Tak jo, poslední liturgická neděle je tady. Od příští neděle začíná advent a s ním nový liturgický rok. A co se dělo?
V pondělí bylo volno. Do práce jsem nešla, ale šla jsem na mši svatou. Byla tichá a brzká. Trochu jsem se těšila, že se prosím, ale nepodařilo se. Tak snad příště.
Dopoledne jsem se učila a odpoledne vlastně taky. Na procházku jsem nešla, protože pršelo. V tom počasí se mi fakt nechtělo. Taky jsem začala zpracovávat podvojný deník. Zvládla jsem přečíst dvě krátké publikace o nadaných žácích. Pak už byl večer a šla jsem spát, protože v úterý už mě čekala práce. Nezapomněla jsem cvičit, podrbat kocoura a číst. Hlavně večer a něco jiného než odborné knížky.
V úterý ráno trochu větší strach z cesty. Jen z cesty na autobus. Bála jsem se, že bude náledí, které slibovali. Naštěstí nebylo a v klidu jsem mohla dojít na autobus. Stihla jsem ten, co vždycky. Cesta do Brna byla v pohodě. Menší zdržení bylo na dálnici a do práce jsem došla jen o pět minut později než obvykle.
V práci jsem opět zaskakovala za kolegyni. Dvě hodiny. A dvě hodiny jsem byla u svých. Spíš jen hodinu. Tu druhou jsem měla sezení s kolegyní psycholožkou a pak jsem kopírovala. Ani svačinu jsem nestihla sníst celou.
Cesta domů byla zajímavější. Na šalinu jsem vyšla pozdě. Do Bohunic jede osmička devět minut. Přesně za tolik minut mi jel autobus. Vystoupila jsem necelou minutu před odjezdem autobusu. Rychle a bezpečně jsem přeběhla dva pruhy silnice a chystala se na další. Pan řidič už zavíral dveře. Naštěstí mě viděl, jak jsem na něj mávala a zželelo se mu. Počkal na mě a nechtěl ani pípnout šalinkartu. Pěkně jsem poděkovala a usedla na své místo hned za dveřmi. Já vím, moje místo to není, ale sedávám tam nejraději. Hlavně mi tam nebývá špatně a mám přehled o tom, co se děje vpředu. Od Rosic jsem na sedadle seděla sama. Venku bylo krásně a přemýšlela jsem, že bych vystoupila o zastávku dřív a šla pěšky. Nakonec jsem se k tomu neodhodlala. Potřebuju veškerý čas na učení.
Domů jsem přišla akorát a začala jsem se učit. Nezapomněla jsem na kafe a pak jsem zpracovávala jeden úkol od paní psycholožky. Nezapomněla jsem cvičit a poslouchat hudbu. Do noci jsem četla.
Ve středu jsem vstávala později. Asi o čtyřicet minut. Jela jsem do Krumlova k cvokaři. Po dlouhé době. Napsala mi prášky, chvíli jsme pokecaly a pak jsem musela použít místní záchod. Domů bych to nestihla. Do práce mě vezl taťka autem. Dojela jsem během druhé vyučovací hodiny. Zbylé dvě hodiny jsem zvládla. Pak jsem se zakecala s kolegyněmi, dala si později oběd a proto mi ujel autobus v jednu. Jela jsem až o půl druhé. Cestou z autobusu jsem se stavila do lékárny. Do kafe jsem se učila. A po kafi taky. Nezapomněla jsem cvičit a objednat si rohlíka. Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem a mrzla jsem. Vytáhla jsem už svůj krásný modrý vlněný kabát. Doma jsem si pak dala horkou vanu. To bylo blaho. Konečně jsem taky odepsala bývalé kolegyni a pokusila se o přepsání poslechové písničky do not. Moc jsem nepokročila. Zvládla jsem tak dvě fráze a pak mě to přestalo bavit. Do noci jsem četla.
Ve čtvrtek hned ráno překvapení. Supluju ve své třídě. Fajn, to zvládnu. Tři hodiny hrůzy. Pak jedna hodina informatiky, kde jsem dělala jen asistentku a posezení s paní psycholožkou o jednom plánu. Po čtyřech hodinách jsem si konečně zašla na záchod a pak na oběd. Po obědě jsem opravovala testy z češtiny. A že to byl zážitek. Domů jsem přijela ve čtvrt na čtyři. Hrůza. Takhle pozdě jsem dlouho nepřijela. Možná tak po rehabilitacích, což bylo mnohem příjemnější, než opravování testů. DO šermu jsem nešla, protože jsem se potřebovala chystat do Olomouce a taky si pořádně zacvičit. Na učení jsem se moc nesoustředila. Měla jsem právě dva roky od mého posledního pádu, který skončil třikrát na operačním sále.
Spát jsem šla docela brzy. Ale chvíli jsem si četla.
V pátek budíček o čtvrt hodiny dřív s tím, že stihnu dřívější autobus. No, nestihla jsem. Jela jsem klasickým, co s ním jezdím do práce. Pak na osmičku a na bus do Olomouce. Trochu jsem trnula na dálnici, že mi ujede ten druhý bus. Neujel a stihla jsem si zajít i na záchod. Cesta proběhla v klidu. Prospala jsem Prostějov.
Přednášky byly docela zajímavé. Logopedie skvělá a trochu praktická. A ukončení zadarmo. Mohli jsme se ptát, mohli jsme diskutovat, říkat své zážitky a zkušenosti. To stejné vlastně na přednáškách o dětech s poruchou autistického spektra. Tam jsme byly jen tři a paní přednášející. Ani s námi neprošla celou prezentaci, kterou měla nachystanou, ale za to jsme si mohly prohlédnout celou školu pro tyto děti. Velice zajímavá zkušenost.
Skončily jsme docela brzy. Asi o dvě hodiny dříve, než jsem čekala. Tak jsem stihla vlak v pět. Autobus by byl rychlejší, ale už byl vyprodaný a na další se mi nechtělo hodinu čekat. Venku zima, ještě bych zmrzla. Vlakem to bylo delší, ale aspoň v teple. Po přestupu na další spoj jsem potkala taťku. Vracel se z Brna. Domů jsme přišli společně. Dala jsem si večeři a šla si číst.
V sobotu jsem vstávala, protože jsem chtěla na mši svatou. Byla tichá a byla ze svátku sv. Cecílie. Doma jsem se do oběda i po obědě učila. Po obědě jsem u toho usnula. Nezapomněla jsem na kafe a kocoura a taky na cvičení. Večer jsem ještě zpracovala dva z pěti podvojných deníků. Už mi zbývají jen tři. Do noci jsem opět četla.
V neděli jsem měla krásný a zároveň smutný sen o koních. Místo na koně jsem musela koukat na fotbal. Dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem a prožívala jsem. Krásná poslední neděle liturgického mezidobí. Dopoledne jsem koukala na televizi. Už vysílali poslední díl Cirkusu Humberto. Smutný a zároveň plný naděje.
Po obědě jsem vyrazila ven. Do sněhu. Napadl během noci, či rána. A to jsem prostě neodolala. Musela jsem jít. Konečně jsem vytáhla svůj vlastnoručně ušitý vlněný kabát. Chvíli jsem se cítila docela zvláštně, ale asi to bylo nezvykem. Později mě to přešlo a procházku v kabátu jsem si užívala. A fotila jsem.
Pár foteček sněhu. Krásně se tu prolíná končící podzim a začínající zima. Fotky nejsou v pořadí, kdy byly exponovány. Ale to nevadí.
Doma jsem si pak dala kafe a odpočívala u videí na Facebooku. Hrůza. Měla bych to omezit. Nezapomněla jsem cvičit a chystat se na pondělí do práce. Na učení jsem se vykašlala. Začnu zase zítra v šalině. Snad. Jen pokud nebude venku nic padat z nebe.
U večeře jsem koukla na film a pak jsem u filmu četla další článek do školy o nadaných.
A to bude pro tento týden asi všechno. Užívejte každého dne. Krásný další týden roku 2025. Další pravidelný článek bude už v adventním čase.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat