odpověděla jsem jí s úsměvem, "Teď to ještě říct Berovi."

"Tak chcete ještě s něčím pomoct?"zeptala se Aca potom, co mi kotník namazala mastí.

"Ne, děkuji, nějak to zvládnu."usmála jsem se.

"Nechte si zavolat služku. Pomůže vám s oblékáním."vstala z postele, "A šetřete se."naposledy se na mě usmála a odešla. Já jsem vstala z postele, odbelhala se do lázně a umyla si obličej. Potom přišla služebná. Nevolala jsem ji, ale musela jsem si sednout a nechat se učesat. Na Berovo a mé přání mi vzala jen část vlasů, zapletla do copu a zbytek nechala volně splývat podél těla. Pak jsem se šla oblékat. Nachystané jsem měla krásné dlouhé světle modré šaty. Do vlasů mi ještě zapletla rozkvetlý věneček malých růží. Ve stanovenou hodinu zaklepal Fron.

"Jsi připravena…"zůstal němě stát a koukat.

"Ano jsem. Co se děje Frone?"zarazila jsem se.

"Strašně moc ti to sluší. Mám pocit, že si tě Ber nezaslouží."usmál se.

"Ale zaslouží. Ty žárlíš, na Bera."řekla jsem s úsměvem.

"Trochu."odpověděl.

"To myslíš vážně?"podivila jsem se, "Frone, nemusíš žárlit. Já taky na Jarin nežárlím."usmála jsem se.

"Pokusím se, ale …… Ari, strašně moc ti to sluší."řekl a políbil mě na čelo. "Jsi připravená?"

"Ano, Frone. Jdeme?"zavěsila jsem se do něj. Společně jsme opustili místnost. Moje svatba se měla odehrát v korunovační síni paláce. Před vstupem jsem se ještě jednou zhluboka nadechla. Chvíli na to se přede mnou otevřely dveře a já nahlédla do sálu. V místnosti byl dlouhý stůl, na jehož konci jsem viděla stát Bera. Po jeho boku byla Aca. Bavili se spolu. Když jsem vešla s Fronem po boku, Ber pohlédl mým směrem a napřímil se. Naše pohledy se spojily. Pomalu jsem kráčela vedle Frona dopředu k Berovi. Došli jsme k nim. Aca se od Bera odpojila. Zastavili jsme se proti nim. Fron si podal s Berem ruku.

"Měj ji rád, jako jsi ji měl rád doposud. Zaslouží si to."řekl Fron Berovi. Pak vložil moji ruku do Berovy ruky. Projela mnou vlna vzrušení. Chvíli jsme si hleděli navzájem do očí. Pak Ber poklekl.

"Ari,"řekl a stále mi hleděl do očí, "Jsi to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Jsem připraven strávit s tebou zbytek svých dní,"začal odříkávat svatební slib, "Chci bojovat za tvou čest a milovat tě více než vlastní život."dokončil, políbil mi ruku a vstal. Teď byla řada na mě. Poklekla jsem.

"Bere, jsi ten nejlepší bojovník, jakého jsem kdy potkala."slyšela jsem, jak říkám, "Jsem připravena strávit s tebou zbytek svých dní, starat se o tebe, přivést na svět tvého potomka a milovat tě více než vlastní život."políbila jsem mu ruku a s jeho pomocí vstala. Otočili jsme se čelem k Fronovi a Ace. Oba na nás vztáhli ruce.

"Oba vám přejeme krásné a požehnané dny vašeho společného života. Přejeme vám mnoho zdravých synů a dcer."řekli nám. Oba jsme poděkovali. Opět jsme si pohlédli do očí. Ber se usmál. Pak se sklonil a spojil naše rty v polibek. Slyšela jsem potlesk, ale nevnímala jsem to. Vnímala jsem jen Berovu přítomnost. Po chvíli jsme si pohlédli znovu do očí. Otočili jsme se k Ace a Fronovi. Fron mě objal, pak mě objala i Aca. Hosté utvořili řadu a postupně nám všichni přišli přát štěstí a pohodu ve vztahu a partnerství. Pak jsme zasedli k večeři. Bavili jsme se, všichni se bavili. Většinu hostů jsem neznala. Z mé strany zde byl jen Fron s Jarin a Izupou. Nikoho jiného jsem zde neměla. Frenin s Friinin jsem chtěla také pozvat, ale od smrti Jeka jsem je neviděla a neměla jsem o nich žádné zprávy. Trochu jsem se zasnila a zavzpomínala na Jeka. - Jak by se teď asi cítil? Souhlasil by s mým rozhodnutím? - blesklo mi hlavou.

"Ari."oslovil mě někdo. Oslovil mě Ber, můj nejmilejší.

"Ano?"odpověděla jsem.

"Nespi, noc je ještě mladá."pošeptal mi do ucha.

"Já vím. Promiň, trochu jsem vzpomínala, miláčku."políbila jsem ho na tvář.

"Na copak?"zeptal se.

"Na Jeka."pohlédla jsem mu do očí.

"Máš pochybnosti?"

"Jaké?"

"Jestli jsi udělala správnou věc?"

"Nepochybuji o správnosti. Jen přemýšlím, co by na to řekl Jek."odpověděla jsem, "Promiň, myslím, že by byl rád."usmála jsem se.

"Dobře. Zatancujeme si?"zeptal se.

"Bere, já mám od Aci zákaz. Kvůli kotníku."usmála jsem se.

"Jeden tanec zvládneš. Ptal jsem se."usmál se na oplátku, "Merelyë liltien?"vstal a nastavil ruku. Pohlédla jsem na Acu. Mírně kývla hlavou na souhlas. Přijala jsem Berovu ruku a společně jsme zamířili na parket. Za ty léta, co jsme museli společně čekat na to, až dosáhnu příhodného věku a budeme se moci vzít, jsem se relativně dobře naučila pracovat se svým tělem nejen v šermu, ale i v tanci. Jen jsem měla trému. Byli jsme sledováni všemi.

"Jsem nervózní. Co když to zkazím?"pošeptala jsem Berovi.

"Neboj se, povedu tě."políbil mě. Postavili jsme se do základního postavení. Hudebníci začali hrát. "Hlavu vzhůru, Ari. Všechno zvládneš."nadzdvihl mi bradu.

"Pokusím se."odpověděla jsem. Vrhli jsme se do víru tance. Trochu jsem pokulhávala, nemohla jsem na nohu pořádně došlápnout.

"Všechno v pořádku, Ari? Noha tě nebolí?"zeptal se Ber na konci tance.

"Celkem dobrý, jen další tanec asi nezvládnu."usmála jsem se. Byla jsem docela unavená. V noze to nepříjemně pulzovalo.

"Nebudeš omdlévat, že ne?"

"Zatím to nemám v plánu. Jen bych si ráda na chvíli sedla. Jestli mohu."

"Ano. Pojď."objal mě kolem ramen a vedl na naše místa. Celý zbytek večera jsem seděla na místě a společnost mi dělali nejen mí známí. Setkala jsem se s mnoha elfy ze strany Bera.

Kolem půlnoci se společnost začala rozcházet. Pomalu se s námi rozloučili skoro všichni. Mezi posledními se loučil Fron s Jarin. Fron ji velmi pomáhal a stále se ptal, jak se cítí. Pod přesně padnoucími šaty se pomalu, ale jistě rýsovalo vystouplé bříško. Jarin byla v očekávání. Čekali svého prvního potomka. Jarin vypadala velmi unaveně. Asi ji očekávání dosti vyčerpávalo.

"Mára lómë, Ari."objal mě Fron na rozloučenou, "Zítra odjíždíme do Modrého města. Užij si svatební noc."řekl mi Fron.

"Co je na ní tak zvláštního?"zeptala jsem se, "Nikdo mi o tom nic neřekl."řekla jsem, když jsem viděla Fronův vyjevený výraz.

"Jen se většinou stane něco, co se dřív jak o té noci nestane. Lépe by ti to vysvětlila Melin. Ze strany dívky, ženy, nevím, jak to probíhá. Promiň, Ari."položil mi ruce na ramena, "Jsi dospělá. Zkus se zeptat Aci, třeba ti něco řekne. Mára lómë."odešel.

"Mára lómë."odpověděla jsem potichu. Stále jsem nechápala, co je na této jediné noci tak zvláštního. Znovu jsem si sedla a kotník jsem položila na vedlejší židli.

"Ari?"oslovil mě Ber, "Nechceš jít spát? Vypadáš unaveně. Půjdeme si lehnout."

"Dobře."odpověděla jsem. Ber mi pomohl vstát a společně jsme opustili místnost.

"Trápí tě něco, miláčku?"zeptal se mě Ber po cestě k mému pokoji.

"Ne."

"Ari? Víš, že mi nemůžeš lhát ani nic zapírat."zastavil se proti mně a pohlédl mi do očí, "Co se děje? Na co se chceš zeptat."

"Jen nechápu jednu věc."

"Jakou?"

"Co je na dnešní noci zvláštního? Fron říkal něco o tom, že se dneska stane něco, co se dřív nestane. Nechápu to. Nejsem vychovaná svou matkou, ale dvěma staršími bratry."

"Já vím. Neboj se, budu ohleduplný."políbil mě do vlasů.

"Počkej, co se mnou chceš dělat?"vyjeveně jsem na něj pohlédla.

"Nevím, jestli ti to dobře vysvětlím. Mezi mužem a ženou jsou jisté rozdíly."

"To jsem si všimla."

"Jak v jejich chování, tak v jejich stavbě těla. Nevím, jestli ti Fron někdy vysvětlil, jak žena počne dítě."

"Možná kdysi dávno. Nepamatuji se. Promiň."

"Muž se nejdříve musí se ženou fyzicky spojit. Děje se tak nejčastěji poprvé při svatební noci."

"Jak to spojení probíhá?"

"Jde o něco víc, než jen polibky a něžné doteky. Jde o splynutí dvou osob v jedno tělo. Ari, promiň, ale také s tím nemám zkušenosti."

"Aha, v pořádku."odpověděla jsem zaraženě. Vešli jsme do mého pokoje. Zavřel za námi dveře.

"Ari, jsi v pořádku? Nechci tě no ničeho tlačit. Pokud nechceš, abych zůstal, klidně odejdu."pohlédl mi do očí.

"Neodcházej prosím."řekla jsem potichu, sklonila hlavu a objala ho. Ber mě pohladil po vlasech a taky mě objal.

"Ach, Ari."zašeptal mi do ucha. Dlouho jsme stáli ve vzájemném objetí.

"Půjdeme se lehnout?"zeptala jsem se opatrně.

"Chceš?"

"Ano. Bere. Myslím, že je vhodný čas na započetí svatební noci."řekla jsem potichu a pohlédla mu do očí.

"Opravdu?"zeptal se.

"Ano."potvrdila jsem. Ber vzal moji hlavu do svých rukou a políbil mě na čelo.

"Ari, opravdu to chceš?"

"Ano."odpověděla jsem, stoupla si na špičky a políbila ho. Ber mě chytil do náruče. Hleděli jsme se do očí. Přenesl mě k posteli, tam mě postavil na zem, z objetí mě ale nepustil.

"Dovolíš?"chytil do rukou konce hedvábné stuhy mých šatů.

"A ty?"chytila jsem ho za límec. Usmáli jsme se. Ber zatáhl za stuhy. Cítila jsem, že šaty povolily. Prsty jsem hledala knoflíky na jeho tunice. Sklonil se a spojil naše rty v polibek. Navzájem jsme se svlékali. Chudák Ber to měl o dost těžší. Snažila jsem se mu pomoci. Šaty spadly na zem. Stála jsem před Berem jen ve spodních šatech. Sklonila jsem hlavu. Styděla jsem se. Ber mi nadzdvihl bradu. Pohlédla jsem mu do očí. Svlékl si tuniku. Stál přede mnou bez oblečení. Neodvážila jsem se podívat na jeho těle jinam než do očí. Tiskla jsem se k němu. Objímal mě. Hladil mě po těle. Přes tenkou látku jsem cítila horkost jeho dlaní. Zahleděla jsem se do jeho kaštanových očí. Chytil mě kolem pasu a položil mě na postel. Lehl si vedle mě. Hladil mě po tváři. Přisunula jsem se k němu. Spojila jsem naše rty v další polibek. Ber mě objal, jednu ruku mi dal kolem pasu a druhou mě něžně a lehce hladil po stehně. Cítila jsem, že pomalu shrnuje spodní sukni směrem nahoru, k pasu. Za chvíli jsem byla zcela odhalena. Ležela jsem pod Berem zcela nahá.

"Ari, miluji tě."zašeptal a políbil mě.

"Já tebe také."

"Mám pokračovat?"

"Jak bys chtěl pokračovat?"zeptala jsem se.

"Třeba takhle."pokračoval ve svlékání. Stále jsme si hleděli do očí. Skláněl se. Něžně mě políbil. Objala jsem ho. Začal mě hladit.

"Bere."oslovila jsem ho.

"Neboj se."zašeptal. Uklidňoval mě pohled do jeho hlubokých očí. Skláněl se nade mnou, jemně mě hladil po tváři. Najednou se mi vybavila nepříjemná vzpomínka, kdy se nade mnou takhle skláněl Hwesta. Myslela jsem si, že jsem tohle překonala. Ber pomalu pokračoval v hlazení po mé tváři ke krku. Tam jsem ho zarazila. Ber zprvu nechápal. Hleděla jsem mu do očí.

"Promiň."sklopila jsem zrak.

"Ari, co se stalo?"

"Nic."z očí mi začaly téct slzy.

"Ari."setřel je, "Neplakej. Řekni mi, prosím, co se stalo."

"Nic se nestalo. Bere. Nech to být. Prosím."

"Ari, nenechám. Vzpomněla sis na Hwestu. Vím to."

"Ano."odpověděla jsem potichu.

"Můžu ti nějak pomoct?"

"Nevím."

"Nemysli na něj. Uvolni se."

"Pokusím se."odpověděla jsem. Ber se usmál a políbil mě.

"Neboj se."znovu zašeptal. Znovu mě začal hladit po tváři. Tentokrát jsem ho nechala. Pomalu se dostal až k mým bokům. V tu chvíli jsme spojili naše rty v polibek. Objala jsem ho a přitiskla se k němu. Ber pokračoval rukou tam, kam jsem ještě nikoho nepustila. Dostal se mezi mé nohy. Zalehl mě. Nemohla jsem se moc hýbat, ale nevadilo mi to. Objala jsem ho i nohama. Pronikl do mě. Ber mi ukázal něco velmi krásného, něžného. Chvíli jsem měla nějaké bolesti, ale brzy jsem si to spojení začala užívat. Moje vášnivá povaha se brzy projevila. Překvapila jsem jak Bera, tak sebe.

Objímali jsme se. Leželi jsme vedle sebe. Ležela jsem Berovi na hrudi, objímala jsem ho. Ber mě jemně hladil po holých zádech. Pomalu jsem usínala.

"Miluji tě."řekla jsem Berovi. Ber mě políbil do vlasů a pak jsem usnula. Venku pomalu svítalo.