Rok 2013

Téma týdne: 2013

---

Na závěr roku je tu malé zamyšlení. Teda snad.

---

Fotka je z mobilu.

Letošní rok byl nějaký takový divný. Na začátku nebyla ani pořádná zima, nebruslila jsem a to jsem si k Vánocům koupila nové brusle. (Stále leží ve skříni nenabroušené.) Pak přišlo jaro, pokud se tomu dalo tak říkat. Velikonoce byly na sněhu. Vidím se, jak stojím v Ketkovicích u kostela v rochetě a okolo nás jsou hromádky sněhu. Na přelomu dubna a května jsem byla na pouti ve Francii, Španělsku a Portugalsku. Tam jsem si užívala liturgii a neměla tušení, že to bude jeden z posledních šťastných okamžiků služby u oltáře. Potom jsem ještě navštívila chirdu na Zastávce a pan doktor si i říznu. A ne jednou. Na začátku čevrence jsem se dozvěděla, že kněz a můj dobrý přítel je "převelen" jinam. Užila jsem si tedy poslední dva měsíce u oltáře v roli ceremonáře a rozloučila se s touto službou. Ty dva měsíce také byly pracovní. Sehnala jsem brigádu a pracovala v obchodě. Z těchto prázdnin mám aspoň nějaké krásné fotky, ale bohužel je tu nemohu zveřejnit v rámci zachování anonymity. Od 30. srpna jsem u oltáře stanula pouze jednou. Na sv. Václava. A nemělo to tu jiskru, kterou by to mělo mít. Od té doby se zabývám v kostele a v liturgii jen zpěvu a hraní. Všechno, co se dělo, si můžete podrobněji přečíst v článcích rubriky Rok 2013.

Další šťastnější okamžiky byly, když jsem s přáteli vyrazila na Slovensko. Fotky tu stále nejsou, protože je nemám. Teda, přiznám se, mám jen malou část. Po příjezdu ze Slovenska jsem opět skončila na chirurgii se zánětem a pan doktor si říznul podruhé. Zbytek roku uběhl ve znamení školy. A prosinec ve znamení shánení dárků.

Celý tento rok byl pro mě smutný, truchlivý.

Věřím, že příští rok se čtrnáctkou na konci bude lepší ve všech ohledech.

52. týden 2013

Tak poslední neděle roku 2013. Celkem se těším, až tenhle rok skončí. Potkalo mě toho mnoho a ne vše bylo veselé a šťastné. K rekapitulaci celého roku se možná dostanu, možná taky ne. Nechce se mi v tom pitvat. Jen bych ráda připomenula, že jsem se cítila šťastně, když jsem usedla do autobusu směr Francie, Španělsko a Portugalsko. 

Ale teď zpátky k tomuto týdnu.

V pondělí jsem pomáhala s ještě předvánočním úklidem. Odpoledne jsem šla na hodinku hrát na varhany. Pak mě z kostela vyhnal hluk vysavače. Ano, jako naschvál musela přijít úklidová skupina. Klidila jsem pole, protože přes ten vysoce hlučný vysavač jsem neslyšela pořádně spodní manuál varhan, a to je co říct. V úterý bylo 24. Jak jinak taky, že? (Blbá poznámka.) Tak jsem s bratrem a taťkou ozdobila doma stromeček a po poledni i stromeček u babičky. Na večer jsem se moc netěšila. Po večeři jsme umyli nádobí a šli ke stromečku. Rozbalili dárky a já utíkala na Půlnoční. Jelikož nám změnini duchovního správce, všechno mi přišlo naruby. Loni jsem si užívala ministrantské služby, ale letos jsem nemohla. Už nikdy nebudu moct. :-( Místo toho, abych se radovala z narození Krista jsem měla náladu pod budem mrazu. Liturgie je krásná. O tom už jsem tady taky mluvila. Ale to, co občas předvádí kluci u oltáře, se snad ani liturgií nedá nazvat. (Omlouvám se, pokud to někomu vadí, nechť tuto část textu vynechá. Děkuji.) Nebudu tu ventilovat své pobouření. Po příchodu domů jsem se jen trochu umyla, nachystala si věci na druhý den a šla spát. Ve středu byl Boží hod vánoční. Ráno jsem byla na mši svaté, odpoledne na pobožnosti a koledování u jesliček. Na Štěpána jsem opět byla na mši svaté, tentokrát jsem se dočkala i svého hraní. Hrála jsem jen ordinárium, ale i to jsem stihla zpackat. (Jen Gloria, tak mě prosím nekamenujte. Někde jsem šlápla na špatný pedál a možná nechytla správný akort v rukách, ale dohrála jsem.) Na ostatních mších svatých v době svátků jsem jen zpívala. V pátek jsem opět byla na mši svaté. Bylo sv. Jana, apoštola a evangelisty a žehnalo se víno. Taky jsem si musela donést jednu flašku, akorát se obávám, že se z ní moc nenapiju. Možná jen tak ochutnám. V sobotu jsem na mši nebyla, protože se žádná v Oslavanech nekonala. Večer, ještě teda za světla jsem se šla projít s pejskem. Jelikož už byla trochu tma, foťák jsem ani nebrala. Nic by z fotek nebylo. V neděli jsem byla na jedné mši svaté. Jen jsem zpívala. Měli jsme tu vyjímku, měli jsme tu dva kněze. Přijel rodák z Oslavan a byl hlavní celebrant. Všechno, co se dalo, bylo zpívané. Preface tedy ne. Škoda. Dlouho jsem ji neslyšlea zpívanou a je opravdu pěkná.

No, to bude asi pro dnešek vše. Přeji všem svým věrným i náhodným čtenářům krásné poslední dny roku 2013. V novém roce snad budu v tomto pokračovat, jen nevím, zda pravidelně.

Vaše Vanimaré

P.S.: Zapomněla jsem poskytnout fotku zvonečků, co jsem dělala s dětmi.

V.

Šťastné a veselé

A jsou tu Vánoce. Mě nezbývá nic než všem svým ať už náhodným nebo pravidelným čtenářů popřát krásné prožití svátků vánočních a úspěšný vstup do nového roku.

A ještě chci poděkovat všem, co mě na těchto stránkách navštěvují a zanechávájí pěkné povzbudivé komentáře. Ještě jednou děkuji.

Vaše Vanimaré

51. týden 2013

Tak neděle je tu. Od pondělka večer jsem byla v Olomouci. Jela jsem hodně pozdě. Taky jsem neměla výuku. V úterý jsem si šla pro zápočet z didaktiky matematiky a pak pro hudebně didaktické praktikum. Potom jsem zamířila do svého oblíbeného obchůdku pro připravenou objednávku. Čtyři polystyrenové koule, jedno srdce a zvoneček. Dále pak dvě folie, jednu průhlednou a jednu neprůhlednou. Hned ten den, to je v úterý jsem jednu kuličku obalila nastříhanou stužkou a vzniklo z toho tohle...

Večer jsem šla na mši svatou, tzv. mládežnickou. Opět jsem se pobavila. Ve středu jsem šla na didaktiku telocviku. Všichni, spíše většina měla výstup. Odpoledne jsem se opět vrhla do tvoření a vzniklo z toho toto...

Přes den jsem se taky koukla na to učení a do města. Musela jsem si pro večeři. Ve čtrvtek jsem šla ráno na roráty. Bylo to moc pěkné, v kostele tma a k otláři přicházel kněz se svíčkou a zapaloval svíce na oltáři a na adventním věnci. U toho zněl Eljhle, Hospodin přijde. Trochu jsem tam vymrzla, ale stálo to za to. Pak jsem utíkala na snídani a hurá na test ze společenskovedního základu. Pak na půlhodiny na koleje a znovu do školy na test. Pro změnu z angličtiny. Potom hurá na oběd a domů. V Brně jsem se ještě na chvíli zastavila a šla ke svátosti smíření. V pátek jsem dopoledne jela do Ivančic vyřídit si Inkartu a nakupovat špendlíčky na poslední tři výrobky. Dodělala jsem zvoneček. Odpoledne jsem šla hrát na varhany, zpívat na mši a pak za dětmi vyrábět zvonečky. Dopadly moc pěkně. Večer jsem začala vypichávat srdíčko. V sobotu dopoledne jsem ho dodělala. Můžete se pokochat zde....

Odpoledne jsem byla zdobit perníčky stylem šup sem šup tam a je to. Večer jsem dodělávala poslední kuličku, šla zaplatit tělocvičnu. Florbal nebyl, nesešli jsme se. Podívat se na poslední kuličku můžete zde...

Potom jsem všechny své výrobky zavěsila na silon a pověsila na schody. Asi takhle...

V neděli jsme byla na jedné mši svaté. Zpívala jsem a hrála. Zpěv dopadl lépe než hraní, ale to je normální. Ale dohrála jsem. To je podstatné, nezastavit se, ale jet dál. Odpoledne asi budu doma v teple něco dělat. Ven nikam nepůjdu.

A to bude pro dnešek a tento týden asi všechno.

Přeji všem čtenářům, kteří se dohrabali přes tento dlouhý článek plný fotek až sem, krásný další poslední týden roku 2013.

Vaše Vanimaré

Student před Vánocemi

Soutěžní povídka na téma: Vánoce

Je tu poslední měsíc roku. Prosinec. Všichni se těší, běhají po městě a zběsile shání dárky pro své bližní. Mě se toto šílenství zatím nijak nedotýká. Musím se místo shánění dárků věnovat škole. Brzy je tu konec semestru a s tím souvisí zápočty a po Vánocích zkoušky. Dárky většinou vyrábím, tím se dárkové předvánoční šílenství trochu dotkne i mě. Se spolubydlící vyrážím po jednom testu do města. Na Horním náměstí v Olomouci je velké množství stánků, vedle sloupu Nejsvětější Trojice je postavené podium a kousek vedle také kolotoč. Pomalu se procházíme mezi stánky, u těch se zajímavějšími produkty se zastavíme. Přemýšlím, pro koho ještě nemám malý a užitečný dárek.

Celé náměstí jsme prošly asi za hodinu. Za tu dobu mi zima vlezla až ke kostem. Rozhodly jsme se s Šárkou, že si zajdeme na kafe a půjdeme pokračovat s učením.

Vešly jsme do kavárny, usadily se u stolu, objednaly a čekaly.

"Co říkáš na test z psychologie?"zeptala jsem se své chytřejší kamarádky.

"Děs. Mám pocit, že si to zcela nedobrovolně zopakuju."odpověděla mi.

"To mi povídej. Nevěděla jsem nic. Mám tam napsáno jen to, co jsi mi poradila. A jak umíš matiku?"zeptala jsem se.

"Nic moc. Píšeme zítra co?"

"Ehm."moji odpověď přerušila servírka s našimi šálky kávy.

"Děkujeme."řekla za nás obě Šárka.

"Viděla jsem to jednou z rychlíku. Takže taky nic moc."odmlčela jsem se, "Nějak nestíhám."upila jsem ze šálku. Káva byla výborná. Šárka se na chvíli zasnila. Což nedělávala často. Pomalu jsme upíjely kafe. Po hodince a půl jsme se zvedly, zaplatily a zamířily zpět na koleje a do reality školy. Nechtělo se mi, ale musela jsem. Šárka ihned po příchodu zapnula svůj laptop, zhlédla nové informace na Facebooku, rychle se odpojila a vrhla se na učení matematiky. Můj příchod do pokoje byl velmi podobný, jen jsem se neodhlašovala z Facebooku. Možná to někomu přijde, že tam sedím celé dny, ale jsem tam jen proto, kdyby někdo něco potřeboval. Na matematiku jsem opět jen nahlédla a začala se věnovat zapíchávání špendlíků se stužkami do polystyrenového korpusu. Čekaly na mě dvě kuličky a zvoneček. Musela jsem to stihnout do Vánoc. Večer se kvapem blížil.

Když jsem uléhala ke spánku, měla jsem pocit, že do školy jsem nic neudělala a Vánoce neřeším. Celý rok mi přišel nějaký divný. A hlavně rychle utekl. Nestačila jsem se vzpamatovat z posledních Vánoc a hle, už jsou tu další.

Ráno jsme se naposledy koukly na matematiku a hurá na test. Čekaly jsme na výsledky. Bylo to neuvěřitelně dlouhé čekání. Trávily jsme poslední týden ve škole. Musely jsme se snažit, abychom neměly pokažené Vánoce. Vše záviselo na výsledcích z matiky. Seděly jsme na chodbě, Šárka si pomalu a velmi často namotávala na prst pramen vlasů a já si stihla rozškrábat skoro všechny jebáky na obličeji (strašný zlozvyk). Okolo nás byl čilý ruch. Kolegyně studentky si sdělovaly své dojmy a možné správné odpovědi na test. Po další půl hodině se konečně otevřely dveře pracovny a byly nám oznámeny výsledky. Všechny jsme překvapivě prošly. Nečekala jsem to.

S úsměvy na tváři jsme se s Šárkou vydaly na kolej sbalit a hurá domů na Vánoce.