Poslední srpnový týden je pryč. A co se dělo po mém návratu z Kroměříže? Realita všedních dní lidí bez práce.
V pondělí hned ráno návštěva u psychologa. Opět jsem si pěkně popovídala a jela domů. Doma jsem si s mamkou dala kafe a zašly jsme společně do pekárny. Zbytek dne jsem luštila křížovky. Až do večera. Do noci jsem pak četla.
V úterý jsem se trochu vyspala. Dopoledne jsem si dala kafe, Nezapomněla jsem drbat kocoura a uvařit si oběd.
Po obědě jsem odpadla. Usnula jsem. Pak jsem si dala kafe a následně vyrazila ven na procházku.
Potkala jsem Pegasa u řeky a v řece. Taky jsem psala do psacího návyku. Do noci jsem opět četla. Jak jinak.
Ve středu jsem vstávala brzy. Dřív než normálně. Po snídani jsem po deváté sedla do busu a jela do Brna na své nové pracoviště. Cestou jsem se stavila i na dopravním podniku vyřídit si šalinkartu. Pak jsem dojela do školy a seznámila se s několika kolegy. Mysleli si, že jsem ještě student. Tak jsem je vyvedla z omylu. Na nádraží jsem pak šla pěšky. Měla jsem čas. Cestou jsem se podívala do kostel u Milosrdných bratří a do jednoho obchodu s názvem Bezlepku. Už jsem seděla ve vlaku, když jsem koukla na jízdenku z autobusu a zjistila jsem, že mám na šalinkartě špatnou zónu. Respektive tam jednu nemám vůbec. Takže jsem zase vystoupila, vrátila v Poseidonovi jízdenku a hnala se zpátky na dopravní podnik. Jela jsem nakonec o hodinu později. Doma jsem si dala oběd a pak i kafe na terase.
Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. Pak jsem i pokecala před kostelem. Do noci jsem tradičně četla.
Ve čtvrtek dopoledne jsem byla doma, jen s mamkou jsme šly ke knihovně a do obchodů. Nezapomněla jsem na kafe a kocoura.
Po obědě jsem vyrazila na chirdu na kontrolu. Byla jsem objednaná na tři čtvrtě na jednu, ale do ordinace jsem šla až o dvě hodiny později. Nestěžuju si. Aspoň jsem si mohla nerušeně číst.
Po návratu domů jsem si dala kafe a zmrzlinu. Večer jsem šla do šermu. Prvně se cvičně stavěly stany, já se jen dívala, snažili se ti mladší. Pak jsem vytvářela překážková dráha. Většina si ji prošla několikrát, já jen jednou. Měla jsem nejlepší čas od konce. Něco málo přes minutu. Někdo musí být poslední a s mým zdravotním stavem to mohlo být ještě horší. Bojím se, no a co? Myslím, že bolesti jsem si za poslední dva roky užila docela dost.
Doma jsem si musela dát sprchu. Jen proto, že jsem se zpotila cestou domů.
V pátek, klasika, nechtělo se mi z postele. Dopoledne kafe, nákup, obvolávání rehabilitací. Po obědě odpočinek a pak mše svatá. Zpívala jsem. Do noci jsem opět četla. Usnula jsem až po půlnoci.
V sobotu se mi jako vždy nechtělo z postele. Dopoledne jsem pomáhala vařit a taky jsem šla koupit svíčky na hřbitov. Taky jsem žehlila. Sobě šaty a většinu z toho, co bylo v koši na vyžehlení. Odpoledne jsem šla na malou procházku a po třetí hodině jsem se zúčastnila farního odpoledne. 
Fotky jsou z procházky.
Bylo to skvělé, i přes to, že jsem tam většinu času jen seděla a koukala. Domů jsem přišla o půl deváté. Musela jsem se rychle vykoupat a usušit vlasy.
Bylo to skvělé, i přes to, že jsem tam většinu času jen seděla a koukala. Domů jsem přišla o půl deváté. Musela jsem se rychle vykoupat a usušit vlasy.
V neděli jsem vstávala s větší radostí, než celý týden předtím. Šla jsem na mši svatou. Pan farář měl zajímavé kázání, že ženy dříve pracovaly i v autobuse. Po pravdě už se vidím, jak v autobuse vyšívám nebo šiju. To by to teda vypadalo.
Do oběda jsem kecala se sousedkou. Nějak jsme se zakecaly tak moc, že mi volala mamka, kde jsem.
Odpoledne jsem chvíli četla a pak jsem vyrazila na Kovářík. Prodrala jsem se vysokou trávou, obsypanými větvemi švestek a trny šípků. Chvíli jsem poseděla na oblíbené skále a pak i u křížku. Dneska jsem ale nefotila. Foťák jsem měla, ale z pouzdra se nedostal. Tak zase někdy jindy. Procházku jsem zakončila adorací v kostele. Pak jsem si doma dala kafe a rohlíček s nutelou. Namazala jsem ho už včera, ale nestihla jsem ho sníst.
Do večera jsem nakupovala. Měli u Knih Dobrovského slevu na e-knihy. Tož jsem si zase nějakou pořídila.
U večeře jsem luštila křížovky a pak jsem si četla. Taky jsem se psychicky připravovala na cestu do Brna, na svou novou práci a na nové lidi. Ulevila jsem svému spisovatelskému srdci psaním do návyku a koukala na nové učitele na mém už bývalém pracovišti.
A to bude asi všechno. Zítra už je září. Toto uteklo, ty prázdniny. I když jsem je měla o dost delší. Cca o čtyři měsíce. Ale není co závidět. Je to nuda. Být zavřený doma, vyjít jen v určitých hodinách a jako popelka před sedmou utéct z jakékoli akce.
Užívejte krásných dní.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat