15. týden 2013

Tak je tu opět neděle. A co se dělo přes týden? Do Olomouce jsem jela až v pondělí ráno. Vlakem. Z Nezamyslic byl odklon přes Přerov. To by ještě šlo. Zpoždění skoro žádné a nebo zanedbatelné a mě úpně ukradené. Nikam jsem nespěchala. Málem jsem zabrána v telefonním rozhovoru zapomněla vystoupit. Neuvědomila jsem si, že jsem v Olomouci. Stále jsem čekala Prostějov a on nikde. Ve škole jsem byla dvě dvouhodinovky. Pak jsem zamířila do katedrály zpívat. Byla Slavnost Zvěstování Páně. V úterý jsem měla jednu hodinu, dodělávala jsem tkaní. Pak jsem šla na přednášku. Ve středu jsem měla jen jednu hodinu a to ještě večer a se Slovákama, co si s námi přijeli pobesedovat. Nic moc jsem se nedozvěděla a v půlce debaty jsem nevěděla o čem se mluví. Ve čtvrtek jsem byla na praxi ve Waldorfské škole. Pouze na náslechu. Pak jsem zamířila do školy na didaktiku angličtiny a angličtinu. Domů jsem tentokrát nezamířila. V pátek mě čekala praxe v mateřské škole a pak zdravotní tělesná výchova. Obojí jsem přežila. Dojela jsem v šest večer domů. Své obvyklé páteční aktivity jsem nestihla. Jen na volejbal jsem šla. V sobotu jsem doučovala, odpoledne jsem šla hrát na varhany do té kostelní zimy. Večer jsem jela na mši svatou a pak hurá na florbal. Poslední trénink před turnajem. Celkem to ušlo. Dala jsem si tři góly. V neděli jsem byla na třech mších svatých. Na dvou jsem ministrovala na jedné zpívala. A do Olomouce jedu už dnes. Na jednu stranu se těším, na druhé se mi tam nechce. Musím začít dělat poslední zadanou seminárku. JInak většinu prací do školy mám hotovou. To bude asi pro dnešek a celý minulý týden vše.

Přeji všem, co se prokousali tímmto textem až sem, krásný 16. týden roku 2013.

Vaše Vanimaré

14. týden 2013

Týden je pryč. Končí velikonoční oktáv nedělí Božího milosrdenství. A co se dělo? Nic moc. V pondělí jsem dostala na zadek. Ale ne moc. Stíhla jsem utíkat. Odpoledne jsem jela do Olomouce. V úterý jsem měla jeden jediný předmět a v něm jsem tkala gobelín. Snad už jej teď v úterý dokončím. Ve středu jsem neměla nic a přesto jsem zůstala v Olomouci. Se spolubydlící jsem si zašla do muzea. Škoda jen, že rušili jednu výstavu, tak jsme se nedostaly do patra. Ve čtvrtek jsem si pobyt ve škole ale vynahradila. Byla jsem tam až do tří. Domů jsem jela o vlak později. Cesta proběhla celkem v pohodě. V pátek jsem byla dopoledne doma, na oběd jsem si zaběhla do zámku. Odpoledne jsem šla chvíli hrát na varhany, zpívat na mši a hrát do komorňáku. Opět jsem střídala housle a violu. Večer jsem překvapivě stihla volejbal. Z komořňáku jsem odcházela docela pozdě. V sobotu jsem doučovala. Prázdniny skončily a bylo poznat, že byly. Ještě jsem měla být na svatbě, ale tu jsem nestihla. Ale zvládli to ostatní i beze mě. Každý je postradatelný, jak slýchávám poslední dobou docela často. Odpoledne jsem šla schůzovat a večer jela na mši svatou. Po mši svaté rovnou na dlouho (14 dní) očekávaný florbal. V neděli jsem jela na tři mše svaté. Dvakrát jsem ministrovala, jednou jsem zpívala. Hrát jsem dneska nemusela. A odpoledne do Olomouce nejedu. V pondělí mi odpadl ráno předmět, tak se do Olomouce poženu až zítra. Aspoň o jednu noc víc budu spát ve vlastní postýlce. Jejda, jak já se těším.

Tak mějte krásný další týden, v neděli se znovu ozvu, snad.

Vaše Vanimaré

Konec smutku, čas radosti 1. část

Probudila jsem se. Zjistila jsem, že jsem se probudila v posteli. Nechápala jsem, jak jsem se tam dostala. Odhrnula jsem přikrývku. - Fron mě dokonce i svlékl ze šatů. - blesklo mi hlavou. Oblékla jsem se, rozčesala si vlasy a opustila pokoj. Zamířila jsem do lázně, abych si alespoň opláchla obličej. Šla jsem spíše intuitivně než abych se moc dívala kolem sebe. Ani jsem si nevšimla, že jsem minula Frona ve dveřích svého pokoje.

"Mára arin, Ari."pozdravil mě.

"Mára arin."odpověděla jsem a pokračovala zamyšleně k cíli své cesty.

"Ari, podívej se na mě, prosím."zastavil mě Fron.

"Potřebuješ něco?"zeptala jsem se ho.

"Promluvit si s tebou. Pojď dál, prosím."ustoupit ze dveří.

"O čem chceš mluvit?"zeptala jsem se.

"O tobě. Možná to bude znít trochu tvrdě, ale Melin a Jek jsou pohřbení. Měla by ses začít chovat jako předtím…"

"Ale…"

13. týden 2013

Tak jo, Svatý týden je za námi. Školáci a středoškoláci měli od čtvrtka volno. Vysokoškoláci museli na přednášky, semináře a cvičení. Z toho důvodu jsem nestihla missu chrismatis, ale o tom níže. Začnu hezky od pondělí.

Spontální článek 14 a Jak pokračuji 14

Tak po velmi dlouhé době trocha čísílek. Snad to neuškodí. Ve Wordu je popsáno 256 stránek. Z toho je zveřejněno 255. Napsáno rukou mám 855 a ještě přibudou. Zatím jsem neukončila, ale za nedlouho to snad ukončím. Stále píšu do osmého sešitu. A začala jsem psát další, snad poslední kapitolu s názvem Konec smutku, čas radosti. I když teda ještě plánuji nějaký ten epilog. Název ještě vymyslím.