V pondělí dopoledne práce. Jen necelá hodina ve škole v lavicích, další hodina a půl v autobuse a dvě hodiny na bazéně. Děti si pěkně zaplavaly, já se kochala a povídala si s kolegyněmi.
Domů jsem z práce šla až skoro o půl třetí. Ke koním jsem nejela, protože antibiotika a slunko. Místo toho jsem se vrhla na úpravu tuniky. Podařilo se mi ji rozšířit.
V úterý dopoledne opět práce. Tentokrát v plném rozsahu. Přežila jsem. Odpoledne jsem spěchala na rehabilitaci a zacvičila jsem si s paní fyzioterapeutkou. Naučila mě nové cviky. Jen si je všechny nepamatuju. To je hrozné, že? Po cvičení jsem si užila poslední vířivku a jela jsem domů na kafe. Stihla jsem si i vyzvednout zásilku v boxu. Objednala jsem si zase pár knih. Jedna se týká vikingského stylu česání vlasů. Další dvě byly o šití a většina putovala hned do práce.
Tuhle knihu jsem už přečetla, ale jako E-knihu. Takhle fyzicky je to lepší. Na obrázcích jsou vidět větší detaily.
Navečer jsem měla ještě předškoláka. Ještěže je to jen čtyřikrát. Takže už jen tři týdny. Na noc jsem jela k příteli. Než jsem šla spát, tak jsem vyšila jeho tuniku.
Nahoře je kompletní a dole jsou detaily spodního lemu a výstřihu. Jak se tak dívám, mám do pěkně křivé. Jako vždy. Spát jsem šla pozdě. Za to jsem se prospala až do devíti. Teda kromě vstávání kvůli antibiotikům a modlitbě. Pak jsem zase usnula.
Ve středu dopoledne jsem dodělala tuniku a střihla si svrchní z nádherného modrého lnu. Snad se podaří.
Na oběd jsem jen dovařila brambory a udělala salát. Polívku a maso jsem nafasovala doma. Po obědě jsem hlavně odpočívala. Nikam jsem nešla, noc jsem pořádně nedělala. Kromě cvičení, kafe a koukání na Pyšnou princeznu. Pak jsem jela domů. Dala jsem si koupel a chystala se do práce. Jen dva dny. Ale je to naposledy, co je týden takhle zkrácený. Škoda.
Na oběd jsem jen dovařila brambory a udělala salát. Polívku a maso jsem nafasovala doma. Po obědě jsem hlavně odpočívala. Nikam jsem nešla, noc jsem pořádně nedělala. Kromě cvičení, kafe a koukání na Pyšnou princeznu. Pak jsem jela domů. Dala jsem si koupel a chystala se do práce. Jen dva dny. Ale je to naposledy, co je týden takhle zkrácený. Škoda.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Nějakým způsobem jsem přežila. Odpoledne rychle na rehabku a na nákup. Po kafi jsem sedla za stroj a šila jsem. Zvládla jsem ušít muži tuniku. Jen je trochu větší a spíš mi připomíná stanovou plachtu. Uvidíme, jak mu bude. Jinak je krásně modrá.
Takhle vypadá a jedno srovnání s mojí velikostí.
Nejspíš tu modrou budu muset zúžit. To ukáže čas.
Večer jsem šla na mši svatou a zpívala jsem. Po mši a večeři jsem vyšívala. Stihla jsem vyšít jen lem výstřihu.
V pátek dopoledne nebyla práce. Pracovala jsem jen hodinu. Místo toho jsem jela k panu doktorovi na kontrolu s kolenem. Potvrdil mi termín operace. Můj školní rok bude trochu kratší letos.
Na poslední dvě hodiny jsem šla do práce. Učila jsem stejně jen jednu, ale v té volné jsem si udělala přípravy na úterý a taky pololetku do matiky. Děti budou mít uzavřené známky velice brzy.
Odpoledne se mi udělalo zase trochu nevolno. Nábožko jsem odučila, mši svatou jsem si prožila a trochu probrečela a do orchestru jsem šla s nadšením. Večer jsem pak jela ještě k příteli na noc. Vyzkoušela jsem mu tuniku. Musela jsem zkrátit rukávy, protože byly moc dlouhé. Jinak mu to moc sluší.
V sobotu jsem se probudila, polkla prášek a znovu usnula. Vstávala jsem až v osm. Dřív se mi z postele opravdu nechtělo.
Dopoledne jsem jela domů, protože přítel jel na oheň a spal venku, což bych nedala. Proto jsem v sobotu šila, až se kouřilo ze stroje. Dopoledne jsem si všechno nakreslila a vystříhala.
Taky jsem upravila příteli tuniku a večer jsem ji vyšila.
Foceno dneska.
Odpoledne jsem všechny ty díly pečlivě sešila a vzniklo z toto.
Jsem na ně hrdá. Asi tak jako na ty oranžové. Po pravdě, byla to výzva a myslím, že jsem se ctí obstála. Není to dokonalé, ale mě se to líbí. Jsou pěkně těžké a koušou. Ještěže se pod tím nosí spodní šaty.
V neděli dopoledne mše svatá. Zpívala jsem. Do oběda jsem šila, entlovala a ručně. Po obědě jsem chvíli pokračovala a pak jsem jela ke Svaté vodě na Májovou pobožnost. Zazpívala jsem si litanie. Následně jsem s přítelem jela na Rénu na procházku. Společný den a první výročí jsme zakončili nákupem v Tescu. Nějak nebyl čas to více slavit. Hlavně, že se máme rádi ne? Do večera jsem pokračovala v šití.
A to bude pro dnešek asi všechno. Jdu ještě chvíli entlovat a pak půjdu spát.
Přeji krásné další květnové dny a za týden.
Vaše nadšená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat