Zvěd

Rada se konala ve stanu specielně postaveném pro radu mimo doslechu ostatních vojáků. Byl tam Fron, Jek, já, Izupa, Ber, několik dalších elfů a jediný člověk Narykel. Dlouho bylo ticho.

"Tak co nám Narykel donesl za zprávy?"porušil ticho světlovlasý elf po levici Izupy. - Nedočkavec. - pomyslela jsem si.

"Jsou znepokojující."odpověděl a čekal až jej osloví Izupa. Dlouhou chvíli bylo opět ticho.

"Vítám vás všechny na této rychle svolané radě. Narykel, který jel až k mostu, se vrátil se zprávami, které nám nyní řekne. Prosím, můžeš začít."

"Včera, jak někteří z vás ví, jsem odjel na západ k mostu přes Ringu. Několikrát jsem projel krajinu kolem, abych se ujistil, že mě nikdo nesleduje."

Maur obchází 3.část

V noci mě probudil nějaký hluk. - Ještě se nejede. Je brzy. - pomyslela jsem si. Zvědavost mi nedala spát, tak jsem se převlékla, ozbrojila se a vyšla ze stanu. Čekalo na mě překvapení. Venku zuřila bitva. Maur se musel dozvědět, že ho pronásledujeme, nebo jsme předjeli jeho zadní voj, který se nás momentálně snažil vyvraždit. Jenže se mu to moc nevedlo. Brzo jsem se musela zapojit do boje, protože kolem mě chtěl projít jeden zvlášť ošklivý skřet, ale spatřil mě a zaútočil. To neměl dělat. Sice jsem ho spatřila později, ale během minuty ležel na zemi. Vynořovali se ze všech stran. Bylo už mnoho mrtvých, ale nejvíce skřetů. Stačila jsem sledovat i ostatní. Nedaleko od stanu jsem zahlédla Jeka, na kterého dotírali dva skřeti. Jelikož jsem byla volná, šla jsem mu na pomoc.

"Ari, co tu děláš?"zeptal se mě, když byli skřeti na zemi.

Maur obchází 2.část

Izupa dal příkaz k pochodu. Pomalu jsme se tedy dali do pohybu. Směřovali jsme na východ, abychom obešli Sněžné hory. Celou cestu jsem si povídala s Leienerem. Ten den jsme došli jen ke konci Sněžných hor, kde jsme rozložili tábor. Fron si postavil stan vedle Izupy a já s Jekem na druhé straně tábora. Vedle nás se utábořil Ber, Leiener a Narykel, jediný člověk naší výpravy. Po skromné večeři jsem šla navštívit Frona. Jelikož tu bylo asi dvacet tisíc vojáků, trvalo mi dobrou půl hodinu než jsem se dostala na druhou stranu. Během mé cesty zaplálo mnoho ohňů. Asi v půli cesty se ke mně připojil Ber.

Maur obchází 1.část

Vzbudil mě velký hluk. Na chodbě pořád někdo běhal. Chvíli jsem to nevnímala, ale později jsem si uvědomila, co se stalo. Včera jsem byla na Rozhledně a dozvěděla jsem se něco o Maurovi. Dobyl Opevněné Město a jde rovnou k Izupovu domu. Proto ten shon.

Když jsem se umyla, učesala a něco pojedla, jsem vyšla na chodbu, kde vládl chaos. Všichni se připravovali na okamžitý výpad.

Šla jsem hledat Frona nebo někoho jiného známého, kterého jsem se mohla zeptat, co se děje a co nám dělat. Nakonec jsem potkala Bera a Izupu. Byli v nějaké debatě, když jsem je vyrušila.

Záhadný jezdec

Zastavila jsem a naslouchala. Jezdec byl blízko a přijížděl z východu. Podívala jsem se na Frona. Jistě už jej taky slyšel a vzbudil ostatní. Všichni jsme sáhli po zbrani a sedli jsme si zády k ohni a naslouchali jsme. Kroky koně se blížily, nakonec se zastavily a jezdec seskočil z koně. Fron mezitím uhasil oheň a my jsme zůstali po tmě. Dlouho se nic nedělo. Jezdec si nás asi nevšiml a utábořil se někde jinde.

"Jdu se podívat, jak je daleko."řekla jsem a odkládala věci, které by mi v plížení překážely.

"To chceš jít sama?"zeptal se mě Ber.

"A jak jinak?"odpověděla jsem mu otázkou.

"Jdu s tebou."řekl rozhodně Ber a taky odkládal přebytečné věci. Zprvu jsme šli vzpřímeně, po chvíli jsme se plazili po kolenou, já jsem s tím měla menší problémy, a nakonec, až když jsme si mysleli, že jsme blízko, tak jsme se doslova plazili po břiše. Zanedlouho jsme ho našli. Byl oděn v černém plášti s kápi. Více jsme nedokázali a ani nemohli zjistit. Jeho kůň měl asi hnědou barvu s nápadnými bílými skvrnami a velkou lysinou na hlavě. Jezdec asi spal. Jeho hruď se totiž v pravidelných intervalech zvedala a klesala. Mohl to být také předstíraný spánek, ale to už jsem moc neřešila. Vrátili jsme se k ostatním.