Bitva 1. část

Procitla jsem. Někdo mě lechtal pod nosem. - Beztak je to zase Ber. - pomyslela jsem si a nechala ho, ať se baví.

"Ari, vstávat."řekl … … Fron. - Od něho bych to nečekala, ale Ber v tom má určitě taky prsty. - pomyslela jsem si. - Ještě chvíli. - ohnala jsem se.

"Vstávat."ozval se Jek a strhnul ze mě přikrývku.

"Ani vyspat mě nenecháte."

"Ne, za hodinu se vyráží. Ty se ještě musíš nasnídat a jít do zbrojnice."

"No jo."vylezla jsem z postele, vzala ze stolu oblečení, které jsem si nachystala ještě večer, a zalezla do lázně, kde jsem si opláchla obličej a kde jsem se i převlékla. Když jsem se vrátila do pokoje, nikdo tam nebyl. Naposledy jsem zkontrolovala ostrost a přesnost svých zbraní, porozhlédla jsem se naposledy po pokoji a plně ozbrojená jsem se vydala do zbrojnice, kde jsem vyfasovala zbroj. Snídani jsem už nestihla. Asi čtvrt hodiny před odjezdem jsem ze zbrojírny běžela do stájí osedlat Lafa. Ve zbrojírně jsem strávila tak půl hodiny. Sotva jsem se dostala do sedla, vyjeli jsme. Počasí přálo dobré cestě. Pomalu jsme projížděli městem a severní bránou jsme je opustili. Chvíli jsem se dívala do přírody. Ani nevím, jestli se sem někdy vrátím. Vedle mě se objevil Fron a Jek, moje psychická podpora.

Zase Hwesta 9. část

"Tohle jsou moji nejlepší vojáci."začal.

"Ale já jsem myslela, že…"

"Vím, co jsi myslela. Ano, i Ber je jeden z nejlepších. Ale toho jsem záměrně nevybral. Tito pánové jsou moje osobní ochrana. Budou tě mít dnes a zítra na starosti ohledně tvého cvičení v šermu. Zdokonalíš se a možná se naučíš něco nového."vysvětlil Izupa. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.

"Co…?"

"Na co čekáš? Tvým bratrům to vysvětlím a mohou tu být s tebou."odešel. Zamyšleně jsem se za ním dívala.

"Budeme tu dnes jen stát nebo se vrhneme do cvičení, slečno?"řekl jeden z vojáků, který si stoupnul těsně za mě velmi potichu až jsem se lekla. Ostatní se mému mírnému nadskočení zasmáli. Ti by mě tak nenaštvali, jako ten, co mě oslovil. Pod sukní jsem nenápadně překřížila nohy pravou před levou. Prudce jsem se otočila a pomocí kinetické energie, kterou jsem zkříženýma nohama vyvinula, jsem ho srazila k zemi.

"Neříkejte mi slečno."zasyčela jsem na něj. Držel se za levou tvář a udiveně se na mě ze země díval. Předem mě si stoupnul jeho kamarád a přiložil mi ke krku meč.

"Za tohle zaplatíš, ty…ty…"nenašel vhodné slovo, kterým by mě pojmenoval. Dívala jsem se na něj úplně klidně.

"Nech ji."ozval se ten ze země, "Máme ji tu něco naučit a ne zmrzačit."zvedl se ze země a překvapivě se usmíval. Na jeho levé tváři se červenal otisk mé ruky. "Pro začátek to nebylo špatné."podíval se na mě uznale.

"Díky. Jestli dovolíte, já se jdu převléct do vhodnějšího oděvu."otočila jsem se na patě a šla do pokoje. Za chvíli jsem se vrátila na dvůr. Stáli stejně jak jsem je tam nechala stát.

Prázdniny

Tak jsou tu zase prázdniny. Přežili jsme další dlouhý školní rok a teď nás čeká zasloužený odpočinek. Přeji Vám všem příjemné prožití hlavních prázdnin a užijte si je jak nejlépe to jde, poněvadž nikdo neví, co se může stát.

Vanimaré

Zase Hwesta 8. část

Ráno jsem se vzbudila pozdě. Snídaně se na mě smála ze stolu a já se do ní hned pustila. Všichni už byli venku. Rychle jsem je následovala. Nahlédla jsem do stáje. Bran byl pryč. - Ha. Budu mít klid na svoji práci. - pomyslela jsem si, hned jsem běžela do kůlny pro vidle a kolečko a vrhla jsem se do práce. Freninův kůň byl taky pryč. Vyvedla jsem tedy pouze naše koně, jako za starých časů. Od každého jsem vyvezla, jako tradičně, jedno a půl kolečka. To poslední jsem si naložila trochu víc, abych se nemusela vracet jen pro polovinu kolečka. Uprostřed cesty mě na koni dojel Ber.

"Zase pracuješ?"zeptal se.

"Ne, já se bavím."odpověděla jsem. Zastavila jsem se, abych si odpočinula. Než jsem se otočila, seskočil Ber z koně, chytil kolečko a odvezl je místo mě. Chvíli jsem tradičně stála na místě a dívala se za ním. Vzpamatovala jsem se. - Trochu se mu pomstím. - pomyslela jsem si. Zkrátila jsem si třmeny na jeho sedle a vyskočila Branovi na hřbet.

Zase Hwesta 7. část

Ráno jsem v pokoji nachytala spícího Bera a Frenina. Potichu jsem se převlékla a vyšla z pokoje. Fron i Jek sedlali koně.

"Mára arin. Někam se jede?"zeptala jsem se.

"Mára arin. Jede."oznámil mi Fron.

"A můžu vědět kam?"

"Na výlet."

"Jen my tři?"

"Ne všichni."

"Ale oni ještě vyspávají."

"Ne na dlouho."

"Dobře, jak je mám vzbudit?"

"To nechám na tobě."pousmál se Fron.

"Takže je můžu polit vodou?"

"Jak myslíš."usmíval se Fron a vrhal nápadné pohledy za mě. V tom mi to došlo. Za mnou stál jeden z nich. Nasucho jsem polkla.