Úplněk 4.část

Vzbudilo mě klepání na dveře. Rozespale jsem vylezla z postele a přilepila se na dveře.

"Kdo je tam?"zeptala jsem se přes dveře.

"To jsem já. Vstávej. Jdeme pomáhat stavět hranici."řekl Fron. Odemčela jsem, trochu pootevřela dveře a nakoukla jsem, kdo že tam vůbec stojí. Stál tam Fron v celé své kráse a kousek od něj se bavil Jek s Berem.

"Jen se převléknu."řekla jsem a zabouchla jsem dveře, bleskurychle jsem se převlékla do tmavě zelených šatů, spletla si vlasy do copu a udělala z nich drdol.

Úplněk 3.část

Když jsem se vzbudila, nikdo v pokoji nebyl. Na stole jídlo a já hladová. Pomalu jsem si sedla. V boku se ozývala nepatrná bolest, ale tu přežiju. Spustila jsem nohy na zem a pomalu se na ně postavila. Udělala jsem jeden krok a letěla na zem. Ke stolu jsem se dostala po kolenách. Vyšplhala se na židli, přisunula jídlo a pustila se do něj.

Uprostřed mého hodování vstoupil do pokoje Jek. Ztichla jsem a čekala, jak zareaguje na prázdnou postel. Vytřeštil oči, otevřel ústa, po chvíli se otočil na patě a vyletěl z pokoje. Rozesmála jsem se. Za chvíli jsem slyšela, jak Jek kohosi táhne do pokoje. Jak jsem zjistila, Jek přitáhl Frona. Fron se rozhlédl po pokoji a spatřil mne sedící u stolu. Rozesmál se.

Úplněk 2.část

Vzbudilo mě třísknutí dveří.

„Jeku, ticho!“ slyšela jsem Frona.

„No jo.“ řekl Jek.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a otevřela oči. Na stole stál svícen a matně osvětloval místnost. Za oknem byla tma.

„Rada skončila.“

„A co se dělo?“

„To co posledně. Zítra se najisto jede na východ.“ odpověděl mi Fron. A je to tady. Plán na útěk hlídacím psům jsem měla, jen ho uskutečnit.

„Spi.“ řekl Fron a natáhl se vedle mě.

Úplněk 1.část

Za svítání mě, vlastně nás vzbudili. Uvědomila jsem si, co je za den. Složili jsme stany a připravili se k odjezdu. Naše práce tady skončila. Vydali jsme se na cestu do Modrého Města a cestou 'sbírali' ostatní hlídky. Všichni byli v pořádku, jen u jediné hlídky jsme našli jen dva členy.

„Kde máte třetího?“ zeptal se Fron.

„Jel do dalšího tábora a ještě se nevrátil.“

„A to jste ho ani nehledali?“

„Hledali, ale nenašli.“

Pár problémů navíc 4.část

Pozorovala jsem okolí. Dojeli jsme do vedlejšího tábora. Chvíli jsme pokecali s Mernkalem a Velinem a pokračovali dál. Našli jsme si místo s nejhlubší vodou a pustili koně. Za chvíli jsme tam zahučeli taky. Voda nás příjemně osvěžovala. Přeplavali jsme řeku hned několikrát. Koně nás následovali. Po chvíli jsme vylezli a vyhnali koně, abychom uschli. Koně se popásali a já si trochu zdřímla.

„Á, náš milenecký pár si vyjel na výlet.“ slyšela jsem někoho říkat. Neviděla jsem ho, neotevřela jsem oči.