Tak, další týden pryč. Učitelé už jdou do práce. Já se budu ještě flákat doma. Oficiálně nastupuji až v ten další týden. A co se dělo? Samé krásné věci.
V pondělí hned ráno jsem měla pohovor. Jela jsem tam autobusem. Pohovor byl příjemný. Zastavila jsem se na Petrově a v papírnictví. Musela jsem si koupit sešit na liturgiku. Samozřejmě se v košíku objevily i jiné věci. Pak jsem jela autobusem zase domů. Po obědě jsem měla druhý pohovor. Oba dva byly v Brně, jen na jiných školách.
Po návratu jsem si dala kafe a měla telefonát ze třetí školy, že si mě zvou na pohovor. Opět do Brna. Večer jsem pak luštila křížovky a do noci jsem četla.
V úterý mě čekal další pohovor. Poslední a v Brně. Takže dopoledne do Brna. Naštěstí s taťkou autem. Pak rychle domů a dobalit poslední věci.
Po obědě kolem půl jedné další cesta do Brna. Během dvou dnů už čtvrtá. Ale tentokrát byla krásná. Čekal mě vrchol roku. Letní škola liturgiky. Taťka mě dovezl ke Grandu, kde jsem potkala pár známých z minulých ročníků. Cesta byla v pohodě. Na pokoji jsem byla celou dobu sama.
Po příjezdu a ubytování se jsem šla nakupovat. V pět hodin jsem prožila svou první kroměřížskou mši svatou. Do deníku jsem si napsala, že bude mše každý den. A nejen mše, ale i zpívané modlitby chval. Oficiální program letní školy začínal v sedm hodin seznamováním podle diecezí. Naši skupinku vedl bohoslovec z Ivančic. Na závěr dne proběhla modlitba kompletáře. A do noci jsem si trochu četla.
Ve středu budíček docela brzy. Moc jsem toho nenaspala, ale na celý den jsem se těšila. Ráno zpívaná modlitba se čtením a ranní chvály. Pak snídaně a chvilka oddechu před první přednáškou. Dopoledne byly přednášky tři a odpoledne pak dvě. Ve středu byla témata Eucharistie jako identita křesťana, Vstupní obřady a Eucharistie a hřích. Mezi druhou třetí přednáškou jsem dostala noty k žalmu. Ten jsem zpívala při mši v poledne pěkně od ambonu, odkud se zpívat žalm má.
Oběd jsem měla ve vlastní režii. Domácí palačinky. Potom jsem vyrazila hledat místní Kaufland. Nenašla jsem ho, ale potkala jsem Alberta a tam jsem taky nakoupila.
Odpoledne jsem měla další dvě přednášky o liturgických oděvech. Před večeří jsem si ještě v umyvadle umyla vlasy. Po večeři byla zpívaná modlitba nešpor. Zajímavostí byl večerní program. Organizátoři nám zajistili prohlídku města. Musím říct, že byla opravdu zajímavá. Provázel nás učitel na gymnáziu v dobovém oblečení kroměřížského ostrostřelce.
Po návratu na ubytování jsem si zašla do kaple a pak jsem do noci četla.
Ve čtvrtek ráno opět divné probuzení po divné noci. Den jsem začala opět zpívanou modlitbou a snídaní. Dopoledne byly tři přednášky: Bohoslužba slova, Bohoslužba slova jako Boží zjevení a Přinášení darů. Během toho jsem měla telefonát z jedné školy. Ještě před mší svatou jsem telefonovala a potvrzovala, kam nastoupím pracovat.
V poledne opět mše svatá. Po obědě jsem vyšplhala na věž arcibiskupského paláce. Rovných 206 schodů nahoru a stejný počet schodů dolů. Moje nohy a hlavně lýtka dostaly zabrat. Prošla jsem taky kousek podzámecké zahrady. Mají tam nejen pávy, ale i nějaké ty opice a andulky. Následovaly další dvě přednášky. Témata byla Mše a církevní právo a Fyzická omezení kněze a věřících. Zjistila jsem, že bezlepkové hostie nejsou dovolená materie. Proto přijímám nízkolepkové hostie. Zajímavý a pro někoho malý rozdíl. Hlavně, když mi to nijak neublíží. To je hlavní.
Mezi přednáškami každý den došlo na rozhovory o mých šatech, které jsem si šila a taky o mém účesu. Pro mě jednoduchý účes. Jen dva zapletené holandské copy se stuhou a pak pomocí stuhy upevněné kolem hlavy jako věneček. Vytvořit ho mi zabere, jak říkám, dva až tři desátky Růžence.
Po poslední přednášce a večeři opět krásné zpívané večerní chvály. Já to prostě miluju. Večer byla ještě adorace.
Pátek krásný den zahájený jako vždy zpívanou modlitbou. Tři dopolední přednášky na témata Eucharistie a stvoření, Eucharistická modlitba a Co znamená být knězem. V poledne mše svatá. Večer jsem bohoslovce upozornila na zmatené předávání mikrofonu. Vysloužila jsem si druhou plechovku nealko piva.
Po obědě jsem vyrazila s kolegou teologem do květné zahrady.
Taková malá ochutnávka.
Odpoledne další přednášky o tom, Když mladé mše nebaví a diskuze na téma Bohoslužba slova nebo mše svatá. Následovaly zpívané nešpory a společné foto.
Večerní program byl ve smyslu otázek a odpovědí. Moderátor byl skvělý. Dokázal vtipně komentovat snad všechno až jsme se za břicha popadali a brečeli smíchy. Do noci jsem tradičně četla.
Sobota byla poslední přednáškový den. Ráno opět zpívaná modlitba a po snídani tři přednášky. Přijímání a Závěrečné obřady a taky Eucharistie a eschatologie. V poledne mše svatá a po obědě rychlý nákup v Albertovi. Zvládla jsem to i s cestou za půl hodiny. A to jsem zvládla i zabloudit.
Ve dvě hodiny jsem byla u Mlýnské brány. Za čtvrt hodiny jsem s malou skupinkou absolvovala komentovanou prohlídku. Původně jsem myslela, že stihnu přednášku, ale byl to omyl. Prohlídka se protáhla až do půl čtvrté. Při ní jsme se mohli dotýkat exponátů, vyzkoušet si oblečení gartisty a zastřílet ze zbraně. Nikdo se k tomu nehrnul, tak jsem střílela první a taky poslední. Celkem jsem se měla do terče trefit pětkrát a stačilo mi na to šest výstřelů. Tož dobrý ne? Ten poslední se mi nepovedl. Pan průvodce v oblečení ostrostřelce (ten stejný, jako nás provázel po městě) mi říkal, že bych mohla k ostrostřelcům. Tak až mě přestane bavit učení a asistentství.
Z prohlídky jsem stihla půlku první odpolední přednášky a celou druhou na téma Eucharistie v českém a moravském středověku. Dotkli jsme se i eucharistického zázraku v Ivančicích ze 14. století. Potěšilo mě to a přednášejícímu jsem to i řekla.
Po večeři zpívané nešpory a večeře. Oboje poslední. Večerní program ověřoval naše znalosti. Ze své skupinky jsem jako jediná věděla, že mezi liturgickými rouchy je i mozeta. Během tohoto ověřování znalostí jsme prošli celý areál školy. Bydleli jsme a vzdělávali se v Arcibiskupském gymnáziu. Na testu bylo celkem osm stanovišť: vymyslet další sloku k mariánské písni, přeložit jednoduše definici liturgie, přiřadit autora k citátu (to bylo asi nejtěžší), odhadnout, kolik peněz je v pokladničce na chodbě, zjistit, které z vín je mešní podle chuti, poskládat, jak jdou po sobě části mše svaté a nakreslit na tabuli jednoho z vyučujících. Cíl byl v jídelně, stejně tak i vyhodnocení. Hodnotily se hlavně ty kreativní úkoly - kreslení a skládání další sloky. Pěkně jsme se nasmáli. Nakonec došlo i na číši vína, promítání fotek a na "liturgický večerníček". Jako vždy. Letos na téma, kdo bude hlavním organizátorem příští letní školy liturgiky. Oficiální program skončil modlitbou kompletáře. Opět jsem přišla na to, že měli jiné krátké čtení. Tentokrát už bez nealko piva.
Taky jsme nezapomněli poděkovat lahví vína a oplatkami. A jelikož je v Kroměříži i psychiatrická léčebna, dostali organizátoři poukaz na pobyt, až se z nás zblázní. Každý měl zajímavou diagnózu. Jen si je nepamatuju.
A do noci jsem četla a dočetla Věž vlaštovky.
V neděli poslední den na letní škole. Uteklo to jako voda. Ráno opět zpívaná modlitba, poslední. Po snídani beseda s biskupem a pak mše svatá s biskupem. Na besedě nám biskup povídal o svém osobním svědectví s modlitbou Růžence.
Po mši svaté jsem si uvařila oběd. Jen jsem horkou vodou zalila pytlíkovou polívku a instantní kaši. Po obědě jsem do kufru hodila poslední věci, zamkla pokoj a rozloučila se s bohoslovci i kněžími. Kolem jedné jsem s kolegou z teologie vyrazila na vlak. Jeli jsme společně až do Kojetína. S tím nádražím nemám moc pěkné zkušenosti. Před více než deseti lety jsem tam nedobrovolně uvízla na víc jak deset hodin. Myslím, že jsem o tom psala i tady na blogu. Článek se jmenuje Nejdelší cesta mého života. Tam jsem přestoupila do jiného vlaku a frčela do Brna. Původně jsem myslela, že pojedu z Kojetína až za hodinu, ale stihla jsem dřívější vlak. A bylo to dobře, protože ten další, kterým jsem měla v plánu jet, do Brna nedojel.
V Brně jsem nastoupila na třetí vlak a pak mě čekal ještě přestup na autobus. A pak už jsem byla konečně doma. Dostala jsem jídlo, pokecala jsem a naložila se do vany. Na půl hodiny. Krása. To jsem dlouho neudělala. Taky jsem musela vybalit kufr, ale to šlo naštěstí rychle. Většina šla do špinavého prádla a zbytek jsem roznosila na svá místa rychle.
A to bude pro tento krásný liturgický týden asi všechno. Psala jsem to všechno během dneška, protože jsem si v Kroměříži nechtěla vybíjet mobil. A dost se mi u toho psaní pletly prsty. Tak snad tam nemám žádnou chybu nebo překlep. Taky přemýšlím, jestli jsem tam napsala všechno. Jestli jsem něco vynechala, tak snad nevadí.
Užívejte posledního srpnového týdne.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat