Zbytek dne jsem s Berem strávila v pokoji. Večer jsme šli nakrmit koně. Fron v domě nebyl, musela jsem se o koně postarat sama. Berovi jsem dala do ruky kartáče, aby mi pomohl s hřebelcováním Isabel. Vyvedla jsem ji ze stání, abych mohla vyvést hnůj. Ber měl sice námitky, ale neměl dostatečné argumenty. Koně jsme zaopatřili za tři hodiny. Pak jsme je nakrmili. Ber mi i přes mé protesty odnesl všechna vědra do stájí. Konečně jsme měli hotovo. Poslala jsem Bera do lázně, aby se umyl. Já jsem si zatím jen umyla ruce a začala chystat večeři. Za chvíli se v kuchyni objevil Ber. Objal mě a políbil do vlasů.
"Běž se umýt, dodělám to."odsunul mě od plotny.
"Už to skoro mám."snažila jsem se jej odradit a vrátit se na své původní pracoviště. Nepovedlo se. "Dobře."uhnula jsem a odkráčela do lázně. V pokoji jsem si vzala šaty, velice podobné těm, co se Berovi líbí. Ponořila jsem se do teplé vody, umyla si vlasy a nechala je schnout.
"Neboj, neutopila."zavolala jsem v odpověď. Vlasy z větší části uschly, zabalila jsem se do osušky a setřela vodu.
"Můžu dál?"zeptal se Ber.
"Chvíli počkej."přehodila jsem přes sebe spodní šaty. Pak jsem Berovi otevřela, "Dlouho jsi beze mě nevydržel."
"Víš, že mám s tímhle problém."řekl a objal mě kolem pasu, "Víš, že ti to takhle moc sluší?"zhodnotil můj zevnějšek.
"Nech toho. Jdu se obléci, je mi zima."zčervenala jsem. Vymanila jsem se z jeho objetí a šla se obléci. Ber mě sledoval. "Mohl bys mi prosím rozčesat vlasy?"vzala jsem kartáč a s prosebným pohledem jej podala Berovi. Chytil mě za ruce, usmál se a políbil.
"Rád."usmál se. kartáč mi vzal z ruky a začal. Za chvíli jsme došli do kuchyně na večeři. Pak jsme se přesunuli do mého pokoje. Seděli jsme na posteli. Ber mě objímal. Pomalu jsem v jeho objetí usínala.
Procitla jsem.
"Ari."někdo mě pohladil, "Ari, je tu Fron a chce s tebou mluvit."říkal mi Ber. Otevřela jsem oči, "Mára arin."popřál mi a políbil.
"Mára arin."odpověděla jsem.
"Vstávej, chce s tebou mluvit Fron. Prý je to důležité."usmál se. Vyskočila jsem z postele.
"Kde je?"
"Čeká ve svém pokoji." Políbila jsem ho a spěchala za Fronem.
"Mára arin."pozdravila jsem spěšně.
"Mára arin."pozdravil vesele, chytil mě do náruče a zatočil se.
"Co se děje? Řekla ano?"zeptala jsem se. Fron jen kývnul na souhlas, "A kdy?"
"Za tři dny. Čekáme na Velina, Ellaren a Narykela."
"Hurá."zaradovala jsem se, "A co přípravy?"
"Izupa všechno zařídí."řekl, "Užívej si volna."pustil mne. Vrátila jsem se k Berovi a společně jsme šli na snídani.
Dva dny do svatby utekly velice rychle. Den před svatbou si mě nechal zavolat Izupa. Seznámil mě s tradicemi, které se mě týkají a proběhl i jakýsi nácvik, aby vše proběhlo dobře. Frona mi dělal Ber. Zbývající čas jsem Fronovi vhodně upravovala šaty.
Konečně nastal ten večer. Měla jsem dle zvyklostí doprovodit Frona k jeho nastávající. Dorazili jsme k Izupovu domu. Hned po královském paláci byl jeho dům největší a nejvznešenější. Vešli jsme. Jeden z vojáků nás dovedl do většího sálu. Fron se nesl jako páv, ale když jsme vešli, zaplavila jej nervozita. Kolem jediného velkého stolu sedělo docela dost elfů. Zahlédla jsem Velina s Ellaren a Narykela. Vedle něj seděl Ber a něco mu povídal. Fron mě držel za ruku a nervozitou ji mačkal.
"Frone, polámeš mi prsty."upozornila jsem ho s úsměvem.
"Co? Je promiň. Jsem nervózní."políbil mi ruku.
"Nebuď nervózní. Všechno zvládneš."uklidňovala jsem ho. Zamířili jsme vpravo a pomalu procházeli kolem stolu. Sledovala jsem Bera, zda si mě všimne. Prozradil mě Narykel. Ber se podíval mým směrem, usmál se a napřímil se. Usmála jsem se také. Došli jsme do čela stolu. Stále jsem byla sledována Berem. Chvíli jsme stáli sledováni hosty. Konečně se rozevřely naproti nám dveře. Prvně jsem viděla dva vojáky. Rozestoupili se a já mohla spatřit Jarin. Přítomní povstali. Izupa vedl svou jedinou dceru z druhé strany stolu, než jsem šla já s Fronem. Fron vedle mě chvíli nervózně přešlapoval, jakmile se Jarin s Izupou ocitli proti nám, uklidnil se. Já se od Frona odpojila a ustoupila dozadu. Izupa dovedl Jarin až k Fronovi. Podal si s Fronem ruku. Izupa mu něco říkal, ale bylo to určeno jen Fronovi. Pak vložil ruku Jarin do Fronovy a ustoupil. Fron poklekl.
"Jarin, jsi pro mne to nejkrásnější co mě kdy potkalo. Jsem připraven strávit s tebou zbytek svých dní, bojovat za tvou čest a milovat tě více než vlastní život."políbil ji ruku a vstal. Jarin také poklekla.
"Jsi ten nejlepší bojovník, jakého jsem kdy potkala. Jsem připravena strávit s tebou zbytek svých dní, starat se o tebe, přivést na svět tvého potomka a milovat tě více než vlastní život."taktéž mu políbila ruku a s Fronovou pomocí vstala. Pak se otočili ke mně a Izupovi. Izupa nad ně vztáhl ruce a chvíli něco říkal. Jelikož jsem nebyla plnoletá, nemohla jsem ji požehnat stejně. Teprve potom se políbili. Celá místnost začala tleskat. Izupa během toho objal Jarin a potom i Frona. Napodobila jsem ho. Teprve potom se novomanželé otočili k hostům. Hosté mezitím utvořili řadu a postupně popřáli novomanželům hodně štěstí. Pak jsme začali hodovat. Z jedné strany vedle mě seděl Fron a z druhé nějaký pro mě cizí elf. Ber seděl šikmo naproti mně. Elf sedící vedle mě se začal se mnou bavit až po večeři. Představil se mi jako Airin. Chvíli jsme si povídali, pak jsme byli přerušeni tím, že jsme museli odsunout stoly stranou, aby se mohlo tančit. První tanec byl věnován Fronovi a Jarin. Sledovala jsem je. Strašně moc jim to slušelo.
"Merelyë liltien, Ari?"ozvalo se za mnou. Nečekala jsem to. - Ber přece stojí naproti? - blesklo mi hlavou. Otočila jsem se. za mnou stál Izupa. Nemohla jsem odmítnout. Byla jsem nervózní. Zatím jsme tančily jen dva páry, Fron s Jarin a já s Izupou. Ostatní se jen dívali. Po chvíli se i ostatní přidali. Nakonec tance mě Izupa odvedl k mému místu. Chvíli jsem stála a pozorovala. Najednou mě někdo objal zezadu kolem pasu. Docela jsem se lekla. Dotyčný mě políbil do vlasů.
"Moc nekřič, nebo bych tě musel umlčet polibkem."ozvalo se mi u ucha. Usmála jsem se.
"To bych si nechala líbit."otočila jsem se k Berovi čelem. Usmál se, sklonil se a políbil mě.
"Zatancujeme si?"zeptal se.
"Já to neumím."odpověděla jsem.
"Ale umíš."usmál se, navedl mě do základního tanečního postoje a jemně mě zatlačil mezi tanečníky.
Kolem půlnoci se začali hosté vytrácet. Zůstala jsem mezi posledními. Chystala jsem se také opustit dům. Rozloučila jsem se s Fronem a Jarin a popřála jim dobrou noc. Chtěla jsem se rozloučit i s Berem, ale nikde jsem ho nenašla. Opustila jsem dům. Venku byla tma, jen několik luceren v okolí ještě dohořívalo. Cestou jsem nikoho nepotkala, ale cítila jsem, že jsem sledována. Došla jsem k domu. U dveří jsem se rozhlédla. Za nejbližším stromem jsem viděla stín, který stromu určitě nepatřil. Pomalu jsem k němu kráčela.
"Ari, Tady jsi."oslovil mě Ber. Trochu jsem se lekla a přestala se soustředit na stín. Když jsem se na to místo podívala znovu, nic neobvyklého jsem neviděla.
"Ari, co hledáš?"
"Nic."pohlédla jsem na Bera.
"Proč jsi na mě nepočkala? Doprovodil bych tě."
"Nikde jsem tě neviděla."odpověděla jsem, "Jdu zkontrolovat koně a jdu spát. Jsem unavená."
"Dobře, mám zůstat s tebou?"
"Ne, to zvládnu."usmála jsem se, "Mára lómë."řekla jsem a otočila se k němu zády.¨"Ari?"oslovil mě. Já se usmála. Věděla jsem, co bude chtít.
"Ano?"otočila jsem se k němu čelem. Objal mě kolem pasu.
"Takhle mi chceš popřát dobrou noc?"
"Jak jinak bys chtěl popřát?"
"Co třeba takhle…"sklonil se a políbil mě, "To je lepší."řekl po chvíli, "Mára lómë, Ari."pustil mě. Vešla jsem do domu. Ve stájích jsem zkontrolovala koně, v lázni si opláchla obličej, svlékla se a zalehla do postele. Usnula jsem téměř okamžitě.
Probudil mě zvláštní hukot a skoro nedýchatelný vzduch. Okolo mě bylo zakouřeno. Rozkašlala jsem se. Nechápala jsem, co se děje. Najednou se ve dveřích mého pokoje objevila postava.
"Ari!!"křikla.
"Tady jsem."odpověděla jsem. Postava se rychle přiblížila a já poznala Bera.
"Jsi v pořádku?"zeptal se a vzal mou hlavu do svých dlaní.
"Ano, co se děje?"zeptala jsem se. Ber mě zbavil přikrývky, chytil mě za ruku a pomohl mi vstát.
"Musíme pryč."
"Bere, počkej, co se děje?"
"Dům hoří. Musíme pryč."
"Ale…"
"Není čas, Ari. Na všechno ostatní bude čas venku. Vezmi si jen zbraně."
"Dobře."vrátila jsem se k posteli, z pod polštáře jsem vzala meč, ze stolku dýku a ze dveří luk a toulec se šípy. Následovala jsem Bera ven z pokoje. Na chodbě bylo ještě víc nedýchatelnou než v pokoji. Zábradlí na schodech již hořelo. Začali jsme tedy opatrně sestupovat. Neměli jsme moc času. V půlce schodiště mi začalo být špatně. Nedostatek vzduchu se projevil. Podlomily se mi kolena. Ber mě vzal přes rameno a spěchal ven. Vyběhl včas. Těsně za námi se zřítilo schodiště a následně trám nad dveřmi. Co se dělo dál, nevím. Ztratila jsem vědomí.
"Ari."oslovil mě někdo, "Ari, probuď se, prosím."žádal. Ležela jsem, na čele jsem cítila studený obklad a někdo mě držel za ruku a chvíli hladil po tváři. Vzpomněla jsem si, co se stalo. Otevřela jsem oči. Nade mnou se skláněl Ber. Okolo byla tma a jen občas problesklo nějaké světlo.
"Co se děje?"zeptala jsem se. posadila jsem se a naskytl se mi pohled na hořící dům, ve kterém jsem ještě před chvílí spala, "No nazdar."dostala jsem ze sebe po chvíli.
"Ari."oslovil mě Ber. Vstala jsem a šla se podívat blíž. Padla na mě tíseň. - Vždyť jsem tam mohla uhořet. Mohla jsem zemřít. - blesklo mi hlavou. Ber mě zezadu objal.
"Děkuji."zašeptala jsem. Beze slova mě políbil do vlasů. Trochu fascinovaně jsem na hořící dům hleděla. Neuvažovala jsem nad tím, kde budu bydlet.
Začalo svítat a plameny pomalu pohasínaly. Okolní teplota začala klesat a mě začalo docházel, že nemám kde bydlet a ani nemám co na sebe. Vyběhla jsem jen ve spodních šatech bez rukávů. Všechno jsem ztratila.
"Obleč si to."podával mi Ber nějakou tuniku. Poznala jsem, že je to tunika jakou nosívá domobrana. Beze slova jsem se oblékla. Ber stál stále za mnou.
"Co teď se mnou bude?"zeptala jsme se potichu.
"Ari."zakřičel někdo. Poznala jsem Frona. Chvíli na to jsem ho spatřila.
"Tady jsem."ozvala jsem se. Otočil se. Strach z jeho očí byl vidět i na tu vzdálenost. Jakmile mě spatřil, očividně se mu ulevilo. Spěchal ke mně a objal mě.
"Není ti nic?"prohlížel mě.
"Není, jsem v pořádku, Frone."
"To je dobře."pak se obrátil na Bera. "Děkuji, jsem navždy tvým dlužníkem."
"To ne, udělal jsem to rád. Nic mi nedlužíš."odpověděl Ber.
"Kde teď budu bydlet?"zeptala jsem se jich.
"Nevím, zda by se nenašel nějaký pokoj u Izupy…"přemýšlel Fron.
"Ari může bydlet v paláci."skočil mu do řeči Ber., "Pokud jí to teda nebude vadit. Než jí seženu nějaký dům."
"Dobře."rozhodl za mě Fron. Ještě chvíli se bavili o mém budoucím bydlení.
"Mohli bychom jít někam do tepla? Začíná tu být trochu zima."ozvala jsem se.
"Dobře." Ber mě objal kolem ramen a společně jsme zamířili k paláci.
Žádné komentáře:
Okomentovat