První neděle adventní je tady. Poslední týden liturgického roku je za námi a začíná další liturgický rok. A co se dělo?
V pondělí ráno překvapení ve formě sněhu. Krásně sněžilo, až jsem se bála o cestu do Brna. Naštěstí bylo jen malé zpoždění. Asi deset minut. Pozdější autobus byl na tom hůř.
V šalině jsem se učila. Ve třídě jsem suplovala tři hodiny. Pak jsem si zajela do města na Petrov. Potřebovala jsem si konečně koupit Liturgický kalendář. Cestou jsem viděla světelné dekorace. Krásné byly. Domů jsem přijela kolem třetí hodiny. Krásný to čas. Dala jsem si kafe a udělalo se mi trochu šoufl. Ani jsem pořádně necvičila. Nějak to nešlo.
Večer jsem ale šla zpívat, naučit se písničky na Vánoce. A do noci jsem si četla.
V úterý ráno pro změnu déšť. Doufala jsem, že to nebude klouzat. Naštěstí neklouzalo. Cesta byla v pohodě do té doby, než jsem nastoupila do šestky. Tam se mi udělalo poněkud mdlo. Do práce jsem došla a odučila si, co jsem měla. Zvládla jsem to. Jen jsem se musela trochu rozčílit. Pak jsem čekala na čas místního sboru. Měla jsem s nimi nacvičit pár písniček na Vánoční koncert. Ani nevím, kdy ten koncert bude. Uvidíme.
Domů jsem jela s bratrem ve tři hodiny. Kafe jsem neměla. Doma jsem si zacvičila a dočetla učivo na páteční zápočty. Jak mě z toho hrabe....
Do noci jsem četla.
Ve středu ráno opět cesta do práce a práce. Dvě hodiny jako asistentka a pak dvě hodiny jako učitelka. Středa byla klidnější než úterý a pondělí. Ve výtvarce jsem dokonce mohla číst Harryho Pottera. Cestou domů jsem na Osové spatřila vánočně naladěnou šalinu sedmičku. Jen jsem si ji nevyfotila. Škoda.
Domů jsem jela v normální čas. Konečně. Poprvé za tento týden. Doma jsem se učila, dala si kafe, podrbala kocoura, zacvičila si a chystala si věci na adventní věnec. S mamkou jsem koupila již zelení obalený korpus. Zase. Nějak jsem zlenošila. Možná je to tím, že nemám kde brát chvojky. Budu dělat dva.
Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Zase byl ten zvláštní žalm. Nemám ho moc ráda, ale má krásná slova. Hlavně se jej modlím každou první a třetí neděli.
Do noci jsem četla. A to jsem chtěla spát brzy.
V pátek jsem vstávala ve čtyři. Než jsem se vyhrabala, tak bylo půl páté. Po páté hodině jsem šla na autobus, abych stihla následně bus do Olomouce.
Z vlakového nádraží v Olomouci jsem šla na fakultu pěšky. Zvládla jsem to za dvacet minut.
Pak mě čekaly dva testy. Ze somatopatologie a pediatrie. Do každého jsem něco napsala, na dodatkovou otázku jsem taky odpověděla, tak snad.
Domů jsem přijela jako bych byla v práci. Jen jsem neměla oběd. Ten jsem si dala až doma. Cestou jsem snědla jen jeden krajíc chleba a jogurt. Víc jsem nestihla.
U oběda jsem si vyluštila křížovku.
Odpoledne jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Po mši byla zkouška orchestru v kostele. A zima byla, ale ještě to nebylo tak hrozné. Bývá to horší. Uvidíme, co budu říkat za čtrnáct dní.
Večer mi přijel ještě rohlík. Taky u večeře jsem luštila křížovku a osmisměrku. A pak už jsem jen odpočívala a do noci četla.
V sobotu ráno jsem šla na mši svatou. Nezpívalo se. Dopoledne jsem pomáhala v kuchyni a pak jsem dělala věnce. Jen dva. Do oběda jsem si četla. Po obědě jsem v četbě pokračovala. Před kafem jsem si stihla ještě zacvičit. Nezapomněla jsem podrbat kocoura. Ven jsem nešla, necítila jsem se na to dostatečně odpočatá. Celý den bych nejradši spala. Ale neudělala jsem to. Podvečer jsem ještě dala vánoční výzdobu do oken.
U večeře jsem koukala na poslední díl dokumentu Jak si vikingové podmanili svět.
Do večera jsem přečetla knížku od Martiny Heš Tvůrčí restart, lázně pro spisovatele v krizi. Příběh byl fajn, jen ta sprostá slova mi vadila. Nějak moc se to k tomu nehodilo. Aspoň z mého pohledu.
Do noci jsem četla ještě jednu knížku od Martiny Heš Po hlavě do podivna. Přečetla jsem jen kousek.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Zpívala jsem a nejen žalm a ordinarium, ale i verš před evangeliem a antifonu při přijímání.
Do oběda jsem cvičila. Po obědě jsem se na chvíli začetla a pak jsem vyrazila ven do mlhy.
Procházku jsem zakončila v kostele na adoraci a požehnání. Doma jsem si dala kafe a nějakou mlsku. Na pátou hodinu jsem šla zase ven podívat se na rozsvícení stromku na náměstí. Děti se snažily. Svým dětským způsobem to bylo krásné. Jen byla zima. Naštěstí jsem nemusela čekat až do konce. Kolem šesté jsem to vzdala a šla na večeři. Koukla jsem aspoň na konec Adventního koncertu České televize.
A to bude pro dnešek asi všechno. A pro tento týden vlastně taky.
Užívejte krásných krátkých dnů, nehoňte se za pomíjivými věcmi, ale spíše za společně stráveným časem.
Krásný první adventní týden roku 2025.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat