Ráno jsem se probudila do bílého dne. Vstala jsem poměrně pozdě.
"Ari? Už vstáváš?"nakoukla do mého pokoje mamil.
"Mára arin. O něco podobného se pokouším."odpověděla jsem s úsměvem. Oblékla jsem se a seběhla dolů na snídani. Potom jsem radostně odkráčela do stáje, ale podle Jeka, kterého jsem málem porazila ve dveřích, jsem uháněla rychlostí lesního požáru. Nejhorší na tom je, že nevím, jak moc rychle les hoří a zaručeně to nehodlám nějak blíže zkoumat. Vrhla jsem se do Lafovy očisty. Nakonec jsem ho nauzdila a bez sedla opustila dvorek. Zamířila jsem si to k jihu. Za chvíli jsem přestala vnímat okolí a cestu.
"Stůj!"zakřičel na mě někdo. Okamžitě jsem zareagovala a Lafa zastavila. Doběhl ke mně muž a chytil Lafa za otěže.
"Holka blbá, myslíš si, že ten led je už tak silný, aby unesl koně?"vyjel na mě. Pozorně jsem si muže prohlédla. Měl na sobě stejnokroj domobrany.
"Omlouvám se, nevšimla jsem si, že už jsem u jezera."sesedla jsem z Lafa.
"Příště se líp dívej."opustil mě. Pokračovala jsem po břehu jezera. Stále jsem byla zaskočená reakcí toho strážce. Opět jsem se zabrala do svých myšlenek.
"Ari?"ozvalo se. Rozhlédla jsem se. Kousek od břehu stál na ledě Fron a hned vedle něj Jarin. Oba měli na nohách brusle.
"Ahoj, co tu děláte?"zeptala jsem se hloupě. Co asi dělají na ledě s bruslemi na nohách.
"Bruslíme. Chceš se přidat?"zeptala se mě Jarin.
"Ne, nebudu vás rušit. Bruslit stejně neumím."usmála jsem se.
"Kde máš nějaký doprovod?"zajímal se Fron. Usmála jsem se.
"Tady mám doprovod."poplácala jsem Lafa po krku, "Nebudu rušit. Bavte se."zamávala jsem jim a pokračovala v cestě po břehu. Po chvíli jsem na Lafa opět nasedla a cvalem jsem se vrátila domů. Pečlivě jsem ho na dvoře hřebelcovala. Pak jsem jej pustila na pastvinu za ostatními koňmi.
"Už ses vrátila?"oslovila mě Melin. Skládala jsem věci a uzdu do bedny.
"Ano."odpověděla jsem.
"Jaká byla projížďka?"
"Suprová. Málem jsem zahučela do jezera. Teď jak nasněžilo, není poznat, kde končí břeh a kde začíná voda."pousmála jsem se.
"Byl tady Ber. Řekla jsem mu, že ses jela projet. Objeví se tu po obědě."usmála se Melin. Snažila jsem se neprojevit své emoce, ale i tak jsem se pousmála.
"Za tohle se stydět nemusíš. Ještě mám pro tebe jednu novinku. Tentokrát je od Frona."
"Jakou?"pobídla jsem Melin nedočkavě. - Že by se začala chystat svatba s Jarin? - blesklo mi hlavou. - Ne, nebudu nic očekávat. - zakázala jsem si tyhle myšlenky, abych nebyla později zklamaná.
"Tohle ti chtěl dát Fron ráno, ale ty jsi byla trochu rychlejší než čekal."usmála se Melin. V rukách držela meč. Neměla jsem slov.
"Ale ten je tvůj. To…nemohu přijmout."
"Ten byl můj. Já už šermovat nebudu. Stačí mi dýka."
"Ale…"
"Jsi šikovnější, vezmi si ho."podala mi ho, "Užiješ ho lépe jak já."usmála jsem se. Převzala jsem meč, stále jsem tomu nemohla uvěřit. Zdál se mi v tu chvíli neuvěřitelně těžký. Objala jsem Melin.
"Tak jdeme chystat oběd, ne?"odtáhla se ode mě. Odnesla jsem meč do svého pokoje a společně s mamilnen jsem se vrhla do vaření. Na oběd se dostavil jak Fron, tak i Jek. Užívala jsem si pohodu, která tu zavládla. Po obědě jsme společně uklidili a já šla za Lafem. Fron i Jek mě překvapivě následovali.
"Půjdete odpoledne s Jarin bruslit?"zeptal jsem se.
"Ano, chceš jít s námi?"odpověděl otázkou.
"Ne, neumím bruslit."
"Tak se to naučíš."vložil se do debaty Jek, "Já se to naučil předloni."
"Tak co, půjdeš s námi?"zeptal se Fron.
"Ne, asi půjdu šermovat."
"Sama?"podíval se na mě Jek a pousmál se.
"Nevím. Ty půjdeš sám bruslit?oplatila jsem otázku s úsměvem.
"Ne."odpověděl Jek okamžitě? "Půjdu s Fronem a Jarin."
"Takhle jsem to zrovna nemyslela, ale budiž."usmála jsem se, "Díky za odpověď.přehodila jsem Lafovi přes hřbet houni a odvedla jej znovu na pastvinu, "Tak se dobře bavte."usmála jsem se a zmizela v domě. Převlékla jsem se do něčeho, co mi nebude překážet při šermu.
"Už jsi připravená?"ozvalo se ode dveří. Lekla jsem se. Ve dveřích stál Ber.
"Eee… ano."vzala jsem od stolu meč a přepásala se. "Půjdeme?"společně jsme opustili můj pokoj, "Jak jsi se dostal dovnitř?"zeptala jsem se.
"Potkal jsem ve dveřích Frona s Jekem. Řekli mi, kde tě najdu."usmál se.
"No, jo. Mamil, jdu šermovat."oznámila jsem Melin. Vyšla z kuchyně se se mnou rozloučit.
"Užij si to. Hlavně se nezraňte."objala mě.
"Pokusíme se."odpověděl za mě Ber. Melin se na něj usmála. Ber mě objal kolem ramen a vyšli jsme z domu. Melin se za námi chvíli dívala a pak zavřela dveře.
"Kde budeme trénovat?"zeptala jsem se.
"U jezera. Čeká tě tam překvapení."pousmál se.
"Proč mám pocit, že máš nachystané překvapení každý den?"zeptala jsem se.
"No, asi ano."usmál se na mě.
"Že tě to baví."sklopila jsem oči.
"Baví."rozesmál se. Já jsem obracela oči vzhůru. Došli jsme na místo. Na ledě byla spousta párů.
"To chceš šermovat před tolika lidmi?"zeptala jsem se.
"Tobě to vadí?"odpověděl otázkou.
"Ne, když na mě nebudou civět."odpověděla jsem nervózně.
"Tak začneme?"
"Jo, jdeme na to."tasila jsem a postavila se do pravého gardu. Usmál se a zaútočil.
"Ani ses nerozcvičila."
"Ale ano, jen o tom nevíš."
"No dobře."usmál se. Duel jsem prohrála. Skončila jsem s mečem na krku a s Berem za zády. Další duel jsem opět prohrála. Třetí a poslední souboj skončil nerozhodně. Alespoň jeden malý pokrok.
"Tak teď to překvapení."ozval se Ber. Z batohu, kterého jsem si všimla až teď, vytáhl brusle.
"Ne, to nemyslíš vážně."ohradila jsem se.
"Proč ne? Je to zábava."
"Asi bych se měla k něčemu přiznat."
"Copak?"položil mi ruce na ramena.
"Já…"váhala jsem.
"Klidně mi to řekni."
"Já…"nenápadně jsem mrkla na brusle a pak na led.
"Ari."sledoval můj pohled, "Neumíš bruslit?"zeptal se. Němě jsem kývla hlavou na souhlas. Donutil mě zdvihnutím hlavy, abych se na něj podívala."To není problém. Naučíš se to."
"Já nevím."podívala jsem se nešťastně a zároveň dychtivě na bruslící? "Vypadá to jednoduše, ale …"
"Ari, snad se nebojíš? Neboj, nebudu se smát."
"Nebojím se."
"Tak v čem je problém."
"Problém je v tom, že jsem na tom v životě nestála. To je veliký problém."vysvětlila jsem.
"Ari."podíval se, "Tohle problém není."usmál se, "alespoň to zkus."podíval se mi do očí, "Prosím."zpytoval mě, zkoušel vyčíst z mých očí mé myšlenky.
"Uvidíme."
"Tahle odpověď mi nestačí."
"A co chceš slyšet?"zeptala jsem se ho.
"Odpověď 'ano'."odpověděl. přesvědčoval mě svým pohledem. Mlčela jsem. Dlouho jsem nevydržela dívat se mu do očí. Sklopila jsem pohled.
"Ari, mlčení souhlas?"donutil mě podívat se mu do očí.
"Ale je dnes. Docela jsi mě unavil v šermu."usmála jsem se.
"nepovídej. To je snad poprvé, co jsi unavená."usmál se, pobral věci, co měl s sebou, "Dovol, abych tě směl doprovodit domů."zeptal se obřadně a nastavil mi rámě.
"No dobře. Dovolím, ale opovaž se na mě něco zkoušet, co se netýká šermu."odpověděla jsem úsměvem.
"No, co si o mě myslíš?"
"Radši nic."vzpomínala jsem, kdy jsme podobný rozhovor vedli. Doprovodil mě k domu.
"Ari, jsem rád, že jsi neodmítla a…"na chvíli se odmlčel, "strávila se mnou příjemné odpoledne."
"Děkuji ti za odborný šermířský výcvik a…"umlčel mě prstem na rtech.
"Rád jsem to udělal."zašeptal. Sklopila jsem oči a pousmála se. Ber mi nadzvedl rukou bradu, čímž mě donutil podívat se mu do očí. Hypnotizoval mě pohledem.
"Ari…"ucítila jsem pohled. Odstranil mi ofinu z čela. Vzal mé tváře do svých dlaní. Měl je horké. Skláněl se. "Ari, já…"stále mě hypnotizoval očima. Už jsem cítila jeho dech na rtech. Bála jsem se toho.
"Mára lómë."přerušila jsem ticho a sklonila hlavu, "Promiň."odešla jsem. Ve dveřích jsem se ještě ohlédla. Stál tam, kde jsem ho zanechala a díval se na mě. Zamávala jsem mu a vešla do domu. V kuchyni jsem si vzala večeři a odnesla si ji nahoru do svého pokoje. Naštěstí jsem nikoho nepotkala. Nechtěla jsem nikomu vysvětlovat, co se se mnou děje a proč nevečeřím v kuchyni. Usadila se k oknu a koukala z něj. Večeři jsem měla na klíně. Zasnila jsem se. - Že bych prožívala stejný cit jako Fron? - přemýšlela jsem. - Nebo, něco podobného, co kdysi prožívala mamil? - ptala jsem se sama sebe. - Ale mamil se zamilovala jeden den potom, co potkala svého vyvoleného, ale já znám Bera docela dlouho. Brala jsem ho jen jako dobrého známého? - běhalo mi hlavou. Prázdný talíř od večeře jsem odnesla do kuchyně, umyla a schovala k ostatním. Pak jsem se vrátila do pokoje pro věci, v lázni ze sebe smyla špínu a pot dne a osvěžená a dokonale unavená jsem zalehla do postele a spokojeně usnula.
Žádné komentáře:
Okomentovat