17. týden 2013

Tak, další týden za námi. A co se dělo? Mám pocit, že skoro nic, co by stálo za to sem napsat, ale i přesto se s vámi o něco podělím. Od pondělí jsem měla mít kurz. Do Olomouce jsem jela až v pondělí v sedm z Brna. Docela problém vstávat ve čtvrt na šest po tom, co jsem šla spát v jedenáct. Ale zvládla jsem to a neusnula jsem ve vlaku. Hnedka první den jsem měla za úkol nakreslit perspektivu. Jelikož tu perspektivu vidím a jsem schopná ji aspoň trochu dát na papír, tak to pro mě nebyl až tak těžký úkol. V úterý už to bylo horší. Měla jsem si vybrat něco z přírody a nakreslit. Mohla jsem si přidat i tu perspektivu. Tak jsem neváhala a prespektiva tam byla. Ve středu to bylo nejhorší. Měli jsme pracovat barvama a malovat přírodu, koruny stromů. To se mi tedy moc nepovedlo. Stejně dopadl i ten detail. S barvama se asi moc kamarádit už nebudu. Ve čtvrtek už jsem se mohla opět vrátit ke své oblíbené tužce. Kreslit jsem měla nějaký detail z přírody. Vyhrál to zvláštně zakroucený kmen stromu. až se k tomu dostanu, všechno vyfotím a zveřejním. Ve čtvrtek jsem také jela domů. V pátek jsem začala přemýšlet, co si sbalím na dalekou cestu. V pondělí odjíždím. Bohužel na neděli se nevrátím, takže budete bez obvyklého nedělního klábosení. Tak jeden týden to snad vydržíte. V pátek odpoledne jsem byla na pohřbu, pak na mši a v orchestru. Večer jsem šla na volejbal. Možná jsem tam neměla chodit, protože teď mě bolí zápěstí. I když ono už bolelo dřív. V sobotu jsem byla po dlouhé době hrát na varhany a taky na dlouhou dobu. Na nějaké tři týdny. He. Tak večer jsem jěla na mši svatou a na florec. Nějak mě to nešlo. Asi pozůstatek po turnaji. A hlavně mě to vůbec nebavilo. Nebyla tam ta uvolněná atmosféra. A neděle? Co napsat. Tři mše svaté, jedna zlomená vývrtka, jeden celkem dobře zahraný beránek a svatý, jeden odzpívaný žalm a dvě služby u oltáře. Teď jdu ještě chvíli přemýšlet, co sbalit. Kam jedu se dozvíte až za čtrnáct dní v neděli. Tak se tu mějte krásně.

Přeji všem čtenářům krásný další týden roku 2013.

Vaše Vanimaré

Konec smutku, čas radosti 2. část

Zbytek dne jsem s Berem strávila v pokoji. Večer jsme šli nakrmit koně. Fron v domě nebyl, musela jsem se o koně postarat sama. Berovi jsem dala do ruky kartáče, aby mi pomohl s hřebelcováním Isabel. Vyvedla jsem ji ze stání, abych mohla vyvést hnůj. Ber měl sice námitky, ale neměl dostatečné argumenty. Koně jsme zaopatřili za tři hodiny. Pak jsme je nakrmili. Ber mi i přes mé protesty odnesl všechna vědra do stájí. Konečně jsme měli hotovo. Poslala jsem Bera do lázně, aby se umyl. Já jsem si zatím jen umyla ruce a začala chystat večeři. Za chvíli se v kuchyni objevil Ber. Objal mě a políbil do vlasů.

"Běž se umýt, dodělám to."odsunul mě od plotny.

"Už to skoro mám."snažila jsem se jej odradit a vrátit se na své původní pracoviště. Nepovedlo se. "Dobře."uhnula jsem a odkráčela do lázně. V pokoji jsem si vzala šaty, velice podobné těm, co se Berovi líbí. Ponořila jsem se do teplé vody, umyla si vlasy a nechala je schnout.

"Ari?"ozvalo se za dveřmi se zaklepáním, "Neutopila ses mi?"

16. týden 2013

Tak neděle je skoro za námi... Ne, dělám si srandu. Krásné nedělní odpoledne všem. Jsem tu opět s rekapitulací týdne. V pondělí jsem byla ve škole. Jak jinak, když je pondělí, že? V úterý jsem byla taky ve škole. Batikovali jsme. Fotky dodám až za několik týdnů. Zatím na to nemám čas, to fotit. Pak jsem chtěla jít na dvě přednášky. Na jedné jsem byla a druhá nebyla. Zase ji zrušil a to jsem tam po dlouhé době chtěla jít. Tak zase nic, no. Ve středu jsem měla praxi ve školce. Docela nuda, ještě musím napsat protokol, ale mě se tak nechce. Odpoledne jsem byla na jednom předmětu. Preztentovaly se prezentace. Ve čtvrtek jsem byla ve škole od rána do odpoledne. Pak jsem rychle domluvila termín testu z angličtiny a utíkala na vlak. Domů jsem překvapivě přijela načas. Z Vyškova jsem měla výluku, tak jsem musela jet autobusem a já autobusy moc ráda nemám, ale říkám si, musím si zvykat. V pátek jsem dopoledne byla po dlouhé době doma. Odpoledne tomu už tak nebylo a já šla hrát na varhany, zpívat a hrát na housle a violu. Večer jsem toho ještě neměla dost a šla jsem na volejbal. Sobota byl den D pro mého florbalového ducha. Jelo se na turnaj do Šternberku. Trochu jsem si ho zkazila, ale snažila jsem se ho aspoň nezkazit těm ostatním. Tak jsem své pocity, hlavně ty negativní nechala uzavřené v sobě. Nechtěla jsem ztropit hysterickou scénu. Bylo to asi takhle: jela s námi ještě jedna holka z Brna, prý hraje ligu. Před prvním zápasem se řeklo, že holky hrát nebudou. Hraje se a hraje a najednou je tam ona??? Jako a co my ostatní holky? My poctivě trénujeme každý týden a najednou jsme vosk? Tak tohle mě docela dost naštvalo. Myslím, že to svoje naštvání si vybiju příští týden na tom dotyčném, co to vymyslel. Tak postěžovala jsem si. Sláva, hned je mi lépe. Tak abych pokračovala. I když si asi zase budu stěžovat. Když už jsem se konečně dostala na hrací plochu, tak než jsem se stihla pořádně rozjet a třeba i střelit gól, tak mě volali zpět na střídačku. Nechápu. A pak se všichni divili, že jsme všechno prohráli. Skončili jsme poslední, jak já s oblibou říkám, první od konce. Svý způsobem je to pravda. Pod námi již nikdo nebyl. Tak jsme odjeli se smutkem domů. Překvapivě nás při vyprovázení ze stadionu všichni ujišťovali, že jsme hráli dobře. I přes to krásné ujišťování jsem měla špatnou náladu, ale snažila jsem se ji držet v sobě, abych tu lepší náladu ostatních nekazila. Domů jsem přijela docela brzy, ale i tak jsem rychle hupsla do vany plné teplé vody. V neděli jsem byla na třech mších svatých. Na dvou jsem ministrovala a na jedné hrála a zpívala. Svatý se mi tentokrát opět nepovedl, ale jen na začátku, kdy mě zneróznilo to, že jsem omylem sešlápla dva pedály. No rozhodilo mě to na tři fráze. Hosana na výsostech už byla ok. Beránek byl skvělý. Zahrála jsem ho bez jediné chybičky, a pokud tam nějaká byla, tak o ní nevím. A odpoledne? Chvíli ještě budu doma a pak jedu do Brna do divadla na Mefista. tak snad se nebudu bát. A pokud ano, tak lituji toho, kdo bude sedět vedle mě. Asi mu polámu prsty. Ne, zas tak násilná nebudu. Do Olomouce jedu až zítra brzy ráno. Už teď se mi nechce vstávat, když jsem včera vstávala ve tři čtvrtě na šest a dnes za deset šest. A zítra budu vstávat ve čtvrt na šest a ve tři čtvrtě už budu sedět v autobuse do Ivančic. No, tak jsem se po týdnu opět vypovídala a teď je čas skončit nesmyslné žvatlání o ničem.

Tak a je tu konec. Pro někoho hurá, pro jiného už zase?

Přeji všem krásný další týden, tentokrát 17. týden roku 2013.

Vanimaré

15. týden 2013

Tak je tu opět neděle. A co se dělo přes týden? Do Olomouce jsem jela až v pondělí ráno. Vlakem. Z Nezamyslic byl odklon přes Přerov. To by ještě šlo. Zpoždění skoro žádné a nebo zanedbatelné a mě úpně ukradené. Nikam jsem nespěchala. Málem jsem zabrána v telefonním rozhovoru zapomněla vystoupit. Neuvědomila jsem si, že jsem v Olomouci. Stále jsem čekala Prostějov a on nikde. Ve škole jsem byla dvě dvouhodinovky. Pak jsem zamířila do katedrály zpívat. Byla Slavnost Zvěstování Páně. V úterý jsem měla jednu hodinu, dodělávala jsem tkaní. Pak jsem šla na přednášku. Ve středu jsem měla jen jednu hodinu a to ještě večer a se Slovákama, co si s námi přijeli pobesedovat. Nic moc jsem se nedozvěděla a v půlce debaty jsem nevěděla o čem se mluví. Ve čtvrtek jsem byla na praxi ve Waldorfské škole. Pouze na náslechu. Pak jsem zamířila do školy na didaktiku angličtiny a angličtinu. Domů jsem tentokrát nezamířila. V pátek mě čekala praxe v mateřské škole a pak zdravotní tělesná výchova. Obojí jsem přežila. Dojela jsem v šest večer domů. Své obvyklé páteční aktivity jsem nestihla. Jen na volejbal jsem šla. V sobotu jsem doučovala, odpoledne jsem šla hrát na varhany do té kostelní zimy. Večer jsem jela na mši svatou a pak hurá na florbal. Poslední trénink před turnajem. Celkem to ušlo. Dala jsem si tři góly. V neděli jsem byla na třech mších svatých. Na dvou jsem ministrovala na jedné zpívala. A do Olomouce jedu už dnes. Na jednu stranu se těším, na druhé se mi tam nechce. Musím začít dělat poslední zadanou seminárku. JInak většinu prací do školy mám hotovou. To bude asi pro dnešek a celý minulý týden vše.

Přeji všem, co se prokousali tímmto textem až sem, krásný 16. týden roku 2013.

Vaše Vanimaré

14. týden 2013

Týden je pryč. Končí velikonoční oktáv nedělí Božího milosrdenství. A co se dělo? Nic moc. V pondělí jsem dostala na zadek. Ale ne moc. Stíhla jsem utíkat. Odpoledne jsem jela do Olomouce. V úterý jsem měla jeden jediný předmět a v něm jsem tkala gobelín. Snad už jej teď v úterý dokončím. Ve středu jsem neměla nic a přesto jsem zůstala v Olomouci. Se spolubydlící jsem si zašla do muzea. Škoda jen, že rušili jednu výstavu, tak jsme se nedostaly do patra. Ve čtvrtek jsem si pobyt ve škole ale vynahradila. Byla jsem tam až do tří. Domů jsem jela o vlak později. Cesta proběhla celkem v pohodě. V pátek jsem byla dopoledne doma, na oběd jsem si zaběhla do zámku. Odpoledne jsem šla chvíli hrát na varhany, zpívat na mši a hrát do komorňáku. Opět jsem střídala housle a violu. Večer jsem překvapivě stihla volejbal. Z komořňáku jsem odcházela docela pozdě. V sobotu jsem doučovala. Prázdniny skončily a bylo poznat, že byly. Ještě jsem měla být na svatbě, ale tu jsem nestihla. Ale zvládli to ostatní i beze mě. Každý je postradatelný, jak slýchávám poslední dobou docela často. Odpoledne jsem šla schůzovat a večer jela na mši svatou. Po mši svaté rovnou na dlouho (14 dní) očekávaný florbal. V neděli jsem jela na tři mše svaté. Dvakrát jsem ministrovala, jednou jsem zpívala. Hrát jsem dneska nemusela. A odpoledne do Olomouce nejedu. V pondělí mi odpadl ráno předmět, tak se do Olomouce poženu až zítra. Aspoň o jednu noc víc budu spát ve vlastní postýlce. Jejda, jak já se těším.

Tak mějte krásný další týden, v neděli se znovu ozvu, snad.

Vaše Vanimaré

Konec smutku, čas radosti 1. část

Probudila jsem se. Zjistila jsem, že jsem se probudila v posteli. Nechápala jsem, jak jsem se tam dostala. Odhrnula jsem přikrývku. - Fron mě dokonce i svlékl ze šatů. - blesklo mi hlavou. Oblékla jsem se, rozčesala si vlasy a opustila pokoj. Zamířila jsem do lázně, abych si alespoň opláchla obličej. Šla jsem spíše intuitivně než abych se moc dívala kolem sebe. Ani jsem si nevšimla, že jsem minula Frona ve dveřích svého pokoje.

"Mára arin, Ari."pozdravil mě.

"Mára arin."odpověděla jsem a pokračovala zamyšleně k cíli své cesty.

"Ari, podívej se na mě, prosím."zastavil mě Fron.

"Potřebuješ něco?"zeptala jsem se ho.

"Promluvit si s tebou. Pojď dál, prosím."ustoupit ze dveří.

"O čem chceš mluvit?"zeptala jsem se.

"O tobě. Možná to bude znít trochu tvrdě, ale Melin a Jek jsou pohřbení. Měla by ses začít chovat jako předtím…"

"Ale…"