Téma týdne: 2013
Na závěr roku je tu malé zamyšlení. Teda snad.
Fotka je z mobilu.
Letošní rok byl nějaký takový divný. Na začátku nebyla ani pořádná zima, nebruslila jsem a to jsem si k Vánocům koupila nové brusle. (Stále leží ve skříni nenabroušené.) Pak přišlo jaro, pokud se tomu dalo tak říkat. Velikonoce byly na sněhu. Vidím se, jak stojím v Ketkovicích u kostela v rochetě a okolo nás jsou hromádky sněhu. Na přelomu dubna a května jsem byla na pouti ve Francii, Španělsku a Portugalsku. Tam jsem si užívala liturgii a neměla tušení, že to bude jeden z posledních šťastných okamžiků služby u oltáře. Potom jsem ještě navštívila chirdu na Zastávce a pan doktor si i říznu. A ne jednou. Na začátku čevrence jsem se dozvěděla, že kněz a můj dobrý přítel je "převelen" jinam. Užila jsem si tedy poslední dva měsíce u oltáře v roli ceremonáře a rozloučila se s touto službou. Ty dva měsíce také byly pracovní. Sehnala jsem brigádu a pracovala v obchodě. Z těchto prázdnin mám aspoň nějaké krásné fotky, ale bohužel je tu nemohu zveřejnit v rámci zachování anonymity. Od 30. srpna jsem u oltáře stanula pouze jednou. Na sv. Václava. A nemělo to tu jiskru, kterou by to mělo mít. Od té doby se zabývám v kostele a v liturgii jen zpěvu a hraní. Všechno, co se dělo, si můžete podrobněji přečíst v článcích rubriky Rok 2013.
Další šťastnější okamžiky byly, když jsem s přáteli vyrazila na Slovensko. Fotky tu stále nejsou, protože je nemám. Teda, přiznám se, mám jen malou část. Po příjezdu ze Slovenska jsem opět skončila na chirurgii se zánětem a pan doktor si říznul podruhé. Zbytek roku uběhl ve znamení školy. A prosinec ve znamení shánení dárků.
Celý tento rok byl pro mě smutný, truchlivý.
Věřím, že příští rok se čtrnáctkou na konci bude lepší ve všech ohledech.
Žádné komentáře:
Okomentovat