Tak neděle je skoro za námi... Ne, dělám si srandu. Krásné nedělní odpoledne všem. Jsem tu opět s rekapitulací týdne. V pondělí jsem byla ve škole. Jak jinak, když je pondělí, že? V úterý jsem byla taky ve škole. Batikovali jsme. Fotky dodám až za několik týdnů. Zatím na to nemám čas, to fotit. Pak jsem chtěla jít na dvě přednášky. Na jedné jsem byla a druhá nebyla. Zase ji zrušil a to jsem tam po dlouhé době chtěla jít. Tak zase nic, no. Ve středu jsem měla praxi ve školce. Docela nuda, ještě musím napsat protokol, ale mě se tak nechce. Odpoledne jsem byla na jednom předmětu. Preztentovaly se prezentace. Ve čtvrtek jsem byla ve škole od rána do odpoledne. Pak jsem rychle domluvila termín testu z angličtiny a utíkala na vlak. Domů jsem překvapivě přijela načas. Z Vyškova jsem měla výluku, tak jsem musela jet autobusem a já autobusy moc ráda nemám, ale říkám si, musím si zvykat. V pátek jsem dopoledne byla po dlouhé době doma. Odpoledne tomu už tak nebylo a já šla hrát na varhany, zpívat a hrát na housle a violu. Večer jsem toho ještě neměla dost a šla jsem na volejbal. Sobota byl den D pro mého florbalového ducha. Jelo se na turnaj do Šternberku. Trochu jsem si ho zkazila, ale snažila jsem se ho aspoň nezkazit těm ostatním. Tak jsem své pocity, hlavně ty negativní nechala uzavřené v sobě. Nechtěla jsem ztropit hysterickou scénu. Bylo to asi takhle: jela s námi ještě jedna holka z Brna, prý hraje ligu. Před prvním zápasem se řeklo, že holky hrát nebudou. Hraje se a hraje a najednou je tam ona??? Jako a co my ostatní holky? My poctivě trénujeme každý týden a najednou jsme vosk? Tak tohle mě docela dost naštvalo. Myslím, že to svoje naštvání si vybiju příští týden na tom dotyčném, co to vymyslel. Tak postěžovala jsem si. Sláva, hned je mi lépe. Tak abych pokračovala. I když si asi zase budu stěžovat. Když už jsem se konečně dostala na hrací plochu, tak než jsem se stihla pořádně rozjet a třeba i střelit gól, tak mě volali zpět na střídačku. Nechápu. A pak se všichni divili, že jsme všechno prohráli. Skončili jsme poslední, jak já s oblibou říkám, první od konce. Svý způsobem je to pravda. Pod námi již nikdo nebyl. Tak jsme odjeli se smutkem domů. Překvapivě nás při vyprovázení ze stadionu všichni ujišťovali, že jsme hráli dobře. I přes to krásné ujišťování jsem měla špatnou náladu, ale snažila jsem se ji držet v sobě, abych tu lepší náladu ostatních nekazila. Domů jsem přijela docela brzy, ale i tak jsem rychle hupsla do vany plné teplé vody. V neděli jsem byla na třech mších svatých. Na dvou jsem ministrovala a na jedné hrála a zpívala. Svatý se mi tentokrát opět nepovedl, ale jen na začátku, kdy mě zneróznilo to, že jsem omylem sešlápla dva pedály. No rozhodilo mě to na tři fráze. Hosana na výsostech už byla ok. Beránek byl skvělý. Zahrála jsem ho bez jediné chybičky, a pokud tam nějaká byla, tak o ní nevím. A odpoledne? Chvíli ještě budu doma a pak jedu do Brna do divadla na Mefista. tak snad se nebudu bát. A pokud ano, tak lituji toho, kdo bude sedět vedle mě. Asi mu polámu prsty. Ne, zas tak násilná nebudu. Do Olomouce jedu až zítra brzy ráno. Už teď se mi nechce vstávat, když jsem včera vstávala ve tři čtvrtě na šest a dnes za deset šest. A zítra budu vstávat ve čtvrt na šest a ve tři čtvrtě už budu sedět v autobuse do Ivančic. No, tak jsem se po týdnu opět vypovídala a teď je čas skončit nesmyslné žvatlání o ničem.
Tak a je tu konec. Pro někoho hurá, pro jiného už zase?
Přeji všem krásný další týden, tentokrát 17. týden roku 2013.
Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat